K této úvaze mě ponoukla poznámka jedné blogerky, která se potýkala
s oceněním svého vytvořeného obrázku vlastní mámou. Máma prakticky
pronesla řeč ve smyslu, k čemu je to dobré - a blogerka se této myšlenky
zachytla drápkem a s pocitem rozmrzelosti a zklamání si sama kladla
otázku: je vůbec dobré malovat nějaké obrázky? Člověk se na ně podívá a
zase jde pryč. K čemu vlastně jsou?
Představila jsem si svět bez obrazů. Bylo to trochu smutné. Venku nebe, oblaka, slunce, ptáci. Stromy, louky, kytky, včely. Studánky, potoky, řeky, vodopády. Uličky, ulice, náměstí, města, domy. Kavárničky.
A holé stěny.
Náměstí bez soch.
Kašny bez ozdob.
Kostely holé a smutné... Zámky a hrady bez malovaných stěn a stropů, podlahy bez barevného dláždění.
Žádné zdobné brány, lavičky, podloubí na náměstích...
Byla to opravdu smutná představa.
Obrazy
v sobě zanechávají stopu osobitosti malíře. Do obrazů se otiskne věrná
kopie. Nebo fantastická představa. Smutek a melancholie. Realita a
přesnost. Barevný soulad či nesoulad... Harmonie i rebelanství.
Malování
může být i prostředkem k relaxaci. K sebevyjádření. Nikde není určeno,
že smí malovat jen školení malíři. I malé dítě se chápu tužky nebo
pastelky a poprvé se snaží na papír zachytit trávu, slunce, dům...
Zkouším
rozvádět představu - když jsou zbytečné obrazy, proč to nevztáhnout i
na reálný svět? Tedy to, v čem chodíme, co nosíme, co obouváme, kde
žijeme - domy, nábytek, talíře a misky...
I ta móda je pestrá,
hadříky z nejrůznějších materiálů, vzorů a barev - hedvábí, šifon,
bavlna, úplet, brokát, džínovina, plátno, krajka, vlna, kožešina... boty
vysoké i kotníčkové, na jehlových podpadcích i klíncích, s rovnou
podrážkou nebo lehce zvýšenou, s kulatou i úzkou špičkou, nazouvací, na
suchý zip, šněrovací, na zip. Sandálky, kotníčky, polobotky, tenisky,
botasky, holínky, kozačky, lodičky.
Z praktického hlediska by
stačil jeden kabát, jeden typ trička, jedny kalhoty a boty. Taky jeden
účes, jeden parfém a jeden jelení lůj a jeden ochranný krém. Jedny
rukavice, jedna taška. Jeden druh auta.
Všechno pouze účelné. Užitečné, ano. Ale ta nuda a šeď!
To by se teprve malovaly obrazy, aby člověk unikl!
Nemyslím
si, že jsou obrazy zbytečné. Stejně zbytečné by totiž bylo snad i
všechno ostatní. Tanec, písnička, hudba. Výšivky. Keramika. Sklářské
umění. Krajkářství. Pečení perníčků. Dokonce i čtení a psaní...
Jeden z mých...(protože někdy si ráda hraji s barvami.)
A několik mých upravených fotek v rámování - taky obrazy, že.
Žádné komentáře:
Okomentovat