Na blogu se to hemží výročími a můj nenápadný blogový svět se přidal.
11. října 2009 jsem napsala první článek.
Kupodivu to nebyl žádný uvítací článek, ale uvedení knihy. Konkrétně, Scarlett od Alexandry Ripleyové.
11.října 2009 jsem ještě nevěděla, jakým způsobem a jakým směrem povedu můj blog.
Otevřené deníčkování se mi trochu příčí. Nerada vyjevuji svoje nejtajnější myšlenky.
Ale úplná odtažitost mi připadá studená. Takže jsem zvolila kompromis... něco ano a něco ne.
Chtěla jsem mít blog, který mě baví a myslím, že ho mám.
Nemám
návštěvnost zvíci několika set návštěvníků denně, a vůbec mi to nevadí.
Jak říkám, důležitější je kvalita, než kvantita. Vím, jaké formy mají
různé komentáře a jsem moc ráda, že vaše komentáře jsou takové, jaké
jsou. Díky za ně!
Trochu jsem posunula vnímání kopírování cizích fotek a obrázků a snažím se dávat fotografie
svoje.
Přesto, občas se neubráním zveřejnění fotografií cizích, zejména když
se hodí k článku - nebo, jako posledně, když narazím na nějakou pěknou
galerku.
Ale přestože sem občas přihraji fotku nebo obrázek cizí, nevydávám ho za svůj.
Odvážila
jsem se zveřejnit jednu ze svých básniček. Byla přijata dobře a to mě
povzbudilo k přidání dalších - některých nepovedených, některých snad
dobrých, některé byly šuplíkové a některé nové.
Odvážila
jsem se natáhnout do galerky i některé z mých obrázků. Naivních,
romantických, žádný art... ale plácala jsem je sama a svým způsobem je
mám ráda. Navíc, když jsem je prohnala grafickými programy, obrázky
dostaly nový rozměr a některé vypadají i dobře...
V
průběhu blogování jsem se naučila vkládat obrázky, a poté i videa.
Dokonce jsem se naučila video vytvořit, i když zatím jednoduché,
fotkové. Snad se někdy podaří a budu čarovat jako Nikie (kterou mám v
oblíbených pod jménem Strange Angelic). Video jsem se naučila díky
blogerce jménem Labanda (mnozí ji určitě znají). Už ani nevím jak, ale
začala jsem tvořit prolínačky. Díky Mirkovi Č. a jeho radě jsem se
naučila používat perex.
Objevila
jsem mnoho nových blogerů a sama byla objevena mnohými blogery. Časem
jsem chtěla mít všechny pod jednou střechou a vytvořila jsem rubriku
Kniha návštěv. Jste tam všichni, drahouškové, aspoň doufám, že jsem na
nikoho nezapomněla.
Chtěla
jsem napsat něco o knihách, které ráda čtu, o filmech, které ráda
zkouknu, o věcech, které mě zajímají, které mě rozesmály nebo které mě
naštvaly. To se, myslím, povedlo. Časem přibyla rubrika Malé nauky o
zdraví, kterou nechci zahltit, ale kam dávám zajímavé články, které mi
přijdou na email. Taky se objevila rubrika Téma týdne, Youtube videa a
Představení blogů, kde jsem malinko uvízla, ale rozhodně jsem se
nezastavila.
(foto koláž knih jih proti severu vlevo)
A trocha statistiky...
Napsaných článků jsem spáchala : 327 (nehodnotím kvalitu ani kvantitu, prostě je to 327 textů.)
Knihovnička: 28 knih, z toho 1 kuchařka.
Filmotéka: 40 filmů, i když ne úplně...
Youtube videa: 86 videí, je to možné? Z toho 26 mých.
Poetický koutek: 35 básniček, z toho 4 nejsou mé. Ale budu mazat, budu mazat...
Téma týdne: 35 výplodů fantazie a magorie
Přišlo mi emailem: 107 blbostí, vtipů a legračních fotek
Malé nauky o zdraví: 32 rozumných a zdraví prospěšných článků
Představení blogů: 5 blogů představeno + 1 blog ohodnocen + 1 blog - upoutávka
Mňamky - ubohé 3. Ale bude líp.
Vaše slovo - 171 komentářů
Počet návštěvníků, kteří zanechali aspoň jednou komentář: plus mínus 478
(číslo je nepřesné, někteří blogeři zrušili starý blog a nastavili nový, takže přehled se trochu mlží...)
Největší návštěvnost - 522 lidí (pro nevěřící Tomáše zde - Nestačím zírat)
Nejnižší návštěvnost - 0, ale to byla nějaká chyba, protože bylo přečteno několik článků. Kdo je četl?
Články,
ze kterých mám dobrý pocit... není jich moc, ale není jich ani málo.
Chtěla jsem udělat výběr do deseti položek, ale vážně nevím, co z toho
ještě vyhodit. Všechno, nebo nic.
Koneckonců, nemusíte to číst...
2009:
2010:
2011:
Z poetického koutku jsou moje neoblíbenější:
Poprvé jen jednou (tato báseň v rubrice Téma týdne)
A další výběry dávat nebudu. Stejně je toho dost...
Zatím
jsem spokojená, blog je pro mě opravdu relax (nebo závislost?). Díky
blogu jsem poznala pár prima lidček, aspoń v tom virtuálním světě. A
taky jednu neobyčejnou záhadnou blogerku, která páše dobré skutky a vše
skrývá pod slupkou anonymity. Lidi jsou opravdu neuvěřitelní...
Na závěr dávám ještě foto naší Čindy, trůnící na ledničce. Foto je tak trochu upraveno, kočka je však opravdová...
Žádné komentáře:
Okomentovat