Ze se ke konci roku bilancuje a na začátku nového roku se dávají předsevzetí, to už dnes není žádná novinka.
Bilance
není špatná věc. Zviditelní se mi všechno, co jsem během roku udělala,
co se mi podařilo a co nepodařilo, co jsem získala, a co ztratila. A
najednou přestávám mít pocit, že ty týdny a měsíce uplynuly, aniž by se
cokoliv stalo. Protože přece jen - stane se tolik věcí, a my nemáme čas,
ani chuť je zaznamenat. Spoustu věcí totiž bereme úplně samozřejmě.
A když si zapisujeme (buď do paměti nebo do blogu nebo do notesu) drobné příhody, které se nám povedly, pěkné filmy, které jsme viděli, trapasy, které se nám staly, ztráty a nálezy, setkání s novými lidmi a případné hádky a usmiřování se svými blízkými, zážitky z dovolených, na kterých jsme byli - tedy, když si tyto věci zapíšeme a na konci roku předložíme do jedné kolonky, jsme potěšeni, že ten rok nebyl tak úplně marný.
Celkem
vzato, ani den není úplně marný. Vykonáváme automaticky spoustu
činností, o kterých vůbec nepřemýšlíme. Od vaření snídaně, vymýšlení
jídelníčku na oběd, úklidu nebo dne stráveného v práci, šoky od šéfa
nebo zákeřné kolegyně, příjemné setkání při cestě domů, výhra v loterii (
i když třeba 50 korun), dobrá koupě halenky nebo skvělého parfému,
případně dobré knihy, zastavení se u kartářky, okradení v obchodě,
pekelně špatná nálada a migréna k tomu, a druhý den vyspání do růžova a
pocit, že se všechno daří...
Zkuste si
zaznamenat několik jednotlivých dní. Popsat třeba týden. Každý den, od
probuzení po usnutí. Poznačit každou maličkost. Třeba i česání vlasů,
ranní mytí. Čistění zubů. Jakou pastou.Pocit osvěžení.
Co jsme měli na snídani. Byla bohatá nebo odbytá? Čaj nebo káva? Suchý rohlík nebo obložená houska? Případně miska müsli?
Stihli jsme autobus do práce? Cesta byla v pohodě nebo jsme stáli v zácpě? Auto šlo nastartovat nebo se zadusilo nechutí?
Pracovní
(školní) problémy. Oběd nebo rychlá svačina. Tajné myšlenky, zatímco
předstíráme, že pracujeme (posloucháme učitele). Jsme naštvaní, unavení
nebo v pohodě?
Jaké je ten den počasí. Prší? Svítí sluníčko? Fouká vítr? Mrzne, až to praští? Uklouzli jsme na chodníku? Uletěl nám deštník?
Zavolala kamarádka, máma, nebo vám u domu vartoval exekutor?
Zapsat si každý den, každou maličkost, co jsme udělali, koho jsme potkali a všechno kolem - dá dost práce.
Ale když si po týdnu sednu a čtu, je to zajímavé čtení...
Žádné komentáře:
Okomentovat