pátek 4. února 2011

Královno noci

4.2.2011

Bláznivá směs z jednoho bláznivého snu...
Když do propastí ve snu padáš, čeho se bát víc?  Opona se otevírá, v erbu půlměsíc... a víčka potměšile mrkají a z pečlivě nalíčených rtů plynou slova: tak co, pozveš mne?

Teď ze zahrad stoupá pára, spousty par se valí v kotoučích k nebi a halí krajinu do mlžného pláště, ke kterému patří hermelín z hvězd a měsíční svit zvláště.
Zahrada pokleká se zpěvem ptáků a způsobně děkuje za další den.
Koruny stromů kadeřaví, tiše šeptají své modlitby listovím. (A na mě čeká tak přízemní černá káva a nezbytná cigareta - jinak prázdný kvartýr.
Stejně ani není můj.)

A v erbu půlměsíc nese Královna noci, už po špičkách vchází oknem, tiše sestupuje po tom pomyslném schodišti, přičemž se rukou lehce opírá o zábradlí z růží (černý stíny na víčkách)
a šaty na ní lehce povlávají - je zahalena v temném třpytu.

A za ní Gandalf s vysokou čepicí, kouzelnou holí kreslí podivné obrazy, které ožívají - a stejně tak ožívá spící zahrada i víly (to aby své střevíce protančily) - a také skřítkové a elfi, na kraji lesa se stahují děsiví upíři, vlkodlaci a vrrrci - a nade všemi stojí Královna noci - a ohně tančí své nesmyslné tance a jejich zář se odráží na obloze - a já stojím za tím sklem a je mi dovoleno se dívat a tak se dívám - hle!
I stromy se dávají do tance, štíhlé březové dryády vlní pažemi a zlatězelené koruny jejich hlav se tiše kývají do rytmu (ne není to čača ani džajv).
Spršky jisker tiše prolétnou oblohou a padnou do snů ztracených dětí a tak se zdají sny plné magií a kouzel...
Poklekám, tak moc bych chtěla být mezi nimi, jsem však cizí. Čekám, až ten přelud zmizí, smutek a prázdnota mě tíží, pusté schodiště a chodby do neznáma, jsem jak opletena mříží, svazuje mi ruce, jenom žádné drama...  náhle tíha sedá na má ramena.
Skláním hlavu, probuzení není, jsem jen znavená...

Nesmím vstoupit. A ty víly se mi smějou, marně tím snem bloudím, ohně nezahřejou
a podlamujou se mi kolena.

Jen papír, tužka přede mnou leží, zavírám oči (pod víčky zas sněží)
a naslepo píšu první slova:

Královno noci
jsi krásná hvězdná paní
Zrádná tůň
co znezná slitování.

Královno noci
vládneš mému srdci
smutkem nejsmutnějším.

Dovolíš ohni
zahřát mé dlaně?

Královno noci
miluj své děti
prosím i za ně.

Žádné komentáře:

Okomentovat