Padoucnice

Dnešní Padoucnice není běžná padoucnice, ale název jedné knihy. Nebo spíš, komiksu. Neb jedna z dalších padesátibodových výzev je - grafický román. Co je vlastně grafický román? A jak se liší od komiksu?

Někdo tvrdí, že grafický román se od komiksu liší, jiní prostě jenom zaměnili název. Komiks je totiž zavádějící a dnes trochu degradující. Na webu Generace 21 jsem se dočetla, jakýže je rozdíl mezi grafickým románem a komiksem. Vlastně největší rozdíl je v tom, že v komiksu se do bublin vkládá jen dialogy nebo monology, kdežto u grafického románu jsou připsány normální věty, nastiňující příběh. (A to včetně občasných dialogů nebo monologů). Mně je to celkem fuk, grafický román je prostě román s obrázky a příběhem, více nebo méně povedeným.

4. grafický román

Měla jsem štěstí a v knihovně objevila grafických románů několik. Ale nejvíc mě zaujala žlutá obálka jednoho z větších brožovaných sešitů a zajímavý název.

Snad jen stručně, neb o tomto románu se nedají dělat přílišné rozbory.

Celkově mi to připomínalo tak trochu Mikulášovy patálie, nebo Persepolis - zkrátka, obyčejné příběhy obyčejného dne, viděny očima malého kluka, jednoho ze tří sourozenců. Pierre-Francois, zvaný Fafou, žije se svými rodiči a sourozenci v Orleansu, v době prezidenta de Gaulla, v roce 1964. Je živen historkami o válce, ve které byl jeho tatínek i jeho dědeček, je živen i vlastní představivostí, rád kreslí, zejména velké krvavé bitvy, fascinuje ho Čingischán a vlastně každý dobyvatel, ale mezi tím si hraje venku s klukama, chodí do školy, podniká průzkumové akce, vede klučičí války a sleduje, jak jeho rodinu poznamenává nemoc staršího bratra - epilepsie.

Vidí, jak se nemoc jeho bratra promítá i do vidění okolí, jeho kamarádů i dospělých. Do svého života zahrnuje i postřehy s cizinci a hlavně jeho vlastní fantazie.

Není to příběh, který má začátek, vlastní zápletku a konec, je to prostě jednoduché popisování obyčejných zážitků, ovšem podané tak, že zní neobyčejně.

Grafický román se mi četl velmi dobře, v pohodě jsem jím listovala v autobuse, velký formát byl tentokrát i výhodou. Zpracování se mi líbí, krásný pevný papír s pořádnou gramáží, díky které vyniknou kresby autora. Nebo autorky?

A co víc, vlastní kresby. Černobílé, svérázné a velmi, velmi originální. Obdivuji fantazii kreslíře! Ale co popisovat, to musíte vidět.

Proto jsem nafotila několik ukázek a přidávám je pod článek. Ukázky jsou tentokrát bez doprovodu, z různých útržků si můžete udělat celkovou představu.

P.S. půjčila jsem si i druhý díl. A poněvadž Padoucnice má pět, nebo dokonce už šest dílů, asi si je přečtu všechny.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Co se hodnocení týká, tomuto dílku bych bez obav a skrupulí přidělila 100%.