Ekologie

6.3.2010 (Téma týdne)

Zaklínadlo dnešní doby.

Směr, kterým se ubíráme.

Systém, který ničí svět a který svět udržuje.

Název bez podstaty.

Škatulka, do které se dá naházet lecjaká špína.

Projekty, na kterých se podílí stovky nadšenců.

Projekty, které se dají zneužít.

Slovo.

Ekologie.

Wikipedie tvrdí, že původním významu je ekologie biologická věda, která se zabývá vztahem organismů a jejich prostředí a vztahem organismů navzájem. Jako první tak nazval a definoval tento vědní obor Ernst Haeckel v roce 1866.

Dále wikipedie tvrdí, že se ekologie užívá v širokém smyslu jako ochrana životního prostředí, nebo dokonce místo přírodní prostředí (např. ekologicky šetrný výrobek znamená výrobek šetrný k životnímu prostředí).

A do třetice může být také označení pro určitou ideologii...

Ani bych nevěřila, z čeho ekologie vychází... z biologie, meteorologie, klimatologie, geologie, geografie, fyziky, chemie, antropologie, lékařských věd (hygiena, ekonomiky, práva, historie, psychologie, technických věd.

Konec citace.

Hodně slov, kolem této ekologie. Ekologické myšlení, ekologická budoucnost, ekologické vydírání, ekoteror.

Jako všechno v našem životě, jako každá dobrá věc, se může v rukou šílenců změnit v nebezpečnou zbraň.

Jako všechno, co je potřebné k životu, se ekologie může zvrhnout v dvousečnou zbraň.

Stačí se podívat kolem sebe, stačí se dívat a naslouchat.

Ano, souhlasím s tím, že aby lidstvo přežilo a neutopilo se ve vlastních odpadcích, musí se něco udělat. Souhlasím s tím, že každý by měl začít sám u sebe. Asi těžko zachráním amazonské pralesy, ale můžu udělat několik maličkostí.

Když jdu do obchodu (nebo do marketu), vezmu si vlastní nákupní tašku, a nevybírám zbytečně nové a nové plastové sáčky, které markety nabízí.

Když si pořizuji úklidové prostředky, dívám se, jestli jsou ekologicky odbouratelné. Dnes existuje několik firem, které se na tyto výrobky zaměřují, najít je na netu není problém...

Jako dezinfekci místo sava stačí použít přírodní kvasný ocet...

Skořápky od vajec a kousky chleba suším a nabízím někomu, kdo má domácí zvířectvo.

Topím dřevem nebo dřevěnými briketami, nedávám do kamen plasty.

Dávám přednost sprchování před naloženou vanou plnou koupelové pěny...

Není toho moc, pravda, a dá se určitě přijít na spoustu dalších věcí. Úsporné žárovky, ledničky a pračky s nízkou spotřebou, jezdit do práce autobusem místo autem.

Neexistuje však líc, aby neměl rub. Užila jsem výraz ekoterorismus, a to je, mám pocit, pojem, který začíná být aktuální i v reálném životě. (Ekoterorismus je jen můj soukromý výraz, nic oficiálního. Možná je to termín trochu přehnaný, stejně jako je přehnaná tato doba.)

Ekoterorismus by se také dal nazvat jinak, třeba ekovydírání.

Čeho se ekovydírání konkrétně týká? Třeba základních lidských potřeb a monopolů, které mají nad tímto moc.

V našich končinách, luzích a hájích, se neobejdeme bez potřeby tepla, tedy přitápění. Jsme závislí na plynu a elektrické energii. Mnozí z nás jsou závislí na topení dřevem či uhlím. A připadá mi, že nastává závod mezi institucí a jedincem. Chceš něco? Zaplať! Plať víc! A víc! Máš pocit, že nás obejdeš a získáš teplo jinak? Neboj. Vymyslíme daně. Vymyslíme něco, abys platil za všechno. A dáme tomu nálepku. Zeleně řvavou nálepku. Pojmenujeme to "Ochrana životního prostředí."

Souhlasím, že všechno něco stojí. Souhlasím, že je třeba zaplatit výrobu, dovoz, provoz, a uživit několik monopolních organizací. Ale poslední dobou se mi zdá, že se zdražuje bezúčelně, zbytečně a jen proto, aby si vedení těchto organizací mohlo rozdělit tučné zisky. A to už mi příliš ekologické nepřipadá.

Ekologie je zvučné slovo, za které se dá nahrnout i spousta špíny. Zelený transparent, který nás nemusí přivést zrovna k světlým zítřkům. Je to směr, který nás může udržet při životě, nebo stáhnout do propasti.

Protože za tímto slovem stojí lidé.