Jsme na začátku konce?

Neustálé konfrontace toho, co se děje, mě přivádí k vlastnímu zamyšlení.

Mám na mysli to, co se děje, plíživě, skrytě nebo otevřeně, a abych nezaváděla, mám na mysli současnou imigraci, problémy a teorie, vo co gou.

Migrace a imigrace probíhá neustále, a ani o tom nevíme. Ale co se děje v této době, začíná být na pováženou. Nebo už je na pováženou? Čtu různé názory a argumenty a mám pocit, že se v tom ani prase nevyzná. Člověk se má učit celý život, ale abych nakonec luštila, kdo se vlastně nachází v Sýrii, jaké jsou vztahy mezi islamisty, Kurdy, Šíity a Turky, o dalších skupinách a národnostech ani nemluvě, na to je přede mnou pořádný guláš.

Sleduji různé informace i videa. Některé z toho se projevilo jako hoax, smíchání několika různých zdrojů, které spolu ani nesouvisí, což pokládám za největší popdpásovku a autory takovýchto zpráv bych veřejně zpranýřovala a chrstla na ně pomeje.

Informace se navíc mění. Počty utečenců se mění. Složení utečenců se mění. Necestuji, takže nemám možnost porovnat, ale četla jsem zprávy od lidí, kteří byli v místě a viděli to na vlastní oči. Věřím tomu, že někteří běženci opravdu prchají před válkou a zachraňují si život. Věřím tomu, že někteří mají strach o sebe a své rodiny. Ale to je jen jedna část, ta, které by se dalo pomoct, aspoň na čas, na překlenovací dobu. Co mě znepokojuje, je druhá část, ta, o které se oficiálně nemluví a která se bagatelizuje a zkresluje.

Nelíbí se mi ten plíživý trend změny současného světa. Jsme opravdu svědky konce civilizace, jakou známe? (Mnozí si možná poťukají na čelo a řeknou - přestaň hysterčit).

Nehysterčím. Teď to není třeba a až bude hysterčení na místě, bude vlastně zbytečné.

Předně musím říct, že sama osobně žádný konflikt nemám, neznám, ani je ve svém okolí nevidím. Občas ve stejném autobusu jezdí jedna žena v šátku, ale nikdo ji z autobusu nevyhazuje, nikdo po ní nepokřikuje, je zkrátka jedna z cestujících. K nám do práce poslední dobou chodí jedna smíšená rodina. Žena Češka, s malým klukem a tchyní, která je klasicky zababušena od hlavy až k patě (ale není to extrém jen s očima). Mám z toho divný pocit, ale je to klientka a není důvod ji nebrat.

Jenže je tu jedno veliké jenže. Jak známo, jedinec se uklidní a drží se zpátky. Několik jedinců je schopno se chovat slušně a přijatelně. Ale velká skupina stejně smýšlejících lidí? Budou se chovat stejně přizpůsobivě a normálně, i když jich bude stokrát nebo tisíckrát víc? Budou se držet zpátky, když bude jejich populace rovna počtem populaci původních obyvatel, nebo je dokonce převyšovat?

Kam směřujeme? Co z nás bude? Na tohle téma už jsem četla několik úvah, většinou okamžitě odsuzovaných a stíraných. Protože není důvod se pozastavovat nad svou budoucností, není důvod se zneklidňovat, není důvod se obávat. Opravdu není?

Muslimové jsou většinou normální lidé žijící normální životy, jen s muslimským vyznáním, které sebou přináší různá specifika. Pro ně běžná a přijatelná, pro Evropana exotická a přijatelná pouze z okna rychlíku. Ale v této době se něco mění a rýsuje se jakýsi nejasný pokus, obsadit Evropu, zamořit ji a zcela přeorientovat.

Někteří mluví o trojském koni. Někteří tvrdí, že Němci mají komplex z druhé světové války a proto nechtějí zasahovat vojensky, naopak se chovají vstřícně. Někteří se rozčilují, že protestujcí jsou pouzí xenofobové a nenávistní lidé. Někteří by objali nejlépe celou Afriku a přetáhli ji komplet na Evropský kontinent. Že pod tou tíhou sami padnou, nad tím nepřemýšlí, nebo jsou odhodláni v zájmu zlepšení života utečenců a původních obyvatel sami zahynout. Protože vlastní země a lidi v ní jsou jim u zadku.

