A pokračuji v soutěži u Lucerny. Soutěžní název je Kniha. Cokoliv o knize, fotka, popis, povídání... prostě, co napadne.
Tak, Lucerničko, jdu na to!
Zadání šesté.
Dnes
jsem vycvakla hromadné foto. Jen pózující nebyla skupinka rozhihňaných
lidí, ale skupinka mlčících a tiše trpících knížek, vyrušených z
poklidu, vyrvaných z kořenů knihovny a seskládaných k sobě, bez ohledu
na to, jestli se znají, nebo ne...
Podle čeho jsem vybírala?
Aby
byly v zastoupení žánru. Mám tam tedy něco z historických a
romantických knih, jednu současnou, jednu humornou a taky kousek fantasy
a hororu.
Ale není to všechno. Chybí mi tu poezie a naučná literatura. Za což se omlouvám, ale knihy už by se asi nevešly do záběru.
Do dnešního knižního zátiší jsem zařadila známou dvoudílnou minisérii Jih proti Severu,
v originále pod názvem Odváto větrem. Oba názvy mají svůj význam a
vystihují podstatu příběhu - tedy válku, ničící a rozvracející nejen
domy, ale i hodnoty a svět, jaký do té doby existoval.
Jih
proti Severu patří mezi mé nejoblíbenější knihy. Pamatuji si, když jsem
ji četla poprvé, nemohla jsem se do ní zabrat - byla jsem v té době
zvyklá na lehčí žánr a především jsem měla období zamilovaných románů. I
když - i v této knize šlo o milostný příběh, ale nebyl v popředí.
O románu Jih proti Severu jsem také psala i na tomto blogu, v oddělení Knihovničky.
Další moje srdcovka je první díl trilogie Lev a růže,
s názvem Král železný, král zlatý. Autorkou je Ludmila Vaňková, a v
románu je skvěle popsána cesta a osudy Přemysla Otakara II., který byl
později zván právě tímto jménem - Král železný, král zlatý. Osudy
Přemyslovců i lidí okolo nich jsou zde spřádány mnohobarevnou nitkou a
paní Vaňková je opravdu jedna z nejobratnějších přadlen. Nadchla mě tím,
že své romány psala tak, aby vynikla spíš linie příběhu, osudy lidí,
vášně, lásky, nenávisti, intriky, bolest, radost... To vše s doprovodem
skutečných historických osob.
Dalšími díly trilogie jsou Zlá léta a Dědici Zlatého krále. Taky moje srdcovky.
Třetí historickou knihou je nestárnoucí román Quo vadis,
od H.Sienkiewicze. Příběh ze starého Říma, první zmínky křesťanství, v
té době nazíráno spíš jako na pohanský kult podivínů, kteří na svých
mších obětují děti neznámému bohu na kříži... Jak známo, co neznámé, z
toho jde strach. A chvíli trvalo, než Římané zjistili, že jde o
náboženství spíš neškodné.
V románu však vidím nejen počátky
křesťanství, ale tehdejší svět, zvyky a návyky, hostiny a boje,
přezírání smrti, intriky na vládnoucím dvoře, které asi existují
odedávna a čím větší postavení, tím větší intrikování.
Do toho
neobyčejný příběh lásky mezi křesťankou Lygií a patricijem Markem,
který kvůli ní změnil zcela své přesvědčení. Tedy ne žena kvůli muži,
ale muž kvůli ženě...
Koukám, že zastoupení
historických knih mám natřikráte a mohla jsem místo nich zařadit
postrádanou básnickou řadu a naučnou stezku. Ale zase, když tyhle knížky
mám ráda!
Jako další románek jsem vytáhla oblíbené Falešné hráče
od Zdeny Frýbové. Už proto, že se čte skvěle, je dokonalá oddechovka a
přes svůj mírně dramatický průběh oplývá humorným přístupem a odlehčeným
tónem vyprávění. I o této knize jsem již psala v Knihovničce.
A k tomu jsem přihodila jednu útlejší knížku od Daniely Duškové, Bobby
(mistr světa a já), o klukovi ne zrovna atraktivním a ve vlastní rodině
spíš přehlíženým, přesto chytřejším než celá rodina dohromady. Malé i
velké trable a nečekaný konec. Knížka je pro mnohé dnes neznámá, asi o
ní taky napíšu.
Mezi knihy, které bych shrábla rychle do tašky, kdybych musela prchat z hroutícího se domu, by byla dvojice Želary a Jozova Hanule
od Květy Legátové. Proč? Protože to jsou nádherné příběhy, psané
nádherným stylem. Obě knihy jsem recenzovala též na tomto blogu, najdete
je v Knihovničce.
Humornou literaturu bych představila už klasickým vyprávěním - To by se zvěrolékaři stát nemělo,
od Jamese Herriota. Vlastní zážitky, těžká dřina, humorné situace a
taky kousek smutku - těžký a krásný život veterináře v Yorkshirském
kraji. Je tu někdo, kdo ještě nečetl Herriota? Tak napravte chybu a
zamiřte do nejbližší knihovny!
K zástupcům
fantasy, fantastiky a tak trochu scifi i hororu se dá zařadit klasik,
který dnes již nežije - Ray Bradbury. Jeho světy jsou obyčejné i
neobyčejné, cestování vesmírem jednoduché, technické vychytávky jdou
úplně mimo. Mistru Bradburymu jde o něco jiného - o člověka, o působení
místa a doby na lidské city, o duševní prázdnotě a barbarství některých
jedinců, kteří jsou schopni ve jménu pokroku a racionality schopni
vymýtit a zničit všechno krásné. Ray Bradbury roztáčí kolo barev, které
házejí své odlesky do okolí a zasahují i vás. Dovede zahrát hudbu sfér i
hororové mrazivé tóny.
Jako prezentaci Bradburyho jsem zařadila knihu Kaleidoskop, výběr jeho nejznámnějších a nejlepších povídek.
V zastoupení fantasy je na jednom z předních míst série Zaklínač.
Napsal polský spisovatel Andrzej Sapkowski, hvězda svého žánru. Svět
zaklínače Geralta je docela současný a přitom minulý a taky budoucí.
Připadá mi, jako by to byl náš svět, o několik století dál a postižený
jakousi nepopsatelnou katastrofou, díky které vznikly na zemi příšery
jako mantichory, draci, skřeti a další nestvůry. A mezitím se kolem
válčí, domlouvá, sjednává, podvádí, kšeftuje... a hledá se dítě, které
by pokračovalo v Zaklínačových šlépějích. Neb Zaklínačové děti mít
nemohou a tak se snaží získat je jinou cestou.
Geraldovo
získané dítě je však jiné, než očekával - je totiž potomek elfů a lidí,
člověk, který může ovlivnit běh světa. Zkrátka řečeno, Geraldova Cirila,
dcera králů, může být zachránce nebo ničitel. Jedna z nejúžasnějších
knižních sérií, jaké jsem mohla číst.
A jako třešničku na dortu jsem dodala román od Stephena Kinga. Sice jsem měla zálusk na román To, ale nakonec jsem vybrala Rose Mader.
Příběh týrané ženy, která se jednoho dne vzchopí a uteče svému
manželovi. Správně však tuší, že její muž to jen tak nenechá, zatáhne za
všechny páky a vyčmuchá ji jak ohař. Její muž je totiž policajt s dobře
vyvinutým instinktem.
Ale její muž zase netuší, že uprchlé
manželce se dostane do rukou a do vlastnictví záhadný obraz, který
dovede víc, než obyčejné obrazy. Obraz, do kterého se dá vejít a dostat
se tak do jiného světa...
Tyto knihy jsem zvěčnila v malém domácím zátiší s kytkou posledních chryzantém...
Obraz doupraven v prográmku.
Žádné komentáře:
Okomentovat