Realita v říši snů: Naše Popelky

V čem spočívá kouzlo popelkovských filmů? V tom, že skromná a chudá dívka ke štěstí přišla? Že i dívka, narozená v nemajetné rodině, má šanci se dobře a bohatě provdat? (i když spojení dobře a bohatě se mnohdy vylučuje, což zjistí některé dívky, až když je pozdě. Ale vyjímky určitě existují.)

Leč, zpátky k Popelkám. Proč jsem vytáhla zrovna Popelky? Protože mám pocit, že k Vánocům patří. Vánoce prožíváme jako čas zázraků (i když pro většinu znás čas stresů). Pohádky proto patří k Vánocům tak jistě, jako slunce ke svítání, hvězdy k noci a měsíček na nebi hlubokém k rusalkám.

Popelkovské téma je však jedno z nejpřitažlivějších a snad proto u nás vznikly hned dva popelkovské filmy.

Popelka

Mnozí si jistě vzpomenou na starší, černobílý snímek Popelka, film plný kouzel a písniček. Líbí se mi tahle černobílá verze, má svůj půvab. Černobílá je skromnější, a k Popelce jako stvořená. Hlavní hrdinka, Eva Hrušková, se mi také k postavě Popelky hodí - něžná, skromná, laskavá, s očima jako hvězdy. Hvězdná sestava pro tento film je vůbec hvězdná! Skvostná Dana Medřická, která nade vše miluje své dvě dcery a chce pro ně jen to nejlepší. Tedy, dobře je provdat. Ale předtím je pořádně prohání (odpočívat budete, až se vdáte!) a učí je lepším manýrům (raz, dva, tři, pukrle!) Popelčina macecha je vlastně dobrá manažerka, akorát že materiál je mizernej.

Princ kapku postrádá charisma, přesto je pěknej na oko a hlavně, bude bezvadnej manžel. Je totiž hodnej. O bohatství a postavení ani nemluvě... Příběhu dodává šťávu také výborný Ladislav Pešek v podobě Mojmírova otce, který se v mládí uměl jinak otáčet! (jinými slovy, po kom je ten kluk takovej ňouma? Ale v podstatě i ňouma časem překvapí, když prohlásí, že tuhle a žádnou jinou).

Ale to jsem odbočila. Klasický příběh Popelky snad vyprávět nemusím, kouzlo písniček funguje snad všude a v této pohádce jsou navíc skvěle otextované. (Ať jsi kdo jsi, tak jsi krásná, že se nechci na nic ptát... Přestalo se slunce smát, v hnízdě zmlkli čápi, proč mě nikdo nemá rád, to je to, co mě trápí... Jedno zrnko popela, jedno zrnko máčku, abys holka věděla, že máš hejno brášků.) A skvělý doprovod v podobě Jana Třísky. Sice zpívat moc neumí, ale dokáže dodat příběhu grády, zpívá s citem, jako pravý bard.

Co se mi na této pohádce líbí? Pravé pohádkové aroma, kdybych to tak měla nazvat. Skromná chaloupka, díky Popelce čistá a vypulírovaná. Macecha jako vyšitá a nevlastní sestry by sice vůči Popelce nic nenamítaly, ale mají volnou ruku a tak jsou kapku zlomyslné. Tatínek mírně upozaděný, jako mužskej, kterej chce mít doma klid a nerad se hádá.

Líbila se mi i kouzlíčka. Kouzelný holoubek, který mluvil lidskou řečí. Kouzelné oříšky, ze kterých vypadly opravdu nádherné rokokové šaty. Kouzelný trik "mlha přede mnou, mlha za mnou". A krásný pohádkový moment, kdy k chaloupce pro Popelku přijíždí kouzelný kočár a malý lokaj a kočí zároveň jí kyne v ústrety, provází ji ke kočáru a galantně pomáhá nastoupit.

Černobílá Popelka je kouzelná, něžná, půvabná a pohádková.

Černobílá Popelka je rokoková.

