Tuto knížku jsem si nadělila pod stromeček, jen nevím, zda to nebyl dar danajský...
Šestadvacetiletá
Chyna Shepherdová se po půlnoci dívá z okna zalitého měsícem, protože
první noc v domě rodičů své nejlepší přítelkyně v údolí Napa nemůže
usnout. Její neklid se ukáže jako oprávněný. Do domu vnikl psychopat
Edgler Foreman Vess s úmyslem pozabíjet všechny uvnitř. Vess, který se
prohlašuje za "vraždícího dobrodruha", je na světě jen proto, aby ukájel
všechny své choutky, aby se nořil do prožitků, žil beze strachu,
výčitek svědomí nebo jakýchkoliv omezení, aby žil intenzivně.Chyna ví, jak přežít, je zocelená celoživotním bojem o bezpečí a sebeúctu. Teď ji čeká nejobtížnější zkouška jejího dosavadního života. Nejprve je jejím jediným cílem zůstat naživu - dokud se náhodou nedozví o Vessově příští zamýšlené oběti, kterou může zachránit jen ona. Hnána nově objevenou touhou po smyslu přesahujícím pouhou snahu přežít musí Chyna sebrat všechny vnitřní síly, aby zachránila onu mladou dívku vězněnou Vessem ve sklepě jeho domu na samotě… zatímco strašlivá hrozba Edglera Foremana Vesse nabývá každým okamžikem na intenzitě.
Osobní hodnocení:
Nemůžu popřít, že to bylo strhující čtení.
Paradoxně to bylo příšerné čtení.
Bylo to hrozné.
Možná se ptáte, proč jsem to teda vlastně četla, když to bylo tak hrozné? A proč jsem ve čtení vůbec pokračovala?
Protože
mě to fascinovalo, jako každá odporná věc, kterou vidím - tak nějak
zvráceně fascinovalo. Ale ne v kladném slova smyslu, spíš jsem
přemýšlela, jak toto mohl autor napsat? Odráží se v knihách autorova
osobnost? Nebo je autor schopný se natolik vcítit do svých postav, že
popíše i ty nejzvrhlejší zrůdy a pak se vrátí ze svého imaginárního
světa a je z něj normálně fungující člověk, dobrý soused, skvělý manžel a
táta od dětí?
Fakt je, že jsem to dočetla i proto, že jsem se chtěla dozvědět, jakým způsobem se hlavní hrdinka zachrání. Že se zachrání, bylo naznačeno v anotaci, takže to nebylo překvapující...
Celý
příběh je hodně detailní, rozpitvaný snad krok po kroku, prošpikovaný
myšlením Chyny, jejími vzpomínkami, které ji tvarovaly do současné
podoby - a také zvráceným myšlením Vesse, jeho pošahanou filozofií,
postojem k životu, pocitem nadřazenosti a neomylnosti.
(Ale přes intenzitu odpornosti, kterou jsem k hlavní postavě cítila, je to pořád jenom román.
Fikce, výmysl. I když možná inspirovaný tím, co se děje v životě.
Co mi spíš vadí, je, když z úchyláků dělají média téměř mediální hvězdy, pořádají s nimi rozhovory a píšou o nich knihy. Fuj.)
Vydavatelství BB ART
Vydáno v roce 2009
Osobní ohodnocení - 65%
(Hodnotila
bych 80%, příběh byl napínavý, přes odpuzující dojem z postavy Vesse se
kniha četla výborně, pan Koontz je vskutku skvělý vypravěč. Ale některé
věci byly pro mě opravdu těžko stravitelné.)
Žádné komentáře:
Okomentovat