Dolce vita je slavný film F.Felliniho.
Sladký život jsem sladce popisovala v předchozím článku.
Dolce vita je i název jednoho známého blogu o vaření.
A
přitom mám pocit, že moc sladkostí od života neochutnávám. Nebo, lépe
řečené, v posledních měsících a letech jím víceméně blivajzy, které mě
udržují při životě, občas i chutnají, ale většinou jsou chuti
vyždímaného hadru.
Počítám, že život je různorodý a na některé
tragické události, nebo prostá zakopnutí a natlučení si nosu, nebo
prosté zklamání, nebo jenom obyčejné selhání se vytvoří protipól ve
formě pěkných událostí, příjemných překvapení, malých a velkých radostí,
zážitků, které dodají energii a nabijí. Protože to by měla být zdravá
rovnováha.
Pokud něco převažuje, pak je něco špatně.
Pokud mám pocit, že musím přemýšlet a dolovat z paměti nějakou příjemnou vzpomínku, pak je něco špatně.
Život
tvoří nejen přítomnost, ale i minulost, každý další očekávaný nádech je
budoucnost, která se rychle mění v přítomnost a s výdechem v minulost.
Stejně tak jsou vzpomínky čerstvé a vzpomínky staré několik dnů a
několik týdnů a taky jsou vzpomínky staré několik let a několik
desetiletí...
A nerovnováha vzniká velmi
rychle. Jedno bodnutí od sousedky, druhý podkop a podraz v práci. Třetí
špatná zpráva v rodině, čtvrtý uvědomění si vlastních kopanců, pátý
ztracené iluze, šestý očekávaní zhoršení životní situace, sedmý
vyhrabávání střepů z minulosti, osmý... kruci. Nebudu jmenovat všechny.
Jak
skvěle by se psalo o prima zážitcích z cest, o protančených a
prolíbaných nocích, o bezstarostných dnech, o senza nákupech senza věcí
na sebe, pro sebe i pro ostatní, o kariérním postupu a růstu, o zajímavé
práci, která naplňuje a je dokonce dobře placena, o bezva rodině, která
se miluje, o zdravých a pěkných a šikovných dětičkách, o vyváženosti a
harmonii v životě.
Jenže neplatí ono Zavři oči, všechno bude fajn.
Když ono to není fajn ani z padesáti procent.
Ono to není fajn dokonce ani z jedné třetiny.
Asi bych měla skočit do králičí nory a jako Alenka se dostat do říše divů.
Třeba bych pak měla o čem psát...
Žádné komentáře:
Okomentovat