Dnes budu stručná:
definitivně a konečně jsem ořezala vrbku. Až na kost, tedy na kmen.
Je to čím dál těžší, protože vrbka roste a sílí a větve jsou silnější. Teď se to ještě dalo, ale byla to fuška.
Řezání bylo rúčo, s pilkou a tenčí větvičky jsem brala zahradnickými nůžkami.
Tři
větší větve jsem věnovala místním kolemjdoucím, kteří projevili zájem -
jedna bude v předzahrádce, ozdobena velikonočními vajíčky, a druhé dvě
budou mít své místo při velikonoční výstavce v našem kulturáku.
Zbytek jsem rozřezala na kousky a na kusy, naskládala do krabic a odtáhla na dvůr. V zimě se stopí.
Zahrádka pohrabána a v rohu se krčí hromada, nachystaná na postupné nacpání do popelnice.
Detail
A takhle vypadala před ořezáním.
Nevím, jestli bych zrovna tuhle dřinu měla přiřadit k nemalým radostem, ale jsem vážně ráda, že už to mám z krku.
Žádné komentáře:
Okomentovat