Čtyři dny bez počítače - hotovej absťák

Tak jsem si poslední dobou říkala, že s tím počítačem trávím nějak moc času. Že mě ta rozsvícená obrazovka přitahuje, a když náhodou spadne do spánkového režimu, letím ji znovu zaktivovat. Že bych místo toho dřepění u počítače, hraní mahjongu, nekonečného prohlížení pletacích klubíček a zajímavě řešených svetříků a halenek, místo nekonečného listování facebookem a přeskakování na oblíbené, místo čtení nových článků na blogu a vymýšlení něčeho vlastního, mohla taky něco udělat, he?

Třeba uklidit v komoře.

Nebo jednou pro změnu vymalovat (i když to je akce, dnes pomalu na týden).

A tak se počítač rozhodl, že mi to ulehčí. V pátek večer, zrovna když jsem četla velký článek o mazání blogů a chtěla napsat koment, obrazovka zčernala. Věhem setiny vteřiny, rychle, bez výstrahy a nenávratně.

Díky tomu jsem musela vypnout počítač natvrdo (už poněkolikáté, protože poslední dobou mi občas zamrzá), a po půl hodině zkusila nanovo. Nic, nic, nula, černo, prázdno a pusto.

Kupodivu, pocítila jsem mírnou úlevu. Jako by to byla výzva - vydržíš bez toho křápu nebo už jsi totálně závislá?

Zneklidňovalo mě, že ten krám nemůžu zprovoznit, protože až tady jsem si uvědomila, že kdybych chtěla najít a koupit nový monitor, nějakou extra slevu nebo porovnat ceny na heuréce, ani to nemůžu, protože - prostě nic neuvidím. Trochu jsem si připadala jako slepá.

Takže následovala malá mobilová přeháňka, kdy jsem zbombardovala pár členů rodiny a kamarádů, jestli někdo nááááhodou nemá plonkovní monitor. Po dvou dnech se zadařilo! Ale čekala jsem o den dýl, než se monitor dopravil na můj ošklivý černý počítačový stolek.

Mimochodem, kdybyste měnili monitor, nezapomeňte, že je přišroubovaný. Já na to zapomněla a rvala tu šňůru násilím. Divím se, že to počítač přežil...

Takže... co jsem o sobě zjistila? Že bych bez počítače přežila, ale pořád by mi něco zatraceně chybělo. Že už třetí den jsem pokukovala po té obrazovce a přemýšlela, jestli by to náhodou nenaskočilo. Že mi chybí aspoň zdánlivě možnost některé věci ovládat (když už jiné věci ovlivnit nemůžu).

A že jsem si trochu porovnala věci v komoře, pár krámů vyhodila, zjistila, že mám nejméně pět sad hrnků a šálků, které vyhodit neumím, i když je nepoužívám - když je vezmu do ruky a vidím, že jsou pěkné, s hezkým vzorkem a nepopraskané, srdce mi láme je vyhodit do popelnice. Další možná volba - dát je do bazárku nebo prostě do krabice ven, třeba si je někdo vezme.

O dalších talířích, mísách a miskách, keramických, smaltovaných nebo skleněných, ani nemluvě.

Taky jsem pohnula trochu s pletením. Malou soupravičku už mám z větší části hotovou, dodělávám jednu halenku s dlouhým rukávem a načínám letní topík na ramínka. Ale jen jestli mi vyjde vlna, mám jen dvě klubíčka.

Taky jsem viděla zajímavý pořad Upgrade, který bych si jinak nepustila, a krásný film Navždy, o kterém chci napsat.

Jo a říkala jsem vám, že už jde pátá řada Her o trůny, dokonce už budou končit?

Kolem a kolem shrnuto: vypnout počítač a jít dělat něco jiného je fajn věc. Ale být odříznutý od počítače a internetu, kruci, to je docela alarmující...