čtvrtek 30. října 2014

Předdstavuji vám... Beverly

Toto představení není klasické představení, protože většina z vás navštěvuje hojně i její stránky. Ale myslím, že její blog stojí za zaznamenání, a tak místo představení blogu Beverly, bych měla napsat - zaujala mě Beverly.

Představení osmé.

Kdo je vlastně Beverly? Jak sama říká v prvním startovacím článku svého občasníku - je dcera, manželka a matka. Stará se nejen o rodinu, ale i o zvířenu a zahradu. Také ráda čte, jejím favoritem je Stephen King.
Také má jednoho koníčka, kterého ještě zmíním.

První články zřely světlo světa 28.ledna 2010, Bev tedy bloguje už více než čtyři roky.

I když... zrovna články to nebyly. Beverly začíná jako spousta blogerů před ní - podle všeho chtěla mít místo, kde bude shromažďovat zajímavosti. Jako třeba texty oblíbených písniček (Lorenzová, Lucie, Kryl, Plíhal) - a něco z Kiplinga. V dalších článcích jsem objevila i vybrané citace z knih a zajímavé méně známé citáty, či výňatky z knih. To vše byste našli v oddělení Kapsář a Knihomil.

Brzy začíná přidávat recenze na knihy a filmy, a přichází vlastní úvahy, podněty, zamyšlení. Začíná psát na Téma týdne (které v té době bylo ještě k něčemu). Prokousává se záludnostmi nastavení blogu, písma, stránek, odkazů... objevuje svou Ameriku.
Upozorňuje také na zajímavá místa ze svých občasných toulek. Škoda, že jich nemá víc, ale člověk nemůže stihnout všechno. Aspoň pár zajímavých tipů v rubrice Výletník.

V oddělení Herbáře zase uvidíte Beviny milované kytičky a kytky. Má pěknou květnatou zahradu a dobře se o ni stará.
V tomto oddělení jsem objevila krásné slunečnice, které jsem si s Beviným dovolením vypůjčila a udělal z nich úpravy (tuším, že někdy v červnu to bylo).


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Bev fotí, ale nijak zaujatě - prostě občas blýskne něco, co se jí zalíbí. Také kreslí, svým osobitým způsobem. Její kresby můžete najít v oddělení Náčrtník, jedna z nejlepších, co se mi líbíla, je pod názvem Šuplíky v hlavě.
Myslím, že takových šuplíků máme v hlavě spoustu, některé jsou už hodně dlouho přibouchnuté, jiné řádně provětrané. V šuplících máme vzpomínky na dětství, na mládí, na nečekaná setkání... a také na nepříjemnosti.
Myslím, že tyto šuplíky znázornila hodně povedeně.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Nejfrekventovanější místo je v sekci Občasník. V občasníku se nachází všechny úvahové nebo popisné texty, různá zamyšlení, ale i akce, co se staly, věci, co se jí povedly, co ji překvapilo, co se jí líbilo, o místě, kde bydlí, o filmech, které viděla. Bev píše příjemným, čtivým stylem a u jejích článků se rozhodně nenudíte.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
To nejlepší vás však čeká v oddělení Veršovník a Povídkář. Neb psané slovo je Beverliyna nejlepší parketa. Už verše má krásné, čtivé, s myšlenkou, která má hlavu i patu, její verše jemně cinkají, lehce se zaříznou, dovedou dojmout i vtisknout čtenáři vcítění.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
U Bev najdete něco jako šuplíkovou soustavu. Prostor pro romantiku, pro chvíle všední a méně všední, relaxaci a zamyšlení, snění a fantazírování.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
P.S. - jako bonus bych chtěla upozornit na výtečné popisky k fotografiím. Ke každé má co říct a její krátké zhodnocení je výstižné a leckdy vtipné.

Představuji vám Bev na jedné z fotek, které jsem objevila. Sympaťačka, viďte!


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Otázky pro Beverly

1. Začnu s tou nejzákladnější a nejobvyklejší otázkou - jak tě napadlo založit si blog? Co byl první popud? Náhodná návštěva některého blogu, doporučení od kamarádky, reklama? Rozhodovala ses mezi různými blogovými servery, nebo jsi náhodou kápla zrovna na tento?

