pátek 14. ledna 2011

Intenzita

14.1.2011 (knihovnička)  Dean Koontz

Tuto knížku jsem si nadělila pod stromeček, jen nevím, zda to nebyl dar danajský...
Anotace:
Šestadvacetiletá Chyna Shepherdová se po půlnoci dívá z okna zalitého měsícem, protože první noc v domě rodičů své nejlepší přítelkyně v údolí Napa nemůže usnout. Její neklid se ukáže jako oprávněný. Do domu vnikl psychopat Edgler Foreman Vess s úmyslem pozabíjet všechny uvnitř. Vess, který se prohlašuje za "vraždícího dobrodruha", je na světě jen proto, aby ukájel všechny své choutky, aby se nořil do prožitků, žil beze strachu, výčitek svědomí nebo jakýchkoliv omezení, aby žil intenzivně.

Chyna ví, jak přežít, je zocelená celoživotním bojem o bezpečí a sebeúctu. Teď ji čeká nejobtížnější zkouška jejího dosavadního života. Nejprve je jejím jediným cílem zůstat naživu - dokud se náhodou nedozví o Vessově příští zamýšlené oběti, kterou může zachránit jen ona. Hnána nově objevenou touhou po smyslu přesahujícím pouhou snahu přežít musí Chyna sebrat všechny vnitřní síly, aby zachránila onu mladou dívku vězněnou Vessem ve sklepě jeho domu na samotě… zatímco strašlivá hrozba Edglera Foremana Vesse nabývá každým okamžikem na intenzitě.


Osobní hodnocení:

Nemůžu popřít, že to bylo strhující čtení.
Paradoxně to bylo příšerné čtení.
Bylo to hrozné.

Možná se ptáte, proč jsem to teda vlastně četla, když to bylo tak hrozné? A proč jsem ve čtení vůbec pokračovala?
Protože mě to fascinovalo, jako každá odporná věc, kterou vidím - tak nějak zvráceně fascinovalo.  Ale ne v kladném slova smyslu, spíš jsem přemýšlela, jak toto mohl autor napsat? Odráží se v knihách autorova osobnost? Nebo je autor schopný se natolik vcítit do svých postav, že popíše i ty nejzvrhlejší zrůdy a pak se vrátí ze svého imaginárního světa a je z něj normálně fungující člověk, dobrý soused, skvělý manžel a táta od dětí?

Fakt je, že jsem to dočetla i proto, že jsem se chtěla dozvědět, jakým způsobem se hlavní hrdinka zachrání. Že se zachrání, bylo naznačeno v anotaci, takže to nebylo překvapující...

Celý příběh je hodně detailní, rozpitvaný snad krok po kroku, prošpikovaný myšlením Chyny, jejími vzpomínkami, které ji tvarovaly do současné podoby - a také zvráceným myšlením Vesse, jeho pošahanou filozofií, postojem k životu, pocitem nadřazenosti a neomylnosti.

(Ale přes intenzitu odpornosti, kterou jsem k hlavní postavě cítila, je to pořád jenom román.
Fikce, výmysl. I když možná  inspirovaný tím, co se děje v životě.
Co mi spíš vadí, je, když z úchyláků dělají média téměř mediální hvězdy, pořádají s nimi rozhovory a píšou o nich knihy. Fuj.)


Vydavatelství BB ART
Vydáno v roce 2009

Osobní ohodnocení - 65%

(Hodnotila bych 80%, příběh byl napínavý, přes odpuzující dojem z postavy Vesse se kniha četla výborně, pan Koontz je vskutku skvělý vypravěč. Ale některé věci byly pro mě opravdu těžko stravitelné.)
 
 






Žádné komentáře:

Okomentovat