(malá úvaha nad fantasy)
V jednom z posledních komentářů jsem četla názor na fantasy.
Autor komentáře nemá rád fantasy. Není jeho šálek kávy. Je pro něj mimo realitu.
V
každém případě chci říct, že mu neupírám právo na jeho názor. Každému
se skutečně může líbit něco jiného. Někdo ujíždí na hororech, někdo na
červené knihovně, jiný nedá dopustit na současnou literaturu a reálné
romány.
Někdo rád jen humor a jiný jen scifi. Někdo čte zásadně české autory, další zas pouze světové. A pouze tzv.kvalitní literaturu.
Ale
zpátky k fantasy. A zpátky ke scifi. A zpátky k hororům, protože tyto
tři proudy jsou často spojeny v jednu širokou řeku, plnou zákeřných vírů
a zákrutů, za jejichž ohybem jste často překvapeni, nebo přímo
šokováni.
Fantasy, stejně jako scifi a stejně jako horory, se vyskytuje v několika kvalitativních úrovních.
A já možná měla jen to štěstí, že první fantasy nebo scifi román či povídka byla na úrovni přinejmenším slušné.
A
opravdu si nevzpomenu, kterou fantasy povídku jsem vlastně četla jako
první? Která mě ovlivnila k tomu, abych vyhledávala další a další?
Jistě, časem jsem také přišla na to, že ne všechno fantasy je dobré, stejně jako že ne všechno fantasy je špatné.
Dostaly se mi do rukou úžasné povídky, které napínaly mou pozornost do krajnosti, bála jsem se o své hrdiny a měla o ně strach.
A taky se mi dostaly povídky, které jsem četla poměrně otráveně, nudila jsem se a nakonec je odložila nedočtené.
A
dodnes si říkám - měla bych ve své knihovně takovou sbírku scifíček a
fantasy románů, kdyby se mi poprvé do rukou dostala špatná povídka?
Pokračovala
bych v četbě fantasy? Nebo bych se na celý směr zvysoka vykašlala a
odsoudila ji jako nelogickou, nepravděpodobnou, nereálnou a hloupou?
Nevím
- a nikdy se to nedozvím. Možná, že moje fantazie se v podobných
příbězích prohání jako stáda mustangů na prérii. Možná jsem vážně měla
štěstí na první fantasy povídku, že rozvířila mou představivost a
povzbudila chuť. A možná že k tomu mám sklony a ani špatná fantasy
povídka by mě neodradila...
Za tu dobu jsem
přišla na pár nových jmen, přečetla tucty povídek, některé na mě nechaly
nesmazatelný dojem dodnes, některé jsem pozapomněla...
Fantasy není jen o dracích, elfech a různých příšerách.
Scifi nejsou jen rakety na Mars a horory nejsou jen o Draculovi nebo krysích invazích.
Dobrá fantasy, dobré scifi a dobrý horor je především o lidech.
Kdybych
měla doporučit nějakou fantasy, asi by to byly příběhy o Kedrigernovi
(Kedrigern a hlas pro Princeznu - od Johna Morressyho). Možná bych
doporučila ságu Zaklínač, od A.Sapkowskiho. Nikdykde od Neila Gaimana a
Dunu od F.Herberta.
Ještě lepší způsob
seznámení se s fantasy jsou povídkové sbírky. Povídky jsou kratší,
různorodé, dají se zvládnout dřív než román...
První obrázek i klipartík je stažen z internetu.
Druhý obrázek je z mého vlastního archivu... vlastně, spíš je to koláž z upravených obrázků.
Ach, ty moje čmáranice...
Žádné komentáře:
Okomentovat