Módní salon Babylon

4.3.2010 (knihovnička)

Kniha v růžovém obalu Módní salon Babylon (aneb Nechcete raději nakupovat konfekci?)

Kniza s důrazným varováním: Není určeno pro slabé povahy ani klienty módních salonů

Prolog:

"Všechno, co si tady přečtete, je pravda. Jen jména jsou změněna, aby pachatelé skutků mohli zůstat utajeni. Avšak všechny příhody, příběhy, laufy, propady, podrazy, drogy, kšefty, souboje a šílenství zůstaly takové, jak mi je vyprávěl Anonym - tentokrát různorodý a rozsáhlý spolek lidí pracujících v samém srdci módního průmyslu. Návrhářku jsem si vymyslela, ale příhody jsou skutečné, celebrity hrají samy sebe, jen jsem všechno zhustila do půl roku návrhářského kalendáře. Historky, které mi vyprávěl Anonym, jsem poskládala k sobě do onoho půlroku, ale jinak je všechno tak, jak má být. Bohatí kupují hadříky, chudí je pro ně dělají a všichni v té omamné a luxusní atmosféře jen kvetou. Prostě dalších šest měsíců v životě módního průmyslu."

Příběh je vyprávěn v "ich formě", viděn očima návrhářky. Celý ten kolotoč kolem navrhování kolekcí, kradení nápadů, snahy o nějakou propagaci, skandály s modelkami, švindlování, povrchnost a nestálost módního světa, místo, kde neexistuje přátelství a rivalita převálcuje i poslední zárodek slušnosti, oslnivý svět módních přehlídek a špinavé zákulisní intriky. Tak bych asi stručně shrnula obsah knihy.

Ještě bych dodala jeden poznatek: tento svět má několik realit. Je svět normálních lidí, svět nejmocnějších, svět zhýčkaných hvězd, svět rádobymocných a třetí svět. Prostředí popisované v knize ve mně budilo dojem, že všichni lidé točící se kolem módního byznysu, jsou zcela mimo realitu. Že si vytvořili svoji sféru, svůj svět, který kupodivu s jejich pravidly funguje. Připadají mi jako v nějaké mýdlové bublině - existují a jsou izolovaní. Jejich "důležité starosti" mi z laického hlediska připadaly docela směšné a nicotné, stejně jako "nicotné" by naopak jim připadaly moje starosti.

Přesto, kniha se četla velmi dobře a doporučovala bych ji povinně přečíst všem mladým dívkám, které se chtějí prosadit v modelingu. Mohlo by to být pro ně zajímavé...

V hodnocení váhám, ale dala bych asi 70%.

Vydavatelství: Euromedia Group k.s - Ikar

Rok vydání: 2009

Obálku navrhl: Miloslav Disman

POZN. - Imogen Edwards-Jonesová je autorkou ještě dvou románů - Letiště Babylon a Hotel Babylon (podle této knihy byla natočena i série v produkci BBC).

Ukázka z knihy:

Návrháři kradou šaty jiných v jednom kuse. Pořád platí, že vyhrabeme nějaké nenápadné značkové šatičky ve slevě na trhu v Portobellu, odpáráme z nich značku a našijeme tam vlastní. Pak je vyšleme na molo. Někdy to tak bije do očí, až nechápete, jak si toho můžou lidi nevšimnout. Minulou sezónu mi tak pomohla jedna stará sukně od Pierra Cardina, kterou jsem vzala, jak ležela a běžela. Mimi ji našla na trhu a skutečně jsme jenom odpárali značku a poslali to na modelce do světa. Jindy jsem zas okopírovala návrh a použila jiný materiál. Nejdrzejší jsem byla před čtyřmi lety, kdy jsem v Chelsea objevila jeden černobílý plážový obleček, který jsem rovnou poslala na molo. Jenom Harvey Nichols si jich objednal pětadvacet. Vždyť se podívejte do výloh značkového krámu nějakého návrháře a najdete tam tolik modýlků z trhu, až by se člověk styděl. Zrovna nedávno jsem měla rande s kamarádkou, která má v pátek na tržišti stánek. Všimla si ve výloze drahého butiku šatů, které sama prodala o týden dřív za třicet pět liber. Vůbec nic na nich nezměnili, jenom je nechali vyčistit a pověsili je na figurínu. A dali na ně cenovku s číslem 1350!