V předchozích článcích jsem dávala odkaz na pixdaus a fotky na jeho úložišti.
Dnes moje.
Abych to nepřehnala a nepřepískla a neznechutila vás mými
okopírovanými fotkami, které vlastně nejsou moje a abych vás dostala z
nádherného světa do pusté reality, dovolím si vystavit několik mých,
vysoce uměleckých a extra kvalitních fotek, hodných výstavy.
Přeháním, samozřejmě.
Nikdy
jsem nepočítala moje fotky do uměleckých fotografií, ani bych je
neřadilo do kvalitních fotografií. Prostě nejsem fotograf a nemám žádný
extra foťák. Se svým digitálem cvakám, kdy si vzpomenu nebo když mě něco
zaujme.
Pravda, docela pyšná jsem na sérii
chodníkových fotek, i když o jejich umělecké kvalitě se dá pochybovat,
jako nápad se mi to zdálo být docela dobré. Navíc to vzniklo zcela
spontánně, rozhodně jsem neměla v úmyslu fotit chodníky. Snad to, že
bylo po dešti a díky mokru se zvýraznila jejich struktura, snad to mě
zaujalo.
Ale dosti kecání a filozofování. Dnes žádné básně ani duševní výlevy.
Zkusíme to fotograficky.
Snad neutečete...
Tuto figurku jsem viděla na lavičce na hřbitově. Moc se mi líbila.
Nevím, jak původně sloužil tento domek. Byla to snad fara? Těžko, kostel je o pěkný kus dál. Mohla to být původně nějaká škola? Jednotřídka? Nevím... Zaujal mě. Je to možná jedna z posledních starých staveb a kdoví, jak dlouho vydrží, než to nějaký zbohatlík koupí, nechá zbořit a vystaví supermoderní dům s plastovými automatickými vraty pro super fáro.
Nevím, jak původně sloužil tento domek. Byla to snad fara? Těžko, kostel je o pěkný kus dál. Mohla to být původně nějaká škola? Jednotřídka? Nevím... Zaujal mě. Je to možná jedna z posledních starých staveb a kdoví, jak dlouho vydrží, než to nějaký zbohatlík koupí, nechá zbořit a vystaví supermoderní dům s plastovými automatickými vraty pro super fáro.
FOTKY DVEŘE - PO NÁTĚRU LUXOLEM. Vidíte ten oslnivý lesk?
Žádné komentáře:
Okomentovat