Popelka (TV film)

Československo, 1969, 100 min

Režie: Vlasta Janečková

Předloha: Božena Němcová (kniha)

Scénář:Vlasta Janečková, Jarmila Turnovská

Hudba:Angelo Michajlov

Hrají:Eva Hrušková, Jiří Štědroň, Ladislav Pešek, Svatopluk Beneš, Dana Medřická, Růžena Merunková, Ilja Prachař, Jan Tříska, Dana Hlaváčová, Antonín Navrátil

Obsah: Klenot české pohádkové literární pokladnice zná zpaměti každé malé dítě. Kdo pohádku četl nebo slyšel v její klasické podobě, ten zná přesně i děj televizního zpracování z roku 1969 . Nic nechybí - skromná Popelka (Eva Hrušková), zlá matka ( Dana Medřická) i líné sestry (Dana Hlaváčová, Růžena Merunková), hodný tatínek (Ilja Prachař), zoufale zamilovaný princ (Jiří Štědroň), holoubci - kamarádi, tři kouzelné oříšky, tři plesy atd. Snad se sluší ještě dodat, že tato černobílá stálice TV programu patří vůbec k prvním pohádkám televizní obrazovky. K její oblibě určitě přispělo doplnění notoricky známého příběhu písničkami, které kromě holoubků a ústřední dvojice (mimo jiné milostný duet) zpívá hlavně postava potulného loutnisty (Jan Tříska), která komentuje dění coby nezávislý pozorovatel a dodává příběhu spád. Autorem hudby byl Angelo Michajlov a písničky jsou dílem Ivo Fischera. Hlavní dvojici v podání mladinké Evy Hruškové a tehdy oblíbeného zpěváka Jiřího Štědroně obklopila režisérka Vlasta Janečková tehdejším hereckým výkvětem vlastí českých(Medřická, Pešek , Beneš). Zajímavostí také je, že Dana Hlaváčová si stejnou roli zlé sestry zopakovala i ve filmové variaci příběhu, volněji pojatých Vorlíčkových TŘECH OŘÍŠCÍCH PRO POPELKU.

Tři oříšky pro Popelku

O čtyři roky později vznikla nová variace, kterou známe pod názvem Tři oříšky pro Popelku.

Od původní televizní pohádky se v lecčem liší - už tu máme výpravný velkofiílm, dokonce v barvách. Krásné extreriéry a interiéry, skvělá hudba. A výborné herecké výkony.

Obě Popelky mají jedno společné - jsou sirotci (ta první polosirotek, ta druhá skutečný sirotek, protože jí umřela nejen matka, ale čerstvě i otec) a mají macechu, pro kterou jsou trnem v oku (holt staré rčení říká, že krev není voda a něco na tom je). Ale Vorlíčkova Popelka už je kapku jiného ražení než Popelka Janečkové. Dá se říct, že Vorlíčkova Popelka je emancipovaná, moderní. Ano, stýská se jí po tatínkovi a je sama. Ano, vidí tu nespravedlnost, že se na statku roztahuje macecha a pro ni zbývá jenom práce. Ano, chybí jí ta volnost, kterou prožívala, když její otec ještě žil.

Ale dovede si najít svoje cestičky. Přidělenou práci vykoná odpovědně, ale jak má volnou chvilku, prchá do lesů, pryč za svobodou, volnými projížďkami, pocitem, že patří zase sama sobě. Také není zrovna sebetrestající se typ. Dokáže se zastat lidiček, které dobře zná, ale nenechá si od nikoho nic líbit. Ani od macechy, které leckdy dokáže pěkně ostře odseknout. Dokonce ani od vysoké šlechty, tedy prince, na kterého narazí při svých toulkách lesem, a kterému znemožní prolít krev nevinné srnky.

Tato Popelka je směs všeho, co by měla každá správná holka mít. Pracovitá a odpovědná, ale i sebevědomá, vtipná, skromná, také kurážná, inteligentní, a navíc má srdce. Je zamilovaná, ale ví, kde je její místo. Navíc si dokáže ze svého miláčka pěkně vystřelit, čímž upoutá jeho pozornost. (Staré dobré pravidlo, lišit se od ostatních natolik, abychom zaujali, a být k ostatním natolik podobni, abychom nepůsobili "divně".)