K založení blogu mě inspirovaly dcery, když se rozhodly předvést mně, matce, něco málo ze svých blogů, co mohu vidět, pojmout a pochopit. Zazdálo se mi, že by se mi jeden takový blog docela hodil, že by se mohl stát úložištěm mých nashromážděných pokladů, textů písniček, úryvků z knih, citátů. A také, že bych se mohla při jejich přepisování pocvičit, coby čerstvá absolventka rekvalifikačního kurzu Základy práce s PC, v psaní na klávesnici. Nerozhodovala jsem se nijak složitě, neb jsem žádné jiné servery neznala a nemůžu říct, že bych dnes na tom byla lépe. Volba byla jasná. S pomocí nápovědného videa jsem cosi stvořila a bez velkých změn užívám dodnes. Yuri sice soudí, že můj dess je otřesný a uznávám, že by na tom mohlo být i zrnko pravdy, ale je to maximum, které se svými chabými grafickými znalostmi dokážu vytvořit. Vlastně dotvořit. A takhle se v tom poznávám. Po pravdě se bojím na cokoli sáhnout, aby se to celé nerozpadlo.

2. Jedno z tvých oblíbených míst je, zdá se, zahrada. Je skutečně tak oblíbená a baví tě pracovat s kytičkami, nebo je to pro tebe jen povinnost "zkrášlovat dům"? Máš nějakou nejoblíbenější, takovou, jakou by sis dala třeba do erbu?

Čirou náhodou mě to opravdu baví. Snad je to mou posedlostí vnášet řád do chaosu, přesněji řečeno, pokoušet se o to. Zahrada je ideální prostor k vnášení řádu, prostor, kterému víceméně vládnu a nejlepší je, že když se něco nepovede, je tu druhá a třetí a x-tá šance. Jen je to běh na dlouhou trať. Vlastně úplně nejlepší na zahradničení je plánování a představy, kde co bude a jaké to bude, až to vykvete. Napadá mě překvapivá myšlenka, že by mi možná úplně stejně posloužilo virtuální farmaření. Tam je úspěch z větší části jistý.
Pokud bych si mohla vybrat, přála bych si v erbu lilie pro jejich exotickou, voskovou krásu. Ale vlastně je zbytečné nad tím přemýšlet, protože můj motiv na erb je už dávno daný. Jsou to překřížené vařečky vznášející se nad vrchovatým kouřícím talířem. A pod tím nápis: Vařila. I když nerada. Ani nemusí být vyvedený ve zlatě.

3. Možná provokativní otázka a doufám, že mě za ni neumlátíš. Vaříš ráda?

Zdá se mi, že v mé kuchyni neustále něco bublá na kamnech (přinejmenším voda na čaj) a škvíří se v troubě (někdy jen zapomenuté boty na vyschnutí). Že neustále umývám nádobí a nebo je naopak prostírám na stůl. Něco jako smyčka. Moji strávníci dokonce tvrdí, že vařím chutně a poněkud úmorně se dožadují opakování. Takže ano, vařím, ale bez velkého nadšení.

4. Z toho, co jsi zatím napsala, vím, že máš ráda Stephena Kinga. Pamatuješ si, kterou knihu jsi od něj přečetla jako první? A jak ses k němu vůbec dostala, náhodně, přes doporučení, recenzi?

Myslím, že první kniha, kterou jsem od něj četla byl Cujo. Půjčila a doporučila mi ji sestra. Po čase jsem si koupila TO, ale musela jsem ji nedočtenou odložit a darovat sestře, která je v naší rodině objevitelem a nejvýraznějším čtenářem a fanouškem Mistrova díla. Mimču v břiše nedělaly mé prudké emoční výkyvy dobře, hrozil předčasný porod. Vrátila jsem se k němu až o něco později. Zato však navždy.

5. Mimo Stephena Kinga, jaké máš ráda další spisovatele? (Neboj, nemusíš vyjmenovat úplně všechny, stačí dva, tři, pět, šest... nebo tak nějak).

Mé stálice:
Betty MacDonaldová
James Herriot
Dean Koontz
Stefan Zweig

6. Zpíváš? Jak se stavíš k hudbě samotné, máš ráda muziku, chodíš i na nějaké koncerty? Pokud ano, jaká hudba na tebe působí nejvíc, máš nějaký zážitek?

