Začátkem 20.století převládalo v Americe mínění, že maloměsta jsou
jakýmsi rájem na zemi, že jsou sídlem ctnosti, přičinlivosti a rodinného
štěstí. Nekritické vychvalování pěkných sousedských vztahů a vzájemného
lidského porozumění přispívalo vydatně k jejich slávě.
Spisovatel
Sinclair Lewis se však jako syn lékaře působívího v jednom z takových
městeček ve státě Minnesota přesvědčil sám na sobě, že zdejší život je
docela jiný, že pod maskou bodrosti a dobromyslnosti se skrývá
přetvářka, neupřímnost a závist. A jak krutá zášť stihne odvážlivce,
který by se pokusil vybočit z ustálených konvencí a zvyklostí.
Román
Hlavní třída, který poprvé vyšel poprvé v roce 1920, je kritickým
pohledem na život z jednoho městeček z minnesotské prérie. Sem se
dostává mladičká, vzdělaná Carol Milfordová, když se provdá za
gopherprairijského lékaře Williama Kennicota. Přichází plná snů,
nádherných představ a ideálů, touží po kráse a užitečné činnosti, chce
vše kolem sebe zvelebovat, snaží se ze všech sil povznést kulturní
úroveň obyvatel městečka. Její úsilí však naráží na lidské nepochopení a
pohodlnost a Carol sama, unavená dlouhým a nerovným zápasem, se vzdává.
Docela poražena však není, protože jí zůstává jistota: ... "V jednom
jsem nepodlehla. Nikdy jsem neomlouvala své neúspěchy tím, že bych
snižovala své cíle a prohlašovala je za překonané... Snad jsem
nebojovala dobře, ale víry jsem nepozbyla."
Carol
mi připadala jako trochu exotický ptáček, s rozmáchlými křídly,
postupně kousek po kousku sestřihovanými. Zpočátku je plná naivních
představ, jak změní lidi a jak změní svět, chtěla by všechno a hned - a
tvrdě narazí nejen na nepochopení, ale i na vnitřní odpor místních
lidiček, které její kritika místních poměrů nepřivede k nápravě a
přebudování městečka, ale k intenzívnímu odporu vůči jejím snahám.
Carol
postupně prochází všemi možnými fázemi, od nadšení po těžké zklamání,
skepsi a rezignaci - ale nevzdává se úplně. Ustoupí z mnoha svých
představ, ale nevzdává se úplně...
Ještě pár
slov k postavě jejího manžela - Williama Kennicota. Není to žádný
omezený hlupák, ani hrubián, který by utlačoval nebo týral svoji
manželku. Ne, vcelku se projevil jako milující a chápavý manžel, který
jí dal celkem volnou ruku pro prosazování svých představ. Jenom, stejně
jako obyvatelé městečka, měl rád své pohodlí, své zažité zvyky a své
přátele. Pokud toto Carol svými iniciativami ohrožovala, snažil se ji
ovlivnit tak, aby slevovala ze svých nároků na lidi kolem. Carol se tedy
čas od času cítila zatlačená do kouta, posouvaná do role manželky a
matky, do role domácí puťky, která se stará jen o blaho svého manžela a
svého dítěte. (Ne o blaho svoje). Na rozdíl od tisíců žen v podobném
postavení se dokázala manželovi vzepřít a na nějaký čas odjet do velkého
města, najít si práci a žít si svůj život.
A Kennicot, na
rozdíl od tisíců mužů v podobném postavení, najde sílu, aby pro svou
ženu přijel, přesvědčil ji o návratu - a usnadnil jí nový život ve
starém domově tak, aby mohla "dýchat."
Takže
mimo jiné je kniha i o kompromisech, ústupcích, které postupně udělají
oba manželé. (Nicméně je pravda, že pokud by se Carol nevzepřela a
nechala sebou vláčet, Kennicot by ji brzy udolal a vtlačil do role puťky
domácí. Ono je totiž jednodušší, mít doma někoho, kdo o vás pečuje,
vaří, pere, uklízí dům.)
Žádné komentáře:
Okomentovat