Migrace a stěhování bylo opravdu odjakživa a probíhalo po celé roky, ale je tu jeden malý, nepatrný rozdíl. Teprve necelý rok to bude, kdy vzniklo podivné seskupenství pod názvem Islámský stát. Kdy vznikli, jak vznikli, kterou část země obsadili a kdo je akceptoval a přijal to jako fakt, to je mi záhadou. Prostě tu najednou byli a začali konat hrdinské činy dle svého přesvědčení a dle svého výcviku a výchovy.

Ukázali toho světu dost. Ukázali, že se neštítí naprosto ničeho, nebojí se smrti a nebojí se zabít. Oni nemají přirozený respekt ze života, nemají k ničemu úctu, vyjma své náboženství (a ještě to může být jen zástěrka) a umí jen ničit. Přirovnání M.Zemana ke zhoubnému nádoru je na místě.

Dá se říct, že svět se v kravskou prdel obrací. Šokuje mě, že tato instituce má nové a nové příznivce, dokonce příznivce z řad Evropanů. Koneckonců, i mezi našimi se najde dost muslimů a to překonvertovaných. Ale musím přiznat, že se najde i pár exmuslimů, kteří dnes podávají své svědectví a líčí své zážitky a zkušenosti.

Přemýšlím nad tím, co vlastně tyto překonvertované muslimy nebo příznivce islámu tak přitahuje. U chlapů je to celkem vysvětlitelné - být dominantní, ženu v podřízené roli, dokonce možnost několika žen. Pro některé je dokonce přitažlivá i představa, že té své ženské můžou beztrestně jednu fláknout, že mají větší pravděpodobnost zachované věrnosti (nevěrnice se totiž trestají dost tvrdě) a péče o svou osobu.

Co je ale proboha přitažlivé pro ženy? Vyjma sexu, který může být opravdu nevšední zkušeností. Dobře, princ z pohádek tisíce a jedné noci může být charismatický, přitažlivý, exoticky krásný, neevropsky mužný a v sexu zdatný. Ale to ostatní? Podřízený vztah, dobrovolné zahalování se, přijetí nejen islámu, ale i šátku a vlastně symbolu ponížení. I když ony to možná jako ponížení nevidí, berou to jako fakt a jako pravidla. Ale pořád si říkám - co jim na jejich současném životě vadilo? Nemožnost najít si partnera mezi svými vrstevníky? Přemíra svobody a neschopnost se rozhodovat? Mít toho tolik, že vlastně nevědí, co s tím? Potřeba kontroly a sebekontroly?

Docela mě znepokojují nové generace muslimů, kteří se narodili už v Evropě. Nejsou evropané, jsou stále muslimové. Nevím, jestli mám brát jejich víru jako úctyhodnou nebo jako nebezpečnou konstantu. Pokud víra převažuje příslušnost ke státu a vztah k rodné zemi, je dobré se ptát, co to může udělat za dalších deset nebo dvacet let. Protože, jak je vidět, nachází se víc a víc skupin, které se domáhají jakýchsi práv, platných v jejich víře. Překvapují mě jejich výroky, že když se to místním (rozuměj starousedlíkům) nelíbí, tak ať se odstěhují. Jaká drzost se ukazuje v těchto výrocích. Jaké smýšlení se v nich skrývá? To je přece už dost vypovídající, jakým směrem se ubírá jejich myšlení a jejich představa o sobě a světě, ve kterém žijí.

Jsem v Evropě, která je smíšená a se kterou počítám. Katolíci, evangelíci, protestanti, ateisté, judaisté, pohané, menšinová náboženství, východní náboženství a pro mě za mě i zčásti islám, pokud zůstává za hranicí jejich domovů. Ale vyžadovat stavění mešit, zvláštní výsady, svoje vlastní zákony, právo šárija? Copak se svět zbláznil?

