Brouzdám
po Inspiraci našich domovů a čtu, jaké barvy navrhují nebo používají do
interiérů. A jaká barva vede? Fialková nebo šedá. Šedá, šedá, šedá,
šedá! Šedá a lila, šedá a fialková, šedá a bílá. Svět je šedej, nebo
někomu šednou mozky.
Nejsem konzerva a i když mám doma
předpotopní nábytek a nemoderní uspořádání, občas přemýšlím nad barvami a
líbilo by se mi oživit stěny nebo podlahy, koupit nový kobereček nebo
květinovou výzdobu.
Jsem konzerva a bílé stěny nikdy nic
nezkazily, ale nebyla bych proti barevnému ladění, lákaly by mě stěny do
žluta, do tyrkysové nebo dokonce infantilně růžové. (Ale jen dvě, celý
pokoj v růžovém bych asi nerozchodila).
Občas
mám pocit, že ještě jednou přečtu komentář "mám vymalováno šedou", že
začnu křičet. No, křičet nebudu a každý ať si dělá, co chce, ale co je
to za pitomý trend?
Fejs mě baví. Courat po
uzavřených společnostech (do kterých se dostanu, když zažádám o přijetí a
oni to schválí) mě taky baví. Dokonce jsem se dozvěděla pár zajímavostí
a viděla několik pěkných interiérů, krásných kuchyní (některých dokonce
opravdu vkusných), oblíbila si styl Provance a okouzlil mě vintage
styl. Na moji přeskříňovanou kuchyni spojenou se síní se dívám s
despektem a už přemýšlím, který kus nábytku půjde do sběrného dvora.
Dokonce bych chtěla jednu starou skříň trochu upravit, přemýšlím nad
nabarvením nabílo a ozdobením decoupage technikou. Nebo použít rovnou
tapetu? Chtěla bych polepit i skříňky od kuchyňské linky, už téměř
prehistorické (ale velmi praktické). Aspoň jednou bych chtěla ty mé
nápady (není jich tak moc) dotáhnout do konce.
Nový
nábytek vypadá elegantně, a nově, to ano. Mám dvě staré Alžběty (to
jsou šatní skříně, abych vysvětlila, a není to nic z alžbětinské doby,
jen jejich majitelka se jmenovala Alžběta). Skříně už jsou oprýskané a
šuplata jdou vytahovat těžko (nejsou tam elegantní pojezdy). Ale je to
dřevo. Ten materiál! Jen sáhnu na dveře a cítím, jak dýchají. Otevřu a
vidím dřevěná dvířka, dřevěné police i dřevěnou šatníkovou tyč. Žádná
moderní šuflata, drátěný program, elegantní minizásuvky na kravaty a
kapesníky, žádné plátěné ani pletené koše a košíky. Klasické police pro
prádlo a šatníková tyč na kabáty a bundy a dole jedno šufle na ručníky
nebo ložní prádlo. Ale je to dřevo, příjemné na oko i na omak. Jsou to
skříně, které dokážu odtáhnout z jedné místnosti do druhé (i když s
námahou), kdežto moderní laminátové bych musela rozšroubovat, protože by
byly těžké jak prase.
Cokoliv mě láká na novém
nábytku, vzhled, novota, změna, vždycky mě odradí jedno - materiál. Mám
starou sektorovou sestavu Dyha, která sice není dřevo, spíš
dřevotříska, ale pořád lehčí než dnešní skříňky. Díky tomu si na každé
přešupení skříněk nemusím najímat stěhováky.
Vidím
nové moderní sedačky a nejsem proti. Ale ta moje stará pořád drží
pohromadě. Nic se nezasekalo, nic se nerozjíždí. Je mi líto se jí zbavit
a koupit si sedačku, která může být možná dobrá, ale může se během dvou
let rozjet. Leccos se dá vyřešit potahy, novými přehozy, matracemi,
přemalováním, přelakováním nebo přelepením. Jsou věci, které se změnit
dají, jsou věci, které se změnit nedají. Poslední dobou mám pocit, že
ztrácím kontrolu nad věcmi, pokud jsem ji kdy měla, a že mi všechno
přerůstá přes hlavu. Občas mám pocit, že se nic nedá řešit a pak to
pouštím z hlavy a začnu dělat něco, co řešit můžu.
Třeba přemalovat skříně. Uštrikovat svetr. Upravit pár fotek v programu. Nebo jít louskat ořechy.
Pokud nebudou úplně zplesnivělé...
Téhle mánii se říká Nordic living, nebo také severský styl. Inspiruje se barvami Severu, barvou zimního moře a vyplaveného dřeva na mořském pobřeží, písku a zatažené oblohy a sněhu.... mě to taky moc nesedí, je to pro mne strašně studené a příliš sterilní. Dcera ta se naopak do toho zamilovala a přemýšlí jak to doma uplatnit. A co se týče barev ve výmalbě, tak mi věř, že barevnost na stěnách by tě brzy začala nudit a vadit. Mluvím z vlastní zkušenosti, spodek domu je jak omalovánky, a už mě to nesmírně štve. jenže problém je v tom, že by se při novém malování muselo všechno komplet oškrabat, bílá by to nepřekryla. Možná nějaká superbílá. Nahoře v ložnici je bílá v kombinaci s dřevem a v ní si lebedím... co se týče nábytku, tak IKEA už mi nesmí do domu. Sedačka po dvou měsících začala vybledávat a přesně po záruce v ní popraskala pera, ačkoli byla deklarovaná že je pro každodenní spaní. Ale zřejmě ne na každodenní sezení. Synův pracovní stůl se začal přesně v místech kde si psal úkoly nebo lepil modely pronášet tak, až se nedalo ani na něm psát. Nakonec se ukázalo, že to je z mnoha vrstev lepenky potažený dřevěnou tapetou... jediné co drží jsou Vladko křesla, tam to je fakt držák. Dneska se nábytek dělá jako každé jiné spotřební zboží, rozbije se, koupíš si nový.... proto tomu odpovídají i ceny.
OdpovědětVymazat