Shodou okolností jsme nedávno vedli s mužem hovor na podobné téma.
Jednu sobotu manžel sledoval Majora Zemana a pojal úmysl mě, nevědomou, zasvětit a ozřejmit mi, kdo je vlastně major Žitný a po kom se to zrovna střílelo. Zaujatá obkládáním králíka uloženého na plechovém loži mrkví, celerem a cibulí a jeho následným věnčením bobkovým listem a novým kořením jsem roztržitě a pravda, poněkud neuváženě odvětila: ,,Bylo by mi srdečně jedno, i kdyby se ti kokoti postříleli všichni navzájem." Manžel dotčeně přepnul na Šlágr, zřejmě aby načerpal útěchu v hudbě. Zaujala ho dvojice zpívajích děvčic, hrajících na tahací harmoniky. Zasnil se a pak tenkým hlasem zhrzeného umělce pravil: ,,Velká škoda, že jsi nevedla děti víc k hudbě." Na to jsem nijak nereagovala, nepřišla jsem na pádný argument, ohromená nespravedlností jeho prohlášení.
Tohle prosím řekně mně, která jsem prokvílela tolik večerů nad dětskými postýlkami. To bylo nějakých Chlumeckých zámků a Ó hřebíčků zahradnických. " Severní vítr" u nás dul tak často, až okna zamrzala a při "půlnoci nádherné" jsem často dojala sama sebe. Dcerky málokdy. A co teprve když došlo na těžký kalibr: ... Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé, na bocích mu plápolaly cejchy řeřavé... To pak zšeřelou ložnicí zařinčely ostruhy a nad hlavou jsem roztočila pomyslné laso. Děti kolikrát ani nemohly usnout, nebo se budily ze spánku pronásledované zlými sny. Ze stejného důvodu jsem musela vypustit ze svého repertoáru i Salome, Hábet a Plavala husička po Dunaji.
Vlastně se pokouším své děti (jednadvacetileté a skoro osmnáctileté) vést k hudbě dodnes. V poslední době, ovlivněná Óčkem, se jim často snažím buď " vloupat do jejich myslí", nebo jim připomenout, že " jsem zas v blbým věku", což ostatně asi už odhalily samy. Přestože je ani Radečkův ani Xindlův song v mém podání nijak zvlášť neuchvátil, reagují vcelku laskavě.
Anička: ,,Mami, prosím, už nezpívej!"
Madlenka: ,,Pěkný ale radši bysme žily."
Co k tomu říct? Dělala jsem, co jsem mohla, stále se pokouším a dokonce i muži mají své dny. Jipíjajou!

Hudbu mám moc ráda, ač nejsem znalec, a to velice různorodou, dalo by se říct od každého kousek. Někdy na mě zapůsobí textem, někdy melodií nebo strhujícím rytmem. Nebudu nudit výčtem svých oblíbených. Kdybych měla vybrat příklad, kdy na mě hudba opravdu silně zapůsobila, dojala mě a okouzlila, pak by to byla melodie z filmu Kung-fu panda, podbarvující závěrečné titulky, zatímco se za titulky střídaly motivy z filmu. Při opakování jsem natěšeně čekala právě na závěr, ale nedočkala jsem se, utnuli film hned po posledním obraze. Od té doby tu melodii někdy hledám, ráda bych si ji poslechla znovu.

7. Co se ti nejvíc povedlo? (Ať jde o cokoliv, od plánování, po uskutečnění)

Povedly se mi - vlastně nám - dcery.
Povedlo se mi za víc než jednadvacet let manželství svého muže nezabít, ač nutkání bylo často velmi silné a udržet si zdravý rozum, i když by se našli i tací, kteří by o tom vášnivě diskutovali.

Vlastně se mi zdá všechno čím dál povedenější. Někdy takhle přijdu domů, sluneční paprsky se zalomí v nečekaném úhlu a najednou koukám kolem sebe, jako bych to tam viděla poprvé. Dřevěné schodiště a obložení získají téměř oranžový nádech a září nečekanou krásou, skoro jako Jantarová komnata. (Možná je to jen tím, že jsem je krátce předtím umyla, to taky udělá zázraky.) Nebo koukám na něco v televizi a to místo na mě tak silně zapůsobí, až si říkám, tam to určitě znám. Nevím jestli je to stárnutí, blbnutí nebo naopak zmoudření. Těžko říct. A taky to není až tak moje zásluha, tak bych to neměla uvádět pod Povedlo se mi.
Jsem jen vděčný uživatel barev, tvarů, melodií, vůní, struktur, slov.