Chci Evropu takovou, jaká je. I přes některé výhrady, mnohé nešvary, bordel a podvody, pořád je to krásný kousek světa, který je barevný a pestrý. Svět kostelů, soch, krásných budov, parků, obrazů, hudby a barev. Svět, ve kterém se prochází i stejně barevní lidé, výstřední nebo konzervativní, usedlí nebo extravagatní. Ale nechci svět, který bude možná v rozvalinách a místo pestrobarevných triček, šatů, sukní, šortek, džín a svetříků jakési podivné černé hábity. Chci jednou za rok krojované hody, masopustní průvody, vynášení Moreny, velikonoční koledování, vánoční stromeček a Ježíška. Chci vítr ve vlasech a cítit slunce ve tváři. Nechci se bát o své blízké a vidět, jak se svět, který znám, mění od základů.

Přeháním?

Já vážně nevím. To, co se děje, se vymyká minulým rokům. My jsme zatím jen tranzitní zemí, nepřitažlivou pro dlouhotrvalejší pobyt. Ale migrantů přibývá a přibývá a přibývá a co bylo únosné před dvěma měsíci, může být na pováženou za půl roku. Už teď se mi nelíbí proměnlivost požadovaných kvót. A vlastně vůbec jaké kvóty? Jsme vůbec fungující jako samostatný stát se svými právy? Nebo jsme už bez pardonu podřízení otroci EU?

Austrálie to dokázala bez problémů. Mají totiž pud sebezáchovy a zdravý rozum.

Tyto dvě věci zřejmě Evropě chybí. Evropě, která se stala v mírové době dekadentní a prochází procesem rozkladu.

Což mě přivádí k další otázce - je mír produktivní nebo kontraproduktivní?

Samozřejmě, v období míru je možnost a čas pro budování. Teď nechci působit jako budovací osvěta, která ve jménu světlých zítřků, kupředu levá, zpátky ni krok je zaslepená vlastní důležitostí. Ale opravdu, v čase příměří je čas a prostor pro budování, stavění, uklízení, zvelebování, vymýšlení, pokusy, uvádění do praxe, růst.

Ale nestane po čase něco jako stagnace? Chybí překonávání překážek, zápas o život, vyburcování základních instinktů?

Stává se člověk v mírových časem degenerativním?

Opravdu jako lidstvo potřebujeme války?

Nebo je to prostředek přírody, jak vyrovnat rozpočet? Sedm miliard lidí už je docela dost. A když vezmu v úvahu, že ještě před několika lety šlo o šest miliard, tak miliarda lidí do plusu je dost velká cifra. Kolik miliard lidí země unese, než pod naší vahou praskne? Takže, redukce? Je redukce každá přírodní katastrofa, každá pohroma epidemie, každá neléčitelná nemoc? Je přirozenou redukcí válka?

Z čehož plyne otázka - potřebujeme se zredukovat? A kdo má být zredukován a kdo má přežít?

Bude to znovu boj o to, že silnější zvítězí? A kdo je v tomto případě ten silnější?

Bude to člověk, který nebude váhat vzít někomu život nebo člověk, který se bude zdráhat, bude ustupovat a možná i vyjednávat? A bude ten silnější ochotný vyjednávat, když je tak jednoduché prostě zabít?

Co je pravdy na videu, kde islámští rodiče koupí svému pětiletému chlapečkovi plyšového medvídka a pak ho učí, jak nejlépe tomu medvídku podříznout krk?

Samozřejmě lze namítnout, že malé děti bývají většinou sadistické potvory, které trhají nožičky pavoukům a křidýlka motýlům a kteří porcují panenky a kuchají jejich vnitřky ve snaze zjistit, co vlastně skrývají (většinou skrývají pěkný kulový, ke zklamání průzkumníků).

Ale je snad rozdíl mezi přirozenou zvědavostí a zvídavostí, která se dá navíc usměrnit, pokud rodiče rozumně zasáhnou - a něco jiného je účelná výchova právě k tomuto krajnímu konání. A není to žádná pohádka na dobrou noc...

Jsem vážně znepokojená. Pořád je to jen v mých představách, nebo se to už skutečně děje? Panikařím zbytečně nebo je panika na místě? Jsou mé představy jen orwellovsky pochmurné a nereálné, nebo už funguje pud sebezáchovy?

Zatím nemám žádné problémy, ani v okolí. Ale co není letos, může být za pět nebo za deset let - a to není zas tak dlouhá doba.

Dnešní úvaha je zcela mimo téma týdne a je výsledkem myšlenkových pochodů. Ten problém totiž není vůbec jednoduchý a odkud vedou nitky a jak moc je pavučina propletená, můžeme se jen domýšlet a dávat věci dohromady.

