pátek 19. února 2010

Můžeš změnit svůj osud?

19.2.2010

Nakolik, nakolik máme svůj osud vepsáno tam někde, v nějaké tajemné knize? Tak stará a omšelá je to otázka a přitom na ni není odpovědi. Nakolik máme svůj osud v dlaních? Je to známka slabošství, když svůj osud neovládáme? Proč někdy máme pocit, že se tolik tolik tolik snažíme a pak stačí málo, a všechna snaha je pryč... Proč někdy děláme vše pro to, abychom něco změnili a pak stačí málo a kýžená změna se nekoná.
Jsme slabí? Jsme to my, kdo je slabý? Jsme výzva? Já nebo osud?
Je to naše povaha, co ovlivňuje náš osud - a je to ta hlavní příčina, proč se věcí dějí tak jak se dějí?
A co je vlastně povaha? Soubor vlastností vrozených? Nebo soubor vlastností vrozených a přebraných? Je to vážně tak jednoduché, že náš osud je vepsán v naší povaze?

Vlastně to tak vypadá, je to tak očividné, jakto že jsem na tuhle prostinkou věc nepřišla dřív?

Lidi se obecně dělí do čtyř hlavních typů:

Cholerik (člověk vznětlivý a výbušný. V krajních případech nesnesitelný.)

Sangvinik (člověk energický, optimistický, emočně stabilní. Šťastný typ.)

Flegmatik (člověk klidný, pomalejší, málo vzrušivý. Neboli nic ho nerozhází.)

Melancholik (člověk citlivý, introvertní, trudomyslný, zádumčivý. Kupodivu psychicky odolný.)

Tyto čtyři hlavní linie se ve většině lidských osudů promíchávají v různých kombinacích, nikdo není stoprocentní cholerik, sangvinik, flegmatik ani melancholik. Jedna strana vždy převažuje, záleží v jakém množství.


Takže mě tato myšlenka přivedla k domněnce, že vlastně osud neexistuje. Že osud jsme my sami, tím, co máme naděleno v genech. Proto se někomu nedaří, ať se snaží jak se snaží. Proto ten, kdo je třeba melancholik, nedokáže ze sebe vydat výraz spontánního, šťastného a usměvavého člověka. Stejně tak flegmatik, těžko je temperamentní, živý a společenský. Nejšťastnější typ je sangvinik. Člověk, který vyzařuje dost energie, je sympatický, usměvavý, v jeho přítomnosti se lidé cítí dobře. Přitahuje. Cholerik se blíží k sangvinikovi, jen svoji energii nezvládá a při své výbušné povaze se dostává spíš do konfliktu. Cholerik oblíbený není, protože svým projevem ohrožuje druhé, ohrožuje jejich rovnováhu a tlačí je do pozice, kterou nikdo nechce. Do pozice buď obranné nebo také výbušné.

A proč srovnávám osud a povahové vlastnosti? Protože je tu možná spojitost. Melancholický člověk má třeba problémy s hledáním partnera. Hledáním práce. Uplatněním v životě. Totéž má i cholerik. Flegmatik vlastně problémy nemá, protože si je nepřipouští. A sangvinik - určitě má problémy také, ale zvládá je s lehkostí, kterou melancholik nedocílí.

Přesto jsou situace, kdy se mi zdá, že ani tato typologie není rozhodující. Že existují věci, které ovlivnit nemůžeme žádným způsobem.

Žádné komentáře:

Okomentovat