Překrásné jsou i interiéry a exteriéry. Detailní záběr na statek s veškerou činností, která tam panuje od rána do večera. Nádherně vybavený nedaleký zámek, na kterém se odehrává nejen onen rozhodující ples, ale i další denní všední i nevšední chvilky s princovou výukou a princovými útěky. Nádherný zimní zasněžený les a pohádková zimní krajina. Kouzelná sovička, která působí tak trochu jako dobrá sudička. A nádherná hudba, která provází celou pohádku od začátku do konce.

Moc se mi líbily kostýmy. Popelčiny plesové šaty jsou jedny z nejkrásnějších, a všimněte si, jak vhodně ladí s plesovým šatem pro prince. Ti dva jsou nádherný pár. Navíc, Trávníček je v této roli jeden z nejhezčích princů, jaké jsem v řadě pohádek viděla. A Šafránková je nejkrásnější princezna, i když princeznu tady zrovna nehrála...

Tři oříšky pro Popelku mi připadá jako renesanční pohádka.

Československo / Východní Německo, 1973, 75 min

Režie: Václav Vorlíček

Předloha: Božena Němcová (kniha)

Scénář: František Pavlíček

Kamera:Josef Illík

Hudba: Karel Svoboda

Hrají: Libuše Šafránková, Pavel Trávníček, Carola Braunbock, Rolf Hoppe, Karin Lesch, Dana Hlaváčová, Jan Libíček, Vítězslav Jandák, Jaroslav Drbohlav, Vladimír Menšík, Míla Myslíková, Helena Růžičková, Jan Šůs, Miloš Vavruška, Jiří Růžička ml., Jiří Krytinář, Ilona Jirotková, Ostara Körner, Gerd Funk, Karl-Helge Hofstadt, Joachim Pape, … (více)

Obsah: Popelka je milé hodné děvče bez matky a posléze i bez otce, který ji nechá napospas své druhé ženě a její dceři. Obě nemají Popelku rády a mimo jiné se jí snaží všemožně zabránit v tom, aby se zúčastnila plesu, na kterém si má tamní princ konečně najít nevěstu. Osud však Popelce přeje více, než-li obě zlé ženy...(oficiální text distributora)

Naprosto exkluzivní komentář jsem si propůjčila z ČSFD. Myslím, že tento autor jej mínil jako nadsázku pro filmové velekritiky, kteří už snad neumějí psát normálně:

verbal: Tento komentář věnuji svým "nejoblíbenějším" uživatelům - Hochům z Filmové teorie. Snad jim pomůže znovu spatřit realitu všedního dne. ********* Sine ira et studio!!! Eklatantní paralela Vorlíčkovy tvorby s giganty žánru jako Tarkovský, Von Trier či Buňuel je flagrantní již od prvních minut tohoto elaborátu adespotonu orální kultury. Především afiliativní symbol sovy (ať už mající jakýkoliv signus) představuje edukovaného telebedekra, který významně asistuje divákovi prožít smysl všech mistrových metafor a navodit tak signifikantní inverzivní tendence. Avšak i pro nezasvěceného diváka, u nějž by se zpočátku mohla objevit averze, ba co víc dokonce negace mistrovy epistuly, poskytuje Pan režisér mentorskou berličku. Jedná se zejména o simplifikovaný konfrontační úzus dobra a zla ( Ano, zde mám namysli explicitně zlou macechu a její ambiciózně edukované vlastní dcery v přímém rozporu s repulzivní edukací dcery nevlastní !! ), chudoby a bohatství (Neutěšené aparigrahické Popelčiny poměry versus ad hoc propertiální konzumerismus šlechty!!). Pokud v tomto aktu přistoupíte na mistrovu hru, budete schopni plně prožít předfinální tenzní gradaci při testaci inkriminovaného střevíce!!! Rozradostnění abstrakní vizualizací postfreudovského axiomu prostě potom musíte odpustit tvůrci (možná pro někoho slaboduché) finále ve smylu "Honesta vita est beata", kdy ústřední dvojice naváže eternální, koexistenčně kopulativní vztah. Pochopíte li plně režséruv záměr, film vás konkveruje a **Na tomto místě se i JÁ musím snížit k insitnímu výrazivu některých uživatelů** "Sežvýká a vyplivne". Silně pochroumáni a polepení slinami pak budete ještě dlouho meditovat nad smyslem života a zejména buddhistickou tezí zvuku tleskotu jedné ruky!!!!!! .. dále viz Antikrista

Mimochodem, jeho hodnocení bylo pět hvězdiček. Tedy možné nejvyšší...

