Když jdu na poštu nebo do lékárny nebo k Sedláčkovi (do potravin) a taky do knihovny, občas beru digitál a prostě fotím.
Fakt
začínám přemýšlet, že digitálka pojmenuji. Ale nenapadá mě, jak. Sokolí
oko? Na to ještě nemá. Zloděj duší? To by šlo, ale fotím převážně
neživé předměty. Asi to bude prostě Cvakal. Ale to by se zas mohl cítit
uražen...
Musím si to promyslet.
Dnešní série fotek pochází nejspíš z ledna nebo února.
Takhle to vypadá, když otevřu dveře Relaxu a podívám se přímo naproti. Fotka mírně zešikmená. Ne, nekymácela jsem se.
Mě
zaujaly hlavně ty pěkné mráčky a obláčky a modrá obloha, protože
letošní zimou prošlo slunce a modř a běloba obláčků opravdu málokdy. Asi
nejchmurnější zima za posledních padesát let.
Jinak, to
naproti je cukrárna. Mají tam fantastické trubičky, které peče jedna
paní z nedaleké dědiny, taky tam mají moc dobré medovníky, výborné
mojito (i bezalkoholové) a skvělé zmrzlinové poháry. Před tou cukrárnou
je báječné letní posezení, ale v zimě tam nerada chodím. Lepší je to v
létě a právě na té terásce.
A
když vykouknu lehce doprava, vidím křižovatku, která není moc šťastně
řešená (ale v době, kdy se budovala, ještě nejezdilo toliko aut, takže
to nevadilo).
V první budově vlevo vlevo za křižovatkou je
hospoda. Před 3 roky byla vykradena. Ale funguje, pořád funguje. Taky
jsou tam dvě dětské doktorky a dole trafika s velkorysou přestávkovou
pauzu. Vedle je kadeřnictví, zkrachovalá Smíšenka a galanterka.
Ta
narůžovělá budova, hned druhá v pořadí, je taky plná doktorů. Dva
ambulantní lékaři, dvě zubařky, jedna dojíždějící gynekoložka a paní
fyzioterapeutka.
Teď si vlastně uvědomuju, že je toho vážně dost.
Ještě chybí oční, ušní a krční. Ale ti jsou až v Brně...
Zde bližší záběr už za křižovatkou, s pěkným rozcestníkem.
Mně vážně vážně učaroval pohled na tu oblohu. Tak se nezlobte, že přikládám ještě jeden záběr, mírnou zvětšeninu.
Tímto směrem zabočuji domů, když jedu autobusem. Tímto směrem zabočuji, i když jedu autem. A vlastně, i když jedu na kole.
Houm, svít houm.
V této budově s hodinami býval kdysi hodinář.
Kdeže ty loňské sněhy jsou. Existují ještě hodináři?
Je tam nějaká cedule. Budu to muset ještě prošetřit... Až si zavolám doktora Watsona.
První
po cestě jsou Sedláčkovy Potraviny. Nebo Potraviny u Sedláčka, to je
fuk... Má skvělé uzeniny a výborné saláty a pomazánky, chutné dopékané
pečivo a mají tam box s pečeným masem - výpečky, řízky, sekaná, kuřecí
křidýlka.
Rožšířil své služby - prodává i obědy. Nic
složitého, jednoduchá meníčka do termoboxu. Občas dobrá volba,. jak se
najíst a nemuset vařit.
To
červeně vykachlíkované je místní masna. Teda jedna z místních masen.
Ještě existuje druhá masna, které se říkalo U Mlčáka, teď nese jméno
jedné známé společnosti, na kterém si můžu jazyk vylámat, takže pro mě
zůstává pořád masna U Mlčáka.
Ale tohle není masna u Mlčáka,
tohle je masna U Tučka. Mimoto je masový úsek o kousek dál, v místních
potravinách u Sedláčka a ještě o další kousek dál, v Tescu.
Koukám, že tenhle článek mi blog tečka cézet asi smaže.
Ještě zpátky k Tučkovi - nekupuji tam všechno, ale dvě věci má fantastické - lesnické párky a škvarky.
A
místní pošta. Nejdelší fronty jsem tam viděla loni před vánoci, to byl
vážně mazec. Jinak, klasický úřad. Když jsou holky za přepážkou v dobrém
rozmaru, tak poradí ochotně. Když jsou špatně naložené, tak poradí
taky, ale neochotně.
Ale jinak dobrý...
Když půjdu pořád po této straně, minu prodejnu galanterní. I galanterky tu máme dvě a zatím se drží, holky statečný.
V tomto zrcadlovém výcvaku uvidíte nejen pár polštářů, ale i protější budovu. (Budovy).
Další okenní hrátky u Tučka.
A tím končím dnešní část, pokračování příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat