17.listopad byl slaven jako Mezinárodní den studentstva, později změněn na Den za svobodu a demokracii.
Nezačalo to však v roce 1989, jak by řeklo velké množství dotázaných lidí, ale v době německé okupace, v roce 1939.
Tomuto
zákazu však předcházelo několik demonstrací, poslední demonstrace byla
ke dni vyhlášení republiky, 28.října. Tato akce byla zřejmě
nejrozsáhlejší, proběhla téměř ve všech větších městech. Praha ovšem
byla nejvíc viditelná.
Při této demonstraci došlo i k
provokacím a střílení. Střelba do lidí přinesla první oběti - byl zabit
dvaadvacetiletý dělník Václav Sedláček, a smrtelně zraněn student
medicíny Jan Opletal. Dalších jedenáct lidí bylo těžce postřeleno, lehce
zranění se počítali na stovky.
rozloučení, kterého se zúčastnilo několik tisíc studentů.
16. září se na vysokých školách ještě normálně učilo. Ale zároveň probíhala strategická porada u Hitlera. Ten prohlásil: "15.
březen byl můj velký omyl. Lituji, že jsme s Čechy nenaložili jako s
Poláky. Události 28. října a 15. listopadu ukazují, že Češi nezasluhují
jiný osud... Z toho důvodu nařizuji: Zastavení českých vysokých škol na
tři roky. Jakékoliv demonstrace dát ihned potlačit... Nebudu se ostýchat
do ulic postavit třeba i děla. Do každého hloučku se bude střílet
kulomety. Bude-li ještě nějaká demonstrace, srovnám Prahu se
zemí..."(citace výroku z www.neviditelnypes.lidovky.cz)
Zavření
vysokých škol 17.listopadu byla tedy odveta - nebo využití příležitosti
k dalším likvidačním krokům. S vyhláškou o uzavření škol probíhalo
současně zatýkání a popravy některých studentů. Tato akce však vyvolala i
nečekané odezvy v zahraničí.
17.listopad byl
oficiálně schválen jako svátek. Paradoxně však o 50 let později se scéna
opakovala. Dnes už známe snímky, záznamy, fotografie a dokumenty z
listopadových událostí. Vše začalo zcela normálním pamětním pochodem a
končilo nevídaným fiaskem - naprostým selháním tehdejších bezpečnostních
sil. České děti byly tlučeny českými policisty. To byl zřejmě moment,
kterému se říká poslední kapka v poháru. Tento akt násilí dokázal
vzburcovat statisíce lidí, z jednoho studentského pochodu na Albertov se
postupně rozrostly masové demonstrace.
Díky
novátorskému a na tehdejší poměry osvícenému působení sovětského
prezidenta Gorbačeva nedošlo k žádným zásahům ze strany Sovětů, navíc
velké změny politického smýšlení probíhaly i v jiných zemích. Dá se
říct, že doba změn by přišla tak jako tak, události 17.listopadu však
fungovaly jako spouštěč.
V názvu jsem označila
17.listopad za podvod století. Netvrdím, že je to tak úplně. Ale už jsem
vyléčena z idealismu a s postupem let se domnívám, že události už byly
předem připravované, a solidární vlna demonstrací byla šikovně využita a
zneužita. Lidé byli opravdu spontánní a opravdu přesvědčeni, že něco
mohou změnit. Dokonce jsme věřili tomu, že změny povedou k lepšímu.
Ovšem
co následovalo v dalších desetiletích, je přehlídka neuvěřitelných
drzostí bezskrupulózních jedinců - a co je ještě neuvěřitelnější, ono
jim vše prochází. Podrazy, krádeže ve velkém, tunelování. Totální
zdecimování republiky. Myslíte, že ne? Kolik tady zbývá věcí k prodeji?
Kolik podniků a kolik lokalit?
Tato skutečnost logicky vede
myslícího člověka k přesvědčení, že celá vládní struktura je jedna velká
mafie. Podotýkám, že nejsem politik, nejsem ani odborník na politiku a
bohužel nevidím ani do způsobu rozdělování peněz ze státní pokladny.
Jsem jenom člověk, který sice může vyjádřit svůj názor, ale nikdo ho
neposlouchá, natož abych někoho ovlivnila, člověk, který může volit
stranu jakou chce, ale ty menší strany stejně neprojdou, člověk, který
si může bez problému zajet do zahraničí, ale z finančních důvodů na tyto
výlety a zájezdy nemá, a člověk, který si platí sociální pojištění a
neví, jestli v důchodovém věku nebude chodit žebrat.Tolik k demokracii
dnešní doby.
Vím také, že demokracie není ideální, ale v našem
státě se vrhla v bezuzdé rozkrádání a okrádání. A stoprocentně vím, že
statisíce lidí, kteří před dvaceti lety cinkali klíčemi na náměstích, si
dnešní situaci nepřáli.
Žádné komentáře:
Okomentovat