A několik zajímavostí, které sesbírali lidičky na ČSFD:

V roce 1973 převzal režisér Vorlíček cenu diváků - Křišťálový pohár na páté přehlídce filmů pro děti v Ostrově nad Ohří. Hlavní cenu Zlatého dudka za nejlepší dívčí respektive chlapecký herecký výkon získali i herci Libuše Šafránková a Pavel Trávníček. Zvláštní cenu poroty snímek vyhrál na 7. ročníku Festivalu českých a slovenských filmů v Nitře. Tři oříšky pro Popelku byly dále zvoleny na 40. ročníku Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně "Nejoblíbenější pohádkou století". Na 14. ročníku film získal cenu - čestné uznání dětské poroty. (Stocki)

Exteriéry se mj. natáčely v okolí zámku Moritzburg v Sasku a na vodním hradě Švihov u Klatov a jeho okolí. Interiéry byly točeny v berlínských ateliérech. (Stocki)

Producenti tehdy měli připravené pytle s umělým sněhem, který byl vyrobený z rozemletého polystyrenu. Německá strana měla připravený umělý sníh, který sice zapáchal, protože byl dovezen z rybích konzerváren a vyroben byl z rybích kostí a příměsí chemie, ale přesto na rozdíl od polystyrenu byl ekologicky vhodný a druhý den už po něm nebylo památky. (Stocki)

Aby sova Rozárka mrkla, musel ji režisér Vorlíček zespoda šťouchnout špejlí do zadku. (Stocki)

Herečka Dana Hlaváčová, která hrála Doru, byla při natáčení v šestém měsíci těhotenství. (Lenarek)

Závěrečná scéna byla pro Libuši Šafránkovou dosti složitá. Byl totiž velký mráz a ona na sobě musela mít pouze svatební šaty. (Specs)

Dabované role: Král (Rolf Hoppe) - Otto Šimánek, Královna (Karin Lesch) - Květa Fialová, Macecha (Carola Braunbock) - Jaroslava Adamová, Princ (Pavel Trávníček) - Petr Svojtka (Stocki)

Tato pohádka dělá pravidelně společnost také divákům ze severských zemí, a když ji jednou do programu nezařadili, hartusili nespokojení diváci dokonce až pod okny budovy televize. (Elisebah)

Pohádka se měla původně točit v létě, ale zrovna v zimě měli volno v ateliérech a tak chtěl režisér Vorlíček začít točit v zimě a pak přerušit natáčení až do léta. Jenže to bylo moc komlikované. Raději předělal scénář, připsal zimní scény a natočilo se to najednou. (cariada)

Hlavní hrdinku Libuši Šafránkovou vybral režisér spíše náhodou. Dlouho nevěděl komu roli nabídnout, pak si vzpoměl na mladou holku co hrála Barunku v Babičce a bylo hotovo. (cariada)

Když pozval režisér Libuši Šáfránkovou na schůzku, aby se domluvil, spozdil se o hodinu a byl přesvědčený, že už tam herečka dávno nebude. Ona tam stále seděla se scénářem v ruce. "Ten scénář byl totiž nádherný" vysvětluje Libuše. (cariada)

Chyba ve filmu V sekvenci, kdy lokaj Vladimír Menšík seřezává větve ze stromů, je vidět v dálce sloup, který vypadá jako z elektrického vedení.(RadimFišer)

Statek Popelky je vodní hrad Švihov.

Natáčet se začalo po přispění 1 milionu východoněmeckých marek od Deffi. (M.B)

Ve scéně, kdy Popelka na koni přeskakuje strom, byla Libuše Šafránková zastoupena kaskadérkou. (M.B)

Při vyvolávání jmen potencionálních nevěst na plese zazní také jméno Baronka z Kratihájů (s dcerou Droběnou - Helenou Růžičkovou). Jméno Baronka z Kratihájů převzal scénárista z divadelní hry Zvonokosy. (artcha)

V Norsku se pohádka hraje pod názvem "Tre notter til Askepott". (Sinecod...)

