Nemáte děti? Zničte se!

8.2.2011 (téma týdne)

nebo raději ne.

Není třeba.

Žádné zármutky a skuhrání na nepřejícný osud!

O smyslu života se toho napovídalo. Napsalo v esejích. Poeticky se rozvedlo v básních. Heslovitě se zachytilo v encyklopediích. Zvěčnilo se v psychologických studiích. V rozličných smyslných i nesmyslných úvahách. Smysl života - oblíbené téma, použité v divadelních hrách i ve filmech.

O smyslu života jsem přemýšlela dlouze a několikrát a znova a znova. Častokrát, včera, v minulosti, dnes, a určitě i zítra. Tolikrát, až mě to samotnou přestalo bavit a připadalo mi to stejně složité a nezodpověditelné, jako přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta.

Občas mám pocit, že se svět řítí kupředu bez mého přičinění. Že jsem vlečena osudem a dějství kolem mě se odehrává zrychleně. Že chytám minuty, hodiny a dny a ty mi prchají a utíkají mezi prsty. Že nemám čeho se zachytit. A že nemám co zachytit.

A osud na mě ukazuje dlouhý nos.

Osud, bytí, život a smysl života mi totiž tak trochu splývá.

Asi je to základní potřeba člověka.

Ano, i to je základní potřeba člověka. Nesmrtelnost. Nevymřít. Nedopustit, aby po něm nic nezůstalo.

Vlastně je to i projev egoismu a sebestřednosti.

Po mně nemá nic zbýt? Mám se stát hromádkou popele? Tlející hlínou v hrobě? Pouhou vzpomínkou pro mou rodinu nebo pár přátel? Nebo ani tou vzpomínkou?

Nejjednodušší? Pořídit si dítě. Mít rodinu. Jedno - nebo pět dětí? To už je jen věc názoru a povahy. Touhy, která nás žene. Potřeby.

Přesto, ani děti nezajistí štěstí rodiny. Ano, přináší radost. Přináší starosti. Vyplňují život. Omezují život. Obohacují život. Zaměstnávají naše myšlenky od narození až po smrt. První slova, první krůčky, první škola, první lásky, manželství, další děti, rozvody, rozchody, hádky a vády, smiřování, nové lásky, sbližování, ubližování...

A neustálý kolotoč. Děti, děti našich dětí, děti jejich dětí... pouto krve, nepřetržený řetěz pokračování. Děti jako smysl života, děti jako naplnění, jako pokračování...

Přesto - ani děti nejsou zárukou štěstí rodiny a smyslu života.

Dívám se dál - jsou lidi, kteří děti nemají. Nemají proto smysl života? Je proto jejich život zbytečný? Mají zatáhnout roletu a říct - sbohem a šáteček?

Nesmysl.

Mají jinou náplň. Stejně potřebnou. Vyplnění volného času, naděje a snění a uskutečnění představ. Můžou žít pro tisíc dalších činností. Starat se o zvířata. Plést košíky. Hrát v ochotnických divadlech. Burcovat lidi. Zpívat, smát se, bavit se s přáteli. A nepřemýšlet nad tím, co není v jejich silách...

A přitom - mít smysl života je asi hnacím motorem pro náš život. Nebo někdo žije jen tak? Nechce v životě něco dokázat? Ne nadarmo si děláme plány. Co budem dělat zítra. Co za rok. Čeho chceme docílit za deset let? Čeho chceme v životě dosáhnout...

Proč vlastně sakra musíme v životě něčeho dosáhnout?

A co ti, co nechtějí v životě ničeho dosáhnout?

Objevili oni smysl života?

Nic nechtít? Jen dýchat a jíst a pít tolik aby se udrželi při životě?

Lidé, kteří životem jen tak proplouvají a vyhýbají se emocím? Nepřipouští si velké city. Láska, přátelství, nenávist, to jsou pro ně jen pojmy, přeludy slov.

Nabízí se otázka: žijí vlastně takoví lidé?

Jasně že žijí. Užívají si svůj způsob života. Vyhovuje jim a naplňuje je. Smysl života pro tyto lidi může být projít životem bez emocí a citových ztrát a dojít ke smrti, která pro ně otevírá další bránu.

Jen si tak kladu otázku - pokud je pro ně významný život po smrti, nebo další cesty, proč pro ně není významný i současný život? To budou další život žít stejně? Tedy, bezbolestným přežíváním a čekáním na další smrt?

Věčný kolotoč otázek a pochyb.

Můj profesor chemie v takových případech říkával: nechte to koňovi, ten má větší hlavu!

A měl pravdu, můj profesor chemie, přestože si občas rád přihnul.

Nad smyslem života můžu bádat donekonečna. Občas není špatné si zameditovat. Utřídím si myšlenky a rozhodnu, co je důležité a co ne. Co má pro mě význam a co můžu hodit do odpadní jámy mozkové.

Co člověk, to originál. Co lidský život, to lidský osud - a každý z nás chce svůj život prožít jak nejlíp může. Možná i v tom je smysl života. Děti zajišťují pokračování. Ale kdo děti nemá, může žít stejně bohatý a smysluplný život. Svůj pobyt na této planetce může prospat, nebo zaplnit různými aktivitami. Přátelství, láska, sport, koníčky, sběratelství, vyřezávání, sestavování modelů, malování obrazů, pěstování kytek, chování papoušků nebo holubů.

Myslím, že smysl života není jeden jediný univerzální.

Myslím, že tajemství smyslu života spočívá v práci, která vytváří hodnoty.

Zní to hloupě? Možná. Může to být pravda? Může.

Přestávám myslet na smysl života a zavírám tento text.

Nechávám to koňovi. Ten má větší hlavu...

Osud na vás ukazuje dlouhý nos?

Ukažte ho taky!

Text: moje myšlenkové pochody, nevygůglené, bez použití Wikipedie.

Obrázek první - klilpartík, stažený z netu.

Obrázek druhý - můj. Upravený v Picasa a Photofiltre program