Když
do propastí ve snu padáš, čeho se bát víc? Opona se otevírá, v erbu
půlměsíc... a víčka potměšile mrkají a z pečlivě nalíčených rtů plynou
slova: tak co, pozveš mne?
Teď ze zahrad stoupá
pára, spousty par se valí v kotoučích k nebi a halí krajinu do mlžného
pláště, ke kterému patří hermelín z hvězd a měsíční svit zvláště.
Zahrada pokleká se zpěvem ptáků a způsobně děkuje za další den.
Koruny
stromů kadeřaví, tiše šeptají své modlitby listovím. (A na mě čeká tak
přízemní černá káva a nezbytná cigareta - jinak prázdný kvartýr.
Stejně ani není můj.)
A
v erbu půlměsíc nese Královna noci, už po špičkách vchází oknem, tiše
sestupuje po tom pomyslném schodišti, přičemž se rukou lehce opírá o
zábradlí z růží (černý stíny na víčkách)
a šaty na ní lehce povlávají - je zahalena v temném třpytu.
A
za ní Gandalf s vysokou čepicí, kouzelnou holí kreslí podivné obrazy,
které ožívají - a stejně tak ožívá spící zahrada i víly (to aby své
střevíce protančily) - a také skřítkové a elfi, na kraji lesa se stahují
děsiví upíři, vlkodlaci a vrrrci - a nade všemi stojí Královna noci - a
ohně tančí své nesmyslné tance a jejich zář se odráží na obloze - a já
stojím za tím sklem a je mi dovoleno se dívat a tak se dívám - hle!
I
stromy se dávají do tance, štíhlé březové dryády vlní pažemi a
zlatězelené koruny jejich hlav se tiše kývají do rytmu (ne není to čača
ani džajv).
Spršky jisker tiše prolétnou oblohou a padnou do snů ztracených dětí a tak se zdají sny plné magií a kouzel...
Poklekám,
tak moc bych chtěla být mezi nimi, jsem však cizí. Čekám, až ten přelud
zmizí, smutek a prázdnota mě tíží, pusté schodiště a chodby do neznáma,
jsem jak opletena mříží, svazuje mi ruce, jenom žádné drama... náhle
tíha sedá na má ramena.
Skláním hlavu, probuzení není, jsem jen znavená...
Nesmím vstoupit. A ty víly se mi smějou, marně tím snem bloudím, ohně nezahřejou
a podlamujou se mi kolena.
Jen papír, tužka přede mnou leží, zavírám oči (pod víčky zas sněží)
a naslepo píšu první slova:
Královno noci
jsi krásná hvězdná paní
Zrádná tůň
co znezná slitování.
Královno noci
vládneš mému srdci
smutkem nejsmutnějším.
Dovolíš ohni
zahřát mé dlaně?
Královno noci
miluj své děti
prosím i za ně.
Žádné komentáře:
Okomentovat