8. Co se ti nejvíc nepovedlo? (Ať jde o cokoliv, od plánování, po uskutečnění)

Nepovedlo se mi dokopat se k přečtení vybraných spisů Aloise Jirska a nalézt v nich zalíbení, jak jsem si kdysi předsevzala. A obávám se, že už na to ani nedojde.
Nepovedlo se mi dokončit kurz němčiny, přestože by se mi znalost německého jazyka velmi hodila. Neteře žijí v Německu a jejich partneři hovoří pouze německy. Moc ráda bych s klukama pokecala i jinak než prostřednictvím česko německého slovníku. Ale se slovníkem to jde taky. Jen se občas dobereme k zajímavým závěrům.
Třeba padla otázka: Kdy - z naší zhruba stodvacetihlavé obce - odjíždí metro? ( Odhaduji 16.30 21.dubna 2342, chlapče) Musela jsem nalézt nějakou pororuhodnou odpověď - nevím jestli to dokonce nebylo: Weit und breit ist keine betrieb./Široko daleko není žádný podnik. Jediná fráze, která mi z lekcí natrvalo uvízla v hlavě. Navíc nepopiratelně pravdivá - protože náš "milej, německej" pohotově odpověděl: ,,Je třeba vyhledat
specialistu." ( Předpokládám, že myslel přes hlavu.)
Nepovedlo se mi zhubnout dvacet kilo, jak jsem si taktéž předsevzala a stát se femme fatale, nebo aspoň štíhlou ženou. I když!! teď si uvědomuji, že při každé holce jsem přibrala dvacet kil a následně je zase shodila a tak mám vlastně splněno. Hned dvakrát.

Nekladu si nesplnitelné cíle, neb se znám a v tomto směru jsem jen a pouze realista. Má naplněná předsevzetí a tužby nejsou sice nikterak ohromující, ale na druhou stranu to samé platí i o nepovedených záměrech. A tak nemám žádná nej ani toho ani onoho druhu.

9. Jaká by byla dovolená tvých snů?

Dovolená mých snů je dovolená bez mé aktivní účasti na přípravě stravy. Pokud nebudu muset vařit, pak je mi úplně jedno jestli se bude odehrávat v Českém Ráji, na Kanárských ostrovech nebo v Tramtárii.

10. Máš úžasné povídky i básně. Kdy jsi vůbec začala psát, jsi psavec už od dětství, nebo tě to chytlo později?

Nebyla jsem ani tak psavec jako spíš přepisovač. Vždycky jsem měla pocit, že slova, která projdou rukou do tužky nebo propisky a jsou jejich špičkou následně vypuštěna na papír, chutnají úplně jinak. A taky se mi zdálo, jako bych si je tím psaním tak trošku přivlastnila. Přepisování mi vydrželo hodně dlouho a jak už jsem zmínila, můj blog vznikl ze stejného důvodu - mít kam přepisovat. Pak přišly básničky. Nějaký čas se v mé hlavě zdržely, v tu dobu jsem hledala rým i na rajskou omáčku, jíšku a maggi a tak jako nečekaně přišly, zase odešly. K napsání první povídky mě inspirovaly Domovina a Valin, chtěla jsem zkusit jestli stejně jako ony dokážu přimět slova k tanci. Dostalo se mi překvapivě laskavých ohlasů od čtenářů, za což jsem svým milým oblíbeným i náhodným návštěvníkům nesmírně vděčná. Díky tomu jsem podnikla několik dalších pokusů.
Ale abych pravdu řekla, jsem z toho sama vyjevená dodnes a taky nikdy nevím, jak dlouho to bude trvat. Proto si každé psaní užívám, jako by to bylo naposledy.

Děkuji velice za hezké otázky, bylo mi ctí a potěšením na ně odpovídat. :D Měj se krásně, milá Vendy.
S pozdravem Bevíčková. ♥☼♫

A já bych chtěla poděkovat tobě, milá Beverly, za krásné odpovědi.

A kdo ještě u Beverly nebyl, může ji navštívit jediným kliknutím do obrázku: (klik už neplatí)






2 komentáře:

  1. Ach, Iví, jak ráda jsem zavzpomínala na ty časy, zrovna nedávno jsem si také četla své odpovědi. A moc ráda vidím, že je někde zachovaný můj výchozí vzhled blogu. Ne že by to byl zrovna desifnérský majstrštyk ale v téhle podobě mě provázel blog řadu let a mám k tomu chaotickému uspořádání citový vztah. :D S dovolením si vzhled svého bývalého blogu stáhnu, abych mohla použít při aktualizaci mého shrnutí deseti let blogování, které jsem sepsala letos v únoru ještě na blog.cz. Děkuji, Iví, zase znovu za ten tvůj milý nápad i krásná slova. :)

    OdpovědětSmazat
  2. designérský jsem chtěla napsat :O :D

    OdpovědětSmazat