Pouštím se do třetího týdne a nevím, co bude dál...
Pondělí
- na páteční výzvu jsem dnes zajela na sociálku. Kvůli péči. Paní byla
neobyčejně milá a ochotná. Pro nevěřící Tomáše opakuji, velice milá a
ochotná a lidská. Úřednice, prosím. Znovu se mi potvrdilo, že vše je v
lidech, ne v titulu. Slušný člověk je slušný člověk, i když je třeba
právník. No, právník... to zrovna nevím, ale řekněme třeba úředník.
Využila
jsem návštěvy miniměstečka k zakoupení sáčků do vysavače ETA. Sto
třicet korun za sedm pytlíků! Tedy, údajně pět plus dva zdarma. Ale
víme, jak to s tím "zdarma" je, všechno je zaplaceno... Nojo, ve
vysavači už se krčí poslední sáček, dvakrát vysypávaný. Úsporné důvody. A
rozhodla jsem se takto šetřit naše lesy i mou kapsu a aspoň jednou
vysypat naplněný sáček.
Jsem škrťa.
Co nového? Kočky mi zase otevřely troubu. Ale tentokrát měly smůlu, kuře bylo uklizeno do ledničky. Tu zatím otvírat neumí...
Prší. Houby! Leje jak z konve!
Úterý
- dnes u zubaře. Už potřetí a doufám že naposledy... při té
příležitosti jsem vycvakala spoustu chodníkových fotek, viz minulý nebo
předminulý článek. Spáchala jsem k nim též báseň, sice pochybné kvality,
ale přesto posloužila svému účelu. Sklidila jsem i příznivé odezvy, za
což děkuji všem, kteří mi tím udělali radost.
Středa
- vyjížďka na zdravotní pojišťovnu. Nějaké řízení... nic moc. Pořídila
jsem si nějaké umělé kytky domů i do provozovny, přikoupila jsem pár
blbinek na příležitostný prodej. Krásné skleněné svícínky a taky
nádherně malované metal obaly na květináče (vhodné i na aranžování
umělých kvítek, jemný květinkový vzor.) Průvan do peněženky. Co průvan,
spíš uragán.
Snad se zadaří... Nebo prodělám i vlastní gatě.
(Zatím si nekoupil nikdo nic, ale některé věci mám oddělané, k použití
na vánoční dárky. Vánoce sice slavit nebudu, ale dárky dát můžu.)
Dnes nádherné počasí. Kéž by to vyšlo až do listopadu.
Čtvrtek
- už druhý den v potu tváře tvořím dárkové poukazy, neb před dvěma dny
jeden z návštěvníků zhrdnul našemi salonními dárkovými poukazy (které se
mi osobně taky ošklivily, ale já je nevyráběla) a z plánované koupě
poukazu sešlo. Po krátké poradě mi holky (kolegyně) navrhly, ať zkusím
nějaké vymyslet, že se složí na papír a tisk.
No, nejsem
profesionálka, ale mám dojem, že cokoliv bude lepší než to, co se dosud
prodávalo. Jde o to, aby to nebylo příliš drahé, takže žádný luxusní
papír, ani barevné podklady. Nejsme na tom zas tolik dobře, abychom si
nechávali tisknout luxusní dárkovky. Přesto si myslím, že si zaslouží
aspoň tvrdý papír a trošku víc barevnosti než variace červená-černá.
(Autorka poukazů se asi shlédla ve Stendhalovi.)
Pátek
- ráno jsem se poblila. Sbírala jsem totiž rozplizlé od včerejška
zasolené slimejše. Sliz a zblitky mě přivádí k blitkům. Fuj fuj, dosti o
tom.
Zajela jsem ke kámošce, jestli by mi natiskla ty
dárkovky, sice mám tiskárnu, ale došly náplně a na nové nemám. Natiskla,
ale asi bude lepší, když zkusím prověřit nějaké tiskárny, ceny a tak...
Nebo
si koupit novou tiskárnu, lepší, takovou tu s jednotlivýma náhradníma
náplněma. Náplně v jednom zabalení jsou totiž velmi neproduktivní a
prodělečné...
Achjo. Protože jsem nemohla vytisknout jednu
sérii, nemohla jsem porovnat skutečné velikosti. A jeden druh poukazů
nestojí za nic... jsou moc malé. Achjo. Jsem v depresi.
Takže jsem udělala jiný druh a otevřela stránku na hledání multifunkčních tiskáren. Zatím čtu zajímavý článek o testech...
Sobota
- v potu tváře jsem odsavovala dveře. Přeloženo - umyla roztokem Sava a
pošplíchala Savem proti plísním. Když už jsem byla v tom, vzala jsem i
půdní schody. Smrdím Savem.
Vyhodila jsem brambory, protože
byly nějak divně cítit. Vyhodila jsem Granko, protože bylo prošlé a
vzhledově již nevábné. Přišla jsem na zdroj molů, kteří mě v posledních
dnech a týdnech silně iritovali, protože přestože jsem je zabíjela na
potkání, furt lítali. Moli jsou proto, aby otravovali.
Pokračování
- nátěr dveří. Dřevěných, abych upřesnila, žádný plast. I když, plast
bych nemusela natírat, žejo... Takže, napuštění Luxolem, třikrát vnější
nátěr, dvakrát vnitřní nátěr. K tomu ty půdní schody. A k smradu od Sava
se přidal smrad z nátěru... jsem zfetovaná a bolí mě hlava.
Nebo spíš jsem přiotrávená...
Neděle
- vyřízená jak žádost. Takže pauzíruju... Vyzkoušela jsem nový recept
na jogurtovou buchtu. Musela jsem ji péct skoro hodinu, protože byl asi
slabý proud. (Normálně se má péct asi půl hodiny...)
Vytvořila jsem malý dárek pro Fendera. Měl totiž narozeniny...
Čtu román Klient, od Grishama.
Žádné komentáře:
Okomentovat