Umění je umění a od kýče se liší.
Občas nevím, čím, občas je to jasné.
V
úterý jsem takhle byla v Brně, Zlaté lodi, a rozhodla se, že konečně
musím na vlastní oko vidět ten úděsný zázrak, o němž se tolik psalo loni
při předvedení nové brněnské památky - brněnských hodin.
Nevydržela
jsem čekat do jedenácté hodiny, na to jsem byla příliš zmrzlá a taky
drobátko sněhopršelo. Cvakla jsem tedy tři záběry (ne příliš kvalitní,
ne příliš ostré - ale dílko je poznatelné a to mi stačí).
Tento útvar na tomto náměstí se mi nelíbí. No nazdar - bylo první, co jsem pronesla.
Asi jsem divná.
Ale pochopila jsem, proč si dnes mladí dávají sraz " u čuráka".
Jemnější povahy se schází na "kokotplace".
Brno mám ráda. A těší mě, když se děje něco nového. Ale takovouhle popularitu nemusím...
Pohled ze tří stran. Umění.
Tato fotka představuje kýč a je focena v prosinci loňského roku.
Žádné komentáře:
Okomentovat