Chybí tu informace, myslím soudné informace v oficiálních médiích, informace, které nejsou podbarveny humanitním zaměřením a informace, které nezní sebevražedně.

Ono by stačilo uvést fakta, počty, příslušnost, provázanost. Ale to asi není mediálně žádoucí.

A tak se jen můžeme dívat, jak EU řeší pomazánková másla, zákaz focení budov, řeznické špalky, utopence a opravdu veledůležité věci, a před násilím, vraždami, popravami a ohrožením celého kontinentu zavírá oči. Schválně nebo z tuposti? To už je opravdu otázka k zamyšlení.

(foto namátkové archivní, ti namaskovaní výstředníci jsou maturanti při posledním zvonění)

Na závěr bych chtěla jen říct, že věřím tomu, že mezi muslimy se najde spousta milých lidí, kteří jsou pohostinní, přátelští a věrní. Ale trend IS se začíná rozmáhat a může nakonec dojít k přesahu. Menšina může strhnout většinu, stačí si vzpomenout na druhou světovou. A i menšina může napáchat tolik zla, že vyrovná nezúčastněnou většinu.

Ještě jsem přidala několik zajímavých odkazů, pokud by se někdo chtěl podívat. Není povinné.

http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/4862-mezi-minulosti-a-budoucnosti-naseho-domova-mala-uvaha-nad-evropou.aspx

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Lubomir-Vylicil-Proc-elity-EU-tak-spechaji-s-prijimanim-migrantu-Genialni-Putinuv-tah-397811

http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/juncker-chce-prerozdelit-160-000-bezencu-na-cr-pripada-4800/r~53e758e052e311e5bd0a002590604f2e/?utm_source=centrumHP&utm_medium=newsbox&utm_term=position-3

Jestli to půjde otevřít, nevím:

https://www.facebook.com/roman.stepar.7/posts/951952954855707?fref=nf

Jestli půjde otevřít, nevím:

https://www.facebook.com/groups/617107108422336/permalink/717151148417931/

http://vojtekova.blog.idnes.cz/c/468092/prijimam-vs-neprijimam-uprchliky.html

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1579012-vnitro-spusti-web-k-migraci-chce-predejit-famam-na-internetu

Další tipy - na blogu Malkiela, mnozí již znáte. Stojí za to nejen článek, ale i komentáře.

http://malkiel.blog.cz/1507/jsem-blbec

http://malkiel.blog.cz/1507/prchlici-a-uprchlici

A zajímavý náhled na tzv.sluníčkáře

http://malkiel.blog.cz/1507/je-to-jenom-verbez

Nově přidané - osobní záznamy jedné vojenské reportérky. Viděno na vlastní oči.

http://je-to-inak.livejournal.com/63445.html

A další úvaha:

http://marianjavorsky.blog.idnes.cz/c/475751/xenofobove-a-autofobove-ve-viru-uprchlicke-krize.html?ref=viacrubrika

Příspěvek z FB.

Trocha matematiky.
V současné době chce Brusel rozdělit 140 000 migrantů mezi jednotlivé státy. Na naší republiku připadá cca 5 000 migrantů.
Pokud jsou pravdivé odhady, že je k cestě do Evropy připraveno přes 4 000 000 migrantů, tak by na naší republiku připadlo cca 142 800 uprchlíků.
Ale nepropadejte panice. Může to být třeba pouze polovina.
Podle expertů, kteří v posledních dnech vystupují v televizi to není problém.
Ale nejsem si moc jistý psychickým zdravím expertů, kteří to tvrdí a hlavně nevím kdo je platí.

Článek je na toto téma jednorázový, úvahový, není na zakázku, není placený a počítám s tím, že se najde dost nesouhlasných názorů. Ale to je asi tak všechno, co k tomu můžu říct...

Snad jen, že problém není tak jednoduchý, pomoc tímto stylem je cesta do pekel a možná právě tam se zrovna ubíráme.

A ano, je mi líto skutečně zoufalých lidí, kteří mají problém, jak přežít. Jenže tenhle problém má možná miliarda lidí a já je fakt, i kdybych chtěla, nemůžu zachránit.