Takže není ani jedna z tipů, které jsem si vyhledala.
3. vtipná kniha
Deník
sprosté matky mě upoutal už svým názvem. Tušila jsem, že půjde o
humorný žánr, oddechové čtivo, u kterého se dobře pobavím. Upoutávky na
zadní straně zněly ještě lákavěji - "četba knihy na toaletě, v metru či
na jiných místech s hustým provozem způsobí, že budete nuceni
vysvětlovat ostatním, proč se tak hlasitě řehtáte."
Musím
přiznat, že jsem se moc neřehtala. Vlastně jsem se skoro vůbec
neřehtala. Možná mi sem tam cuklo v koutku úst, ale fakt jsem se
neřehtala. Entertainment Weekly, to jste hodně vedle!
Ale
zpátky k románu. Sprostá máma je žena v domácnosti, má dvě děti a
pracujícího manžela. Sprostá máma je dost ingeligentní, žádná blbka, jen
nemá daleko pro pořádně šťavnaté nadávky, když se jí něco nepodaří. A
že se jí nepodaří věcí!
U některých jsem si
říkala - holka, (rozuměj, sprostá mámo), co blbneš? Ale někdy nám věci
přesáhnou přes hlavu a naše nejlepší úmysly a plány jsou rozmetány
vniveč a pohřbeny vinou malých škodolibých trpajzlíků, chyb v Matrixu
nebo prostě nešikovnýma rukama. A tak se s pobavením dozvídám, jakými
možnými způsoby lze šťavnatě zanadávat a jednu větu jsem si dokonce
přisvojila. Ano, je to věta - "to byl zase příšerně zkurvenej den".
Kniha
mi připadala, jako by byla složena z několika novinových či
časopiseckých sloupků na pokračování. Ale ověřeno to nemám, takže Deník
sprosté mámy budu pokládat za normální román.
Sprostá
máma v jednotlivých kapitolách postupně popisuje svůj život a život
svého manžela a životy svých přátel v průběhu jednoho roku. Docela mě
zaujal systém (i názvy) místních prodejen (Nacpané panděro? děs! a
prodej formou kamionů, do kterých zajíždí zákazníci s nákupními koši, to
je další děs!)
Sprostá máma popisuje aktivity ve škole (které
samy o sobě stojí za úvahu - v rámci ušetření školních příspěvků
přispívají rodičové žáků svou prací - takto se rukodělně opravují
schody, stěny, světla, zábradlí.) Nemůžu si pomoct, při popisu jsem si
vzpomněla na dávné tzv.brigády soc.prc., tedy brigády socialistické
práce, kde byli naagitováni rodiče a stejným způsobem se zvelebovalo a
stavělo. Pochopitelně zadarmo. Na druhou stranu, u nás tolik vyčítané
školství zadarmo by se taky dalo vysvětlit tím, že na stavbách či
úpravách škol se podíleli rodičové děti také zadarmo. Takže je to svým
způsobem fifty-fifty.
Oproti tomu Sprostá máma a další rodičové makali na škole a ještě platili příspěvky, huh.
Další
zajímavý detail byl s pojišťovnou Sprosté mámy a její rodiny.
Pojišťovna, která jim permanentně zdražovala pojištění, po nich ještě
vyžadovala příspěvky ve formě dobrovolných prací na pozemku ředitele
pojišťovny.
Do třetice nenápadné dvoření se
jednoho šéfa-klienta, a současně zaměstnavatele jejího muže. Sprostá
máma si z jeho dvořením neláme hlavu, jeho esemesky ignoruje a při
bližším pokusu o kontakt ho bez okolků nakopne do holeně. Sprostá máma
je totiž se vším rychle hotova!
A tak míjejí
dny, kdy musí jezdit se svým starším synkem k psychiatrovi, protože
synek má nebezpečné paličské sklony, kdy její manžel je odvolán do
Nigerie (a tam se seznámí s místním arcibiskupem a začne nakupovat
kondenzátory), kdy vzpomíná na babičku Pat, která hulila chesterfieldky
jednu za druhou, kdy zkouší něco vlastoručně vyrábět (a většinou to
skončí katastrofou) a občas si střihne posezení s kamarádkami ze
čtenářského klubu.
Díky kterému časem objeví zajímavé údaje o minulosti manželova šéfa-klienta.
V
knize se také seznámíme se zasraným otcem Sprosté mámy (pojmenování je v
knize vysvětleno a objasněno), s přítelkyní, která uteče s jedním
kazatelem, se zbytkem rodiny, kterou po sobě přítelkyně zanechá, s
problémy ve škole, s několika pokusy o zabití jejího manžela a nakonec i
minulostí šéfa-klienta.
Co mi na knize trochu
vadilo - zdaleka to nebyl humorný román, jaký jsem čekala. Opakované
trable s rozbitím nebo padáním věcí a závěrečnými nadávkami přestávaly
být vtipné. Probůh, ta ženská se pořád válela na zemi! Vůbec jsem tam
moc humorných situací nepobrala, spíš normální problémy a trable. Občas
dokonce nenormální problémy a trable!
Taky mi trochu nesedělo
myšlení Sprosté mámy. Nejsem proti originálnímu způsobu života a
myšlení, ale tohle bylo, vážení přátelé, trochu divné. Připadalo mi, že
knihu napsal chlap (on ji opravdu napsal chlap), který psal tak, jak si
myslel, že by myslela ženská, kdyby byl ženskou. Ale to se mu moc
nepovedlo.
Přesto, knihu bych určitě
nezavrhovala. Nedoporučuji ji ke koupit (vyhozené peníze), ale pokud
máte možnost si ji někde půjčit, je to docela príma čtení k letnímu
lenošení. Sice nenadchne, ale ani neurazí a jako odpočinkové čtivo -
dobré.
Deníku sprosté matky bych dala asi tak 50%. S tím, že číst se dá.
Na závěr přidám opět několik ofocených ukázek z knihy.
Žádné komentáře:
Okomentovat