Oslí kůže

Po Ladě se zlatou hvězdou bych ráda uvedla Katku bez zlaté hvězdy. Podobnost čistě náhodná, intriky v pozadí odlišné.

Pohádka francouzská, s hereckými hvězdami, jako je Catherine Deneuve a Jean Marais.

Protože jde o cizokrajnou pohádku, má trochu jiná pravidla, a protože jde o francouzský točený film, očekávejte mírnou dávku ujetin. Protože tahle pohádka je kouzelná, kreativní, fantaskní - a trochu prdlá.

Základ pohádky si určitě pamatujete z dětství, pohádky jsou většinou variabilní a motivy se opakují v různých podobách. Takže tu máme království, krále a královnu, malou princeznu a osla, zvaného zlatonosný.

Král svou ženu hluboce miluje a když ona zemře, jen těžce snáší její ztrátu. Věren svému slibu, nechce žádnou jinou za manželku, leda by byla krásnější než jeho bývalá žena. Ve svém žalu zachází dokonce tak daleko, že vyhání a zavrhuje svou dceru - jak může mít čas na dítě, když v sobě nosí tolik smutku?

Tak plyne čas a královi rádcové začínají být znepokojeni - král se musí oženit, království dostat svůj smysl a řád a dědic by taky nebyl k zahození.

Která z kandidátek okolních princezen přijde v úvahu? Jeden obraz za druhým letí do kouta, až krále zaujme poslední obrázek půvabné mladé dívky, ze které se vyklube... jeho dcera.

Z ryze praktického hlediska splňuje požadavky - proti ostatním šeredkám je krásná a dokonce je krásnější než králova bývalá manželka. Že se jedná o dceru? Takový detail přece krále nezastaví v jeho rozletu.

Pozve si tedy zavrženou dceru na pohovor, povypráví s ní a zjistí, že dcera ho také miluje a i když je z myšlenky na sňatek s otcem zaražena, v podstatě nic nenamítá.

A tady přichází chvíle pro vílu kmotřičku. Která je francouzsky šarmantní a rozmarná, ale též v jádru rozumná ženská a princezně důrazně vysvětlí, že sňatky mezi synáčky a matinkami, ani mezi dcerami a otci, se prostě nekonají. Z etických i genetických důvodů, přece nechce mít potomka s katastrofálními následky!

A tak lehce vyplašená princezna je poučena, jaký krok má vzápětí udělat - vymyslet si nesplnitelný úkol.

Z ženského hlediska je praktické, když půjde o šaty, a hned rovnou troje. Lze ušít šaty v barvě počasí? Šaty v barvě měsíce? A když jsme u té přírody, i v barvě slunce?

Pro krále nic nemožného a tak šaty ušity, princezna s posledním přáním vsadí na chamtivost a zadá si zabití zlatonosného osla.

Netuší, že posedlost je někdy silnější než mamon.

A tak nebohý osel končí svůj život a pro princeznu začíná nový život - neboť ještě ten večer prchá, skryta v oslí kůži, s pomocí kouzel kmotřičky víly, a s výbavou luxusních šatů, protože, co kdyby...

Další osudy princezny se podobají osudům princezny Lady. Jen s malými rozdíly - tato princezna získává azyl v jakémsi chudém domku. S královským synem se setkává jinak než na plese a nenahání ji žádný vládychtivý ženich ze sousední říše a vůbec, jestli chcete pohádku vidět, zkuste. Je to docela filmový zážitek a i když vám z některých věcí půjde hlava kolem, jde o kouzelnou podívanou.

Pohádka sice u nás vyšla i s dabingem, ale momentálně je k sehnání jen v původním znění a s titulky. Dívat se na francouzskou pohádku a poslouchat ji ve francouzštině, je zážitek, už proto film doporučuji.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A co se mi na filmu líbilo?

Styl. Trochu surrealistický, nebo spíš pop-art? Fantastické kostýmy, vskutku velkolepé a trochu nadnesené, ale kostýmní návrháři měli prostě své představy a do této doby se hodí.

Zaujalo mě zvláštní barevné rozdělení - král a jeho dvůr, laděni do modra, královna a její dvůr, laděni do rudé. Princ v bílém a rudém střídavě. Zpomalené záběry, jako ve snu. Víla, proskakující stropem a snášející se jak na obláčku. Moje oblíbená scéna - princezna v princeznovských šatech peče koláč. Se zdvojenou asistencí? Z hlediska kuchařského mě zaujal způsob odměřování - žádné vážení, žádné hrnkování, počítá na hrsti. A zbytek odhadem... přiměřeně, přiměřeně.

