Temnota

15.9.2012

... a nejsem jediná,

koho stahuje černá bažina. První část textu psána zjara, druhá pak na podzim, k datu, jež je zde uvedeno.

Jestli je to ročním obdobím, plískanicemi, krátkými dny, které se naštěstí už prodlužují, absencí slunce nebo tím, že mi prostě chybí máma, nevím.

Ale občas mám pocit, jako bych se propadala do temnoty.

Srdeční sval je nějaký pokroucený a nechce se narovnat a nějak mě přešel humor. Ne úplně, to bych lhala. Ale, prostě, je to jiné.

Občas mám pocit, jako když se brodím blátem a každý krok mi prokluzuje dozadu. Jako když jdu pod vodou. Vzduch je zbarven šedožlutě a ztrácejí se vůně. Občas mám pochybnosti o svém životě, a o životě vůbec. Chtěla bych mít křídla jako ptáci (nebo andělé), ale jsem člověk a létat neumím.

Ořezávala jsem o víkendu vrbku a stříhala révu. Každoroční rutina, která mě nebaví, ale je nutná. Protože kvapem se blíží jaro a já si už dělám malé představy, co s předzahrádkou.

Zahrnout ji kamením?

Ale ne, to by byla škoda. Spíš bych měla kameny a kamínky vybrat, no to bude piplačka.

Co sázet, co vykopat?

Co vyklidit z domu?

Vždycky když jsem rozhodnuta se něčeho zbavit, vezmu tu věc do ruky a najednou zaváhám.

A nejde to.

Asi je zbytečné si nad tím lámat hlavu. Nic nevyřeším a hlavně nic nevrátím. Změny ani nevítám, mám zřejmě období medvědů, nejraději bych zalezla a spala až do příštího roku.

Temnota... nesnáším tmu.

Doprovodné obrázky - mé předchozí úlety, pozměněné úpravami v prográmcích

Psáno někdy zjara 2012.

A dnešní pokračování zde:

 

Místo jara už je podzim, čas zas poskočil o několik měsíců a nic se nestalo, svět se točí dál. Jen další ztráty. Občas přemýšlím, jestli jsem vůbec živá, jestli už nejsem dávno po smrti a jestli tohle všechno není očistec. Rozuměj, rafinovaný očistec - člověk ochutná něco dobrého, chvilku je šťastnej a pak dostane po brkách, pak mu osud nebo co řekne tytyty, pak na něj zahrozí prstem a zeptá se - ty sis myslel, blázne, že ses narodil pro štěstí?

Tlačím dopředu ten svůj balvan a nestíhám se dívat na balvany ostatních - možná jsou stejně těžké a neohrabané a s ostrými hranami, možná jsou to uhlazené oblázky. Vypaluju červa a liju slivku do čaje, mám pocit, že na mě něco leze. Ztrácím smysl pro humor a nevraživě vypínám televizi s nějakou slaboduchou komedií. Naopak zapínám bedýnky, pouštím starý poctivý rock s několika novodobými popovkami a doufám, že myší nepřejedu přes tu zatracenou reklamu, která už nejde ani vypnou. Opravdu vrchol nestydatosti a tohle omezení cítím krajně nepříznivě. Nemám ráda, když nemám možnost volby.

No to je vážně krize kríz.

Vidím to na Hunger Games. Koukám na první verze, ale jsou tam nějak špatně naklapané titulky, některé se spíší, některé jsou moc pozadu a dvoje titulky dokonce figurují asi v první půlhodině filmu, a pak se najednou ztratí.

Hunger games se, zdá se, povedly! Myslím teď filmovou adaptaci. Milé překvapení!

Docela bych šla do kina, ale kino musí počkat.

Dnes jsem zkusila nasmažit kukuřičný placičky z kukuřičné mouky.

K tomu masová směs a la čína a zeleninová obloha z rajčat a paprik.

No, dalo se to jíst... ale maestro šéf by ze mě nebyl.

Myslím, že v téhle soutěži bych vyletěla v prvních pěti minutách a zadělala kuchařským soudcům na žaludeční vředy. Nojo, nevařím moc dobře. Přiznávám. Občas se zadaří, někdy je to i prudce jedlé, ale většinou... nic moc.

A o čem to vlastně píšu? Zdá se, že o ničem.

Tak jo, hledejme pozitiva.

AC/DC, Michael Bolton, Vanessa Amorossi, Simply Plan, Aerosmith, Whithin Temptation, Scorpions, Bon Jovi, Robin Williams, Backstreet Bosy, U2, Bruce Springsteen, El Baile, Falco, Green Day, Slade, Lara Fabian, Katy Perry, Kelly Clarkson, Led Zeppelin, Lexter, Linkin Park.

To je asi základní směs těch, kteří mi tu hrají, zpívají, a předávají energii.

Ty kukuřičný placky byly docela jedlý. Ještě dobrýho voňavýho turka a piškoty s čokoládou k tomu.

Večer spustím Hunger Games a dokoukám zbytek.

Viděla jsem dobrou upoutávku na Rozbřesk, druhou část.

Čekají mě čtyři fungl nové knížky na přečtení.

Pračka ještě pere. Musím zaťukat, abych to nezakřikla.

Ještě mi zbývají tři kočky. Snad to do konce roku vydrží.

A co je opravdu potěšitelné, fotky do soutěže o zátiší mi utěšeně přibývají!

Na závěr bych chtěla přidat jednu fotkovou koláž.

Všechna, nebo skoro všechna naše zvířena. Jo, chybí mi tam Činda, Čička, Méďák a andulky... ale už se nevešly.