Tak třeba v pondělí - šla jsem se poptat po brigádě. Bohužel, místo bylo příliš daleko a bez auta docela šílené.
Takže nic.
Cestou zpátky jsem dala pár fotek (nedovedu si představit, že bych tu cestu absolvovala dnes, asi bych zhebla, v tom hicu.)
Šípkové keře jsou vděčné. Krásné, svítí do daleka a zpívá se o nich.
A k tomu jeden bodlák plevelnatý. (Nebo bodlák obecný)
Jeden
z roztomilých podniků, kterých pomalu přibývá jako po dešti. Ano,
drahouškové, u nás bují a vzkvétá průmyslová zóna. Ta pole, na kterých
stojí ony montážní haly, patřila k jedněm z nejúrodnějších. Díky, státe,
díky, vládo.
Takový malý výhled do kraje. I když jsme v rovince, kolem se zvedají kopečky.
Tuším, že tady je vodárna. Kdysi fádně šedá, dnes modře reklamní.
A
dnes jsem pro změnu šla pěškobusem do Rajhradic, s plánem nasbírat
cestou několik bezinek. Bylo jich opravdu jen několik, špatný přístup a
ty, co byly pěkné, byly obalené mšicemi. Fuj, mšice, když vidím, jak
jsou nalepené na tom stonku, dělá se mi nanic.
Můžu říct, že
jsem dolezla dolů pořádně ucaprtaná a to jsem šla necelé dva kilometry.
Asi to vedro opravdu špatně snáším, jak jste na tom vy?
Obligátní
zastávka u řeky. To růžové vpravo dole jsou růžové akáty. Nevím, jestli
to jsou akáty, ale vypadají jak akáty, i listy mají jak akáty. Jen jsou
růžové.
Malé
zastaveníčko na prvním mostě. Oblíbená vrba je kapánek probraná, tuším
že po letošních větrech nebo bouři byla nějaká větev nalomená, tak ji
zlikvidovali úplně. Aby ještě někomu neublížila. Ale vrba pořád stojí a
to je dobře...
Mám ráda průhledy do korun stromů. Zvlášť když je tak nádherně modrá obloha s bílými peřinkami.
Tady
jsem složila své kosti (obrazně řečeno) na lavičku v aleji a tohle je
pohled z oné lavičky, no... na druhé straně silnice zahrádky.
Stará
pila v aleji. Už nefunguje jako pila, jen budova zůstala. A to je
poslední záběr dnešního dne, na další focení už jsem neměla ani sílu...
příšerný horko, uf.
Žádné komentáře:
Okomentovat