Celní předpisy nedovolovaly převážet koně, v Německu měl proto kůň Jurášek náhradníka. (Kulmon)

S Václavem Vorlíčkem je pod scénářem podepsána Bohumila Zelenková. Ve skutečnosti příběh napsal František Pavlíček, který nesměl být z politických důvodů uveden v titulcích. (jenik71)

Pavel Trávníček mal v tom čase silný moravský prízvuk, preto ho nadaboval Petr Svojtka. (krasomama)

Film má v Nemecku svoj fanklub a každoročne sa tam na rôznych zámkoch konajú tematické plesy presne v duchu tejto rozprávky. (krasomama)

Vítězslav Jándák, který ztvárnil roli Kamila, viděl poprvé tuto pohádku až v roce 2007. Jak sám herec říká, na filmy, ve kterých hraje, se nedívá.

(M.B)V Německu se v písni "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš" zpívá jiný text "Tisíc střech mého města", nazpíval jí také Karel Gott. V bývalém NSR se píseň hrála bez textu, až v 80. letech pak celá. (M.B)

V roce 2009 se konala výstava kostýmů z pohádky, byla velice úspěšná. (M.B)

Role preceptora (Jan Libíček) byla přidána až po dokončení scénáře. (M.B)

V Norsku a Španělsku se pohádka vysílá 24. 12. dopoledne. (M.B)

Postava královny byla první a zároveň poslední rolí Karin Lesch, která se dále již herectví nikdy nevěnovala. (IvcaG)

Pohádka se každý rok vysílá ve Spojených Arabských Emirátech. (M.B)

Rozprávka mala vyše 80 originálnych kostýmov, ktoré stvoril oscarový výtvarník Theodor Pištěk. Legendárna črievička existuje až v troch exemplároch a každý má inú veľkosť, aby črievička na obraze vždy správne vynikla.

(krasomama)

Bělouš, který v pohádce představoval Juráška, se ve skutečnosti jmenoval Bonek. Jde o koně, který Juráška "hrál" při filmování na našem území. (Prochy38)

Dana Hlaváčová ztvárnila Doru i v černobílé verzi z roku 1969. (funhouse)

Ve spoustě větších cukráren v Německu můžete ochutnat čokoládové trubičky, které se jmenují Tři oříšky pro Popelku s Popelkou ve svatebním kostýmu na obalu. (Olík)

Scénář vznikl sloučením dvou pohádek Boženy Němcové a to O Popelce a O třech sestrách. (Olík)

Skutečná pohádka O Popelce od Boženy Němcové má k poetice Václava Vorlíčka pořádně daleko. Narazíme v ní na upálení v peci, useknuté hlavy, lidožrouty nebo rozškrábané obličeje obrovskými kočkami. (Olík)

V jedné ze závěrečných scén, kdy se poddaní radovali, když princ (Pavel Trávníček) uhodl Popelčiny (Libuše Šafránková) hádanky, byl Vladimír Menšík opilý. Ve scéně proto jen postával a díval se. (liliVonHa)

Postava, kterou hraje Helena Růžičková, se v německé verzi jmenuje Kleinröschen, což je v překladu Růžička. (lexa.k)

Chyba ve filmu: Dana Hlaváčová je v titulkách chybně uvedena jako Daniela. (MahYa)

Film sa mal pôvodne odohrávať v lete. Zimné natáčanie bolo nariadenie východonemeckej spoločnosti DEFA (Deutsche Film-Aktiengesellschaf), ktorá potrebovala zamestnať ľudí v decembri. (toi-toi)

Herec Jan Libíček si velmi stěžoval po celou dobu natáčení na svůj kostým kožichu, který byl velmi těžký. Při běhu či pouhé chůzi z něho neustále padal, či ho různě za sebou vláčel ve sněhu, což bylo pro něj velmi vysilující. (Lynette)

