pátek 21. října 2011

První a druhý svět

21.10.2011 (téma týdne)

Pro každého slovo druhý svět znamená něco jiného.

Někdo má svůj fantazijní svět, do kterého se utíká.
Někdo opravdu dokáže zavřít oči a nechat kolem sebe vykvést magické květy a fazolové stonky rostoucí do nebe. Pobíhat kolem sebe jednorožce, létat na kouzelném koberci a nořit se do fontány mládí. Někdo se v takovém světě dokáže pohybovat jako doma.

Přiznám se, že já ne.

Ano, dokážu si představit EDEN, ráj, do kterého bych se ráda dostala. Zeleň lesů a rozkvetlé louky. Průzračné potoky, šumné vodopády a čistá jezera. Kvetoucí jasmíny, kosatce a růže, které pokvetou stále. Vůně vzduchu a větru. A hudbu podle přání...
Jednou, možná, až tady nebudu, chtěla bych být tam. A ráda bych věřila, že každý se dostane do takového ráje, jaký si v představách vytvoří.

Ale nedovedu si představit, že jsem v něm teď. Teď ne, teď jsem v prvním světě, jaký si uvědomuji. Nevím, jestli cestuji věky a procházím reinkarnací, tento svět však vnímám jako svět, do kterého jsem byla vhozena. A je to jediný svět, jaký si pamatuju a o kterém vím.

Přicházíme, aniž bychom se o to prosili, a odcházíme, aniž bychom chtěli. Ani v jednom ani v druhém nemáme na vybranou. Máme na vybranou v cestě mezi začátkem a koncem, a jaký svět si kolem sebe vytvoříme, záleží i na nás.
Ano, samozřejmě, v našem světě jsou i lidé, které nechceme, nestvůry s lidskými tvářemi, o které nestojíme a které jsme si nevytvořili ani nepřivolali. V našem světě, v tom prvním světě, který vnímáme, se někdy setkáme s hrůzami, které ve skutečnosti předčí všechny knižní a filmové fantazie.
Prostě už proto, že jsou skutečné.

V tomto prvním světě znásilněné a zabité holčičky neožijí. V tomto se světě klukům, zmrzačeným při neopatrných hrátkách s výbušninami, nevrátí utržené ruce. V tomto světě ženy, polité kyselinou, zůstávají zohavené. Děti, deformované genetickou vadou, zůstávají deformované. V tomto prvním světě se sakra realisticky umírá... tak proč sníme o druhém světě?
Proč sníme o světě fantazie za života a světě duchů po smrti?
Jsme tak bezbranní vůči neodvratnosti smrti?

Ano, jsme. Smrt je jedna, nepodplatitelná, spravedlivá a děsivá. A my jsme opravdu vůči ní bezbranní. Jsme však bezbranní i vůči vykonavatelům smrti, samozvancům, kteří se pasují na polobohy, kteří dokážou rozhodnout, jak dlouho bude oběť žít. Jsme bezbranní vůči mocným tohoto světa a žijeme své životy tak, jak umíme. A smrt si nepřipouštíme. O smrti žertujeme, tropíme si z ní šašky, se smrtí tančíme a hrajeme šachy. Do poslední chvíle věříme, že smrt přemůžeme... a když ta zvítězí, nedokážeme s ní uzavřít příměří.
A strach z ní vytváří sebeobranné představy. Představy druhého světa, kam se dostaneme. Představy jakéhosi portálu, který se vytvoří pouze v okamžiku smrti, a který nás přenese do míst, kde budeme mladí, krásní, zdraví a šťastní. Představy podporované lidmi, kteří onen portál spatřili, ale bylo jim souzeno se vrátit.

To jsou představy, které jsou skutečné i neskutečné. Nelze je potvrdit ani vyvrátit.
A představa fantazijních světů? To je přece obdoba. Jen není ovlivněna tak tragickou a neodvratitelnou skutečností. K vytváření fantazijních světů stačí málo - stres, frustrace, šikana, strach.

Bohužel však, nedokážu se do takového světa ponořit. Ač jsem vystresovaná, frustrovaná, vystrašená a připadám si šikanovaná politickou sebrankou, která nám vládne a neustálým ždímáním velkých společností.
Ať chci, nebo nechci, pořád žiju v tom prvním světě... a i když o druhém světě občas sním, vím zatraceně dobře, že je to jen sen.


Žádné komentáře:

Okomentovat