To
mě napadlo ve chvíli, kdy jsem v zamyšlení vlezla do silnice deset
metrů mimo přechod pro chodce a na poslední chvíli zaregistrovala
sanitku, která se ke mně neúprosně blížila.
Ne,vážně, první
zebru jsem přešla v pohodě a s reflexy v pozoru, ale toho druhého
přechodu jsem si vůbec nevšimla, protože jsem se ponořila v myšlenky jak
budu fotit řeku a taky možná Petrov a v ruce se mi pohupovala taška s
novými teniskami s růžovými tkaničkami (botasky to ještě nejsou) a taky
jsem želela těch senzačních žlutých botek (vypadaly jako tenisky
kotníčky a uvnitř to mělo klínek, takže opticky výš a taky měly vnitřek
žlutě proužkovaný a když jsem to viděla, tak jsem byla nadšením bez
sebe, i když normálně mě nějaký boty nerajcujou, tyhle mě prostě
nadchly. ) Nicméně mám oteklý kotníky a tak jsem ani nezapla pásky
kolem. Potupné.
Takže, málem jsem si to
nakráčela pod sanitku, ale tak děsné to nebylo, páč jsem ji
zaregistrovala a couvla dřív než by sanitka zahájila brzdnou dráhu.
Anjelik moj strážnej měl fakt děsnou pohotovost. Teď si doufám dává
šlofíka, zaslouženě.
Ale stejně mi to totálně rozbouralo příjemně naladěné představy o focení podél řeky a tak jsem se omezila na několik snímečků.
Rozhodilo
mě i doložení jedné paní, která šla poblíž a která mi mimo upozornění,
že jsem blbá kráva (takhle mi to neřekla, ale decentně naznačila)
sdělila, že na tomhle místě přichází k úrazům a že tam bylo zraněno už
víc lidí.
Takže jsem se probrala do reálu,
začala zas vnímat svět a nafotila několik snímečků u řeky. Jak rostou
šípky, je to krásný pohled, a také žloutnoucí listí v záplavě ostatní
zeleně a slunce svítilo a obloha jak vymetená. Ideální babíletní den.
A přitom trocha smutku, jak dlouho to bude trvat, než začnou plískanice, doufám, že nejmíň do dušiček.
Takový malý parčík u řeky.
A průhled na řeku.
Tenhle pohled mě na podzim okouzluje. Barevnost.
Záběr z mostu, vpravo Rondo.
Rondo, už z přímého pohledu
A tady fotka klasické bytové výstavby. Připadalo mi to docela malebné, mezi tou zelení.
Návštěva
Vaňkovky za účelem zakoupení reprobedniček k PC. Ty současné se
rozhodly potupně zhynout na úbytě. Zkrátka, nefungujou... Leč Datartová
prodejna, která tam smrděla už od samého začátku, zmizela převálcována
konkurencí a na jejím místě řvala velká cedule Harvis. Nebo Hervis?
Možná dokonce Herviss, a taky to mohlo být Herveiss.
Čert vem název, prostě to byl krám se sportovníma hadrama. Pardon, sportovním oblečením.
Jediné,
co mě potěšilo, že jsem našla v Tesco prodejně koutek pro chovatele a v
něm granulky pro kočku. Konkrétně In home, které mají asi něco pro
lepší trávení, pro kočky, které nechodí ven a nemohou trávu pást.
Co
mě nepotěšilo, jak mizerný boty mám na nohou. Vážně, špatný boty můžou
pořádně odrovnat. To by vysvětlilo tu únavu, ve které jsem přišla domů,
uvařila si těstoviny a hráškovou omáčku, snědla ji a usnula jak špalek.
Největší
šok večer, zapínám počítač, a koukám na obrazovku s okýnky. Vidím 3D!
Vidím 3D! Okýnka ustupují prostorově dozadu a nápisy zůstávají vepředu.
Jsem v extázi. Tohle se mi nepovedlo už roky!
Střízlivý cynik by ovšem podotknul - už nepij.
Žádné komentáře:
Okomentovat