Scéna, kdy dostane princ v lese při lovu v podání herce Pavla Trávníčka od Popelky sněhovou koulí, se točila tak, že se Pavel Trávníček postavil velmi blízko ke kameře, za kterou stál režisér Václav Vorlíček, který měl v ruce připravenou sněhovou kouli. Když se začalo točit, tak ji po Pavlu Trávníčkovi z velmi malé blízkosti mrštil tak, aby ho trefil do hlavy. (Lynette)

Popelku měla původně hrát Jana Preissová, když ji však režisér Vorlíček sdělil termín natáčení, od role odstoupila, neboť byla těhotná a v době natáčení filmu by Popelka v jejím podání měla již pěkné bříško. (Redyx111)

Úvodný tanec Prinzezny Drobeny (Helena Růžičková), pri ktorom nosí bezmocného Princa (Pavel Trávníček) v náručí, bol náhlou improvizáciou. (Raccoon.city)

V čase natáčania filmu mal Vladimír Menšík problémy so závislosťou od alkoholu. (Raccoon.city)

Úvodnú melódiu po prvýkrát počul režisér Václav Vorlíček počas noci v telefóne, keď mu ju Karel Svoboda zabrnkal hneď po zložení. (Raccoon.city)

Pôvodne hľadal režisér zámok, kde by mohol nakrúcať, na území Slovenska. (Raccoon.city)

Do zasnežených hôr prichádzal raz denne za štábom a hercami vojenský obrnený transportér, lebo iné vozidlo by sa tam nedostalo. Priviezol im cisternu horúceho čaju, čo bolo ich jediné "teplé jedlo" za celý deň. Vojaci im ho podávali v plastových pohároch, ktoré sa teplom rozpúšťali. Libuše Šafránková (Popoluška) sa vyjadrila: "Tak dobre sme si z toho zavoskovali žalúdok, že sme vôbec nebývali hladní." (krasomama)

Popelka (Libuše Šafránková) a princ (Pavel Trávníček) se oproti zvyklostem z jiných pohádek za celý film ani jednou nepolíbí. (JackieBliz)

V posledním záběru filmu jedou Popelka (Libuše Šafránková) a princ (Pavel Trávníček) na koních přes zasněženou pláň. Pavel Trávníček při natáčení této scény zapadl i s koněm do sněhu a Libuše Šafránková tak pokračovala v jízdě dál sama, protože scénu nebylo možné kvůli nutnosti použít zasněženou louku beze stop opakovat. (ronaldmekdon)

Juráškové byly ve skutečnosti dva. Rozdíl lze poznat podle srsti. Zatímco ve stáji je kůň se zimní srstí, v záběrech, kdy na něm Popelka (Libuše Šafránková) jede v lese, srst je jiná. Kůň u zámku je pak opět se zimní srstí. (lildeb)

Pavel Trávníček bol v čase pripravovania filmu v treťom ročníku hereckej fakulty. Musel absolvovať konkurz, na ktorom sa zúčastnili stovky adeptov, ale nakoniec ho vyhral. (dyfur)

Rozpočet snímky bol 6 miliónov Kčs, čo bol na tú dobu dvojnásobok priemerného filmu. (dyfur)

Nikto doteraz nevie, koho vlastne napadlo poslať scenár do NDR. Ten sa za noc preložil a za dva dni dostali tvorcovia odpoveď, kde stálo, že Nemci majú záujem o spoluprácu na filme. (dyfur)

Až po konci natáčení vyšlo najevo, že představitelka macechy Carola Braunbock je odsunutá sudetská Němka, která stále umí česky. Přesto celou dobu natáčení mluvila pouze německy. (kenny.h)

Protože by ve scénách, kdy se princové s Popelkou (Libuše Šafránková) honí šumavským lesem, herci uvízli hluboko ve sněhu, musel jim celý štáb předem prošlapat a upěchovat cestičky. Kamery se následně umístňovaly tak, aby nebyly viditelné. (Jirka_Šč)

Konec českého filmového Juráška byl dosti neromantický. Po konci kariéry skončil jako všechna neproduktivní zvířata socialistického státního družstva v koňském salámu. (kenny.h)

Přes tento nepoetický konec jednoho zvířecího herce jde stále o jednu z nejkrásnějších filmových pohádek.

Vlastně, o dvě nejkrásnější filmové pohádky.