Kmotřičku vílu mi připomněla v pozdějším humorném zpracování pod názvem Láďo, ty jsi princezna! Iva Janžurová. Styl a chování měla podobné, ležérní a šarmantní zároveň.

A co mě nejvíc zaujalo? Princezna očividně proti sňatku se svým otcem nic nenamítala. Dokonce by se jí to zamlouvalo. Proč ne? Být s milovanou osobou (neuměla rozlišit lásku dcery od lásky milenecké?), s osobou, které důvěřuje, která ji miluje a která jí plní každé přání?

No ještěže měla kmotřičku vílu. Ta už ji srovnala.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Oslí kůže - ukázka v češtině, škoda že není celý film v češtině.

Oblíbená scéna, kdy princezna peče princi koláč. 

 

Francie, 1970, 100 min

Režie: Jacques Demy

Scénář: Jacques Demy

Kamera: Ghislain Cloquet

Hudba:Michel Legrand

Hrají:Catherine Deneuve, Jean Marais, Jacques Perrin, Micheline Presle, Delphine Seyrig, Sacha Pitoëff, Jean Servais, Patrick Préjean, Michel Mardore, Dorothée Blanck, Fernand Ledoux, Bernard Musson, Georges Adet, Pierre Repp, Henri Crémieux, Paul Bonifas, Geneviève Thénier, Michel Delahaye, Jean-Marie Bon, Gabriel Jabbour

Pokud bych přidala několik komentářů z ČSFD, tak například:

Pohrobek

Adaptace staré romantické pohádky, konkrétně verze Charlese Perraulta. Estetika filmu je nepochybně inspirována kulturou pop-artu: víla cestuje helikoptérou, papoušek prozpěvuje milostné písně a květiny mají lidské rysy. Mladá Catherine Deneuve tu září v roli krásné, zlatovlasé princezny. Během pobytu v USA se Jacques Demy inspiroval tehdejšími kulturními trendy, takže nám titulní milostná dvojice může připomínat šťastný páreček amerických hippies. V roce 2003 byl film restaurován, díky čemuž se z něj dnes můžeme těšit o to víc.

Jezinka.Jezinka

Pojem barevný film v téhle pohádce získal rozměr, který snad nikdy ani mít neměl. V království, kde je každý nešlechtic šmoula a i koně jsou modří, mrtvé vystavují ve skleněných rakvích na poli a mají krále, který nepoznává vlastní dítě (po tom, co ho řádově několik týdnů neviděl) mají místo trůnu vycpanou kočku a král ke vší hrůze zjistí, že má pozitivní vztah k incestu. Někde zhruba ve vzdálenosti noční jízdy kočárem je království, kde mají poddaní na zámku ksichtíky červené. Koně jsou tam také červení, aby bylo jasno. Nevím, zda je souvislost, mezi barvou lidských obličejů a koní, doufám že ne. Princezna k oslí kůži přijde na radu kmotřičky víly a toho oslíka zavraždí, jak je naznačeno, král osobně. Princezna považuje chlív za dobře zařízenou místnost, pokud mezi prasata a slepice umístí svou truhlu, postel s nebesy a nezbytný toaletní stolek se zrcadlem. Princ prokáže odvahu, když sní koláč, který mu princezna, která musí smrdět na pět metrů skrz zeď betonového krytu (ta kůže je nevydělaná a ona žije mezi prasaty) vlastnoručně upeče. Láska hory přenáší. Někdy se musí dost nadřít.

Monoxid

Nejdospělejší děj pohádky, jaký si můžete představit. Nejsou tu vlastně žádní záporáci a zápletka je tvořena... ehm... konfliktem sobeckých zájmů jednotlivých postav. Nadpřirozeného je tu tak přiměřeně a nejzáhadnější kouzlo je, jak se nejkrásnější žena v nejkrásnějších šatech schová pod oslí kůži tak důkladně, že ji všichni považují za nejodpudivější stvoření na světě. Vyzdvihla bych především to, že hradní doktoři nejsou žádní mazaní lišáci a správně diagnostikují ochoření láskou, a taky že princezna má vlastní kuchařku. Ale ta víla mi prostě do pohádky pro děti nepasuje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Oslí kůže - francouzská pohádka z roku 1970, zde s titulky (odkaz přímo v názvu)

Můj malý pokus o hodnocení - 70%. Dala bych i 80%, ale ten vrtulník jsem prostě nerozdejchala