Občas slyším stesky nad tím, že se někdo nedostane na vysněnou školu.
Taky slyším stýskání nad tím, že se někomu nepodaří získat práci, kterou chce dělat.
A
úplně zběsile a do žluta závidím těm, kteří dělají to, co chtějí a jsou
za to dobře placeni. (Ovšem tato závist je bez škodolibosti, a bez
snahy přát jim to nejhorší. Prostě je to čitelná nefalšovaná závist té,
které se to nepovedlo.)
Ale
smutný fakt v tomhle šíleným světě je, že obtížná a odpovědná práce je
málo pracená (protože je nekvalifikovaná. Třeba personál v nemocnicích.
Myslím sestry,nebo pomocné síly, které převlékají postele, převlékají
lidi, odnášejí špinavé prádlo, vynáší mísy a bažanty, starají se o tu
odvrácenou tvář naší strany. Ale to byl jen příklad... )
Kdežto takový vychytralý manažer, který pro svůj podnik většinou dělá prd, má měsíční plat ve výši několika měsíčních platů svých zaměstnanců. Fuj.
Fascinuje
mě tzv. monitorování zaměstnanců, jestli jedou opravdu na plný výkon - a
hodnocení, který z nich opustí svoje místo a přijde o práci.
A
paradoxně monitorující pracovník, neboli nicnedělající superšmírák, je
oceněn za toto šmírování finanční částkou zvíci zhruba ročního platu
některého ze zaměstnanců.
Inu, jsou to paradoxy.
Přála bych každému, aby dělal práci, kterou chce dělat - a taky aby byl za ni dost hodnocený. Abychom nemuseli poslouchat, že máme být vděčni vůbec za to, že nás někdo někde zaměstná, i když za ubožáckou minimální mzdu, na které se dá přežít, ne však žít.
Protože, pracovat je sice hezká věc, ale když má člověk z výdělku živit rodinu (nebo i jen sebe, inkaso, sipo, nájem a podobné služby se musí platit, ať je sám nebo jsou třeba čtyři). Takže, když máme z výdělku živit rodinu, tak už se hoooodně díváme, jestli je ta práce nejen zajímavá, ale jestli není platově podhodnocená.
Druhá verze - dělat podhodnocenou, ale zajímavou práci - a k tomu si přibrat nějakou vedlejšku.
Třetí verze pro ženy - dobře se vdát a mít manžela, který jistí finančně rodinu, a do práce chodit pro zábavu.
Čtvrtá verze - určitě existuje, jen si teď nevzpomenu...
Žádné komentáře:
Okomentovat