Všude se říká: jaro je tady!
A vážně - slunce svítí a dokonce mu narůstají zuby. Je teplo! Někde už jsem viděla i fotku, jak rostlinky vystrkují růžky...
Ale
v duchu si myslím: únor bílý pole sílí, pořád si to pitomé přísloví
prozpěvuji jako mantru, a mám pocit, že ten nástin jara působí jen jako
kamufláž. Jen jako klamavá reklama. Něco ve stylu: ukážu vám bonbónek,
mrkvičku, cukrátko, navnadím vás do růžového rozpoložení - a pak do vás
prásknu mrazy! Zachmuřím oblohu. Zasněžím cesty. Zledovatím silnice.
Možná na den, na dva. Ale já se nevzdávám, jsem zima zimatá, někdy
krásná, někdy ošklivá!
Nemám ráda zimu. I když
je někdy krásná, v tichu napadaného sněhu tajuplná, zamžená v ranních
mlhách, občas přírodu vyzdobí krajkovou námrazou, zimní slunce svítí
mdle a studeně, sníh se třpytí a vzdálené zvuky aut jsou tlumené...
Nemám ráda zimu. Miluju padající vločky a jiskřivý mráz, který štípe do
tváří a do zábnoucích rukou. Občas dokonce i vítr severák, který nedá
člověku ani nadechnout - o to víc ocení domácí teplo, oheň v krbu nebo v
kamnech, horké svařené víno nebo rumovou vůni grogu s citronem.
Nemám
ráda zimu, i když přináší své kouzlo, zakletí zimního spánku, pohádku
Sněhové královny, průzračné rampouchy, sáňky a lyže, bruslení na
rybnících, stavění sněhuláků a ledových městeček...
Zima je krásná, ale už se těším na jaro.
Žádné komentáře:
Okomentovat