Ticho ano a ticho ne?
Rozhodnout se není snadné.
Toužíme po tom, co nemáme, ale v tomto případě dělám výjimku. Proč bych měla toužit po tichu?
Je
ticho a ticho. Jsou různé zvuky ticha. Je ticho, když si přikládáme na
čelo obklad a vypínáme všechny přístroje v domácnosti. Je ticho v lese.
Je ticho pod vodou... Ale tohle všechno není úplné ticho.
Zvuky
lesa jsou uklidňující. Šumění ve větvích. Vzdálené trylky ptáků. Tiché
bzučení letadla kdesi vysoko nad hlavou. Tiché kroky v mechu. Praskání
větviček...
Zvuky vody jsou uklidňující.
Zurčení potoku. Šplouchání, když povyskočí kapřík nebo jiná ryba v
rybníce. Žbluňknutí, když hážeš kamínky do vody. Šumění splavu. A k tomu
zvuk větru, který prolétá kolem a čechrá vlasy.
Zvuky
domácnosti jsou uklidňující. Hučení vysavače znamená, že bude zase
čisto. Zvuk pračky značí, že prádlo bude vyprané. Zvuk bublání v hrnci
znamená, že bude jídlo. Zvuk rádia dolaďuje atmosféru. Zvuk televize
znamená, že se zatím nic nemění a všechno je, jak má být. Štěkání psa
znamená, že je s námi čtyřnohý přítel.
Nejsou
všechny zvuky příjemné. Nadměrný hluk, křik, kravál, ječení motorových
pil nebo hluk projíždějících aut. Zvuk sbíječky, vrtaček. Tento zvuk
bych ztlumila... Jak je neobvyklé a příjemné, když čerstvě nasněží a
svět se ztiší. Kroky jsou tlumené i hluk od projíždějících aut je
tlumený. Vše se ztrácí jako v mlze...
Ale
existuje ticho, o které nikdo nestojí. Ani ti, kteří je dostali do
vínku. Ticho těch, kteří neslyší. Ticho, které nemůžou vypnout a
přepnout do polohy zapnuto. Ticho, které křičí.
Ticho, které
je jak malá smrt. A přestože nositelé ticha žijí, jsou odsouzeni k
tomuto tichu napořád. Není pro ně možnost úniku, není pro ně možnost
návratu, nápravy.
Někdo touží po tichu, možná oprávněně - když je přesycen hlukem.
Pro mě je ticho nepřijatelné, ticho pro mě znamená vytržení ze života.
Žádné komentáře:
Okomentovat