Povánoční pelmel

Tak nám ty svátky radosti a štěstí utekly, proběhly, udělaly na nás dlouhý nos a vypařily se jako loňský (pardon, letošní) sníh.

Nebyly o nic lepší ani horší než loni. Nebyly ničím vyjímečné. Možná je to dobře, poslední dobou se mi zdá, že jakákoliv změna vede k horšímu.

Moje svátky proběhly v poklidu, trocha návštěv, trocha filmů a něco málo na počítači. Taky jsem trochu štrikovala a snažila se trochu číst Nádherné bytosti, což mi bylo znemožněno vysoce náročným Sametkou. Jako obvykle.

Probírala jsem se starými Dorkami a Praktickými ženami a znovu obdivovala ty krásné kousky, co dokázaly vytvořit šikovné ruce.

Procházela jsem finálovou desítku soutěžních povídek na téma vánoce a musím říct, že se tam dostaly povídky opravdu výborné. Aspoň většinou.

Dívala jsem se chvílemi na pohádky, některé klasické (kdo by odolal Princi, Večernici, třem mocným bratřím a skvělému superpadouchovi Mrakomorovi? Nemluvě o klasickém štengrování mezi králem a jeho dvorním šaškem.) A některé nové.

Tak třeba Sněžný drak. Viděli jste někdo Sněžného draka? Nic proti základní myšlence, i když příběh byl poněkud vykonstruovaný a umělý. Ale chybělo mi tam varování "Nezkoušejte doma". Tři úkoly, které s chutí princezna splnila, by totiž normálnímu smrtelníkovi přinesly smrt. Skočit do vody pro tonoucího s vědomím, že neumím plavat, asi logicky vyústí v dvojnásobnou smrt utopením. Vsadit svůj život do hry v kostky (život, ne majetek) kvůli lásce mi připadá jako slepé hazardování pro nic za nic (jo kdyby se vsadil život pro život, aby se zachránil něčí život nebo životy, to už stojí za úvahu). A v poslední řadě, skočit ze skály pro lásku, to neudělala ani Bella Swanová (pokud je mi známo, skákala kvůli adrenalinu a ne kvůli tomu, aby se zabila). Princezna ve Sněžném drakovi jako by vypadla z Ordinace v růžové zahradě, princ Jan mi připadal jako léčený alkoholik. Navíc slaboch, jakého by jeden pohledal.

Škoda, pohádka měla zajímavou myšlenku a ti draci mohli dostat větší prostor.

Ale vše napravilo staré dobré Někdo to rád horké. Dokonce s původním dabingem.

Courám po Fleru a sonduji pletené zboží. Taky se občas zastavím u šperků a rozplývám se nad těmi barvami a provedením.

Jo lidi jsou šikulky.

I když ruční práce je nejvíc nevděčná a nejmíň placená. Tak třeba pletený svetřík za necelé tři stovky. Přemýšlím, jak dlouho to dotyčná paní pletla? Materiál mohl být s trochou štěstí do stovky. Upletení tedy za dvě stovky? Jak dlouho ten svetr pletla a sešívala? To není práce na dvě hodiny. Kdyby jej pletla deset hodin, znamená to, že si účtuje hodinu práce za dvacet korun?

Vím, že takhle se to hodnotit nedá, to by totiž ruční práce stály opravdu majlant,aby byly skutečně ohodnoceny.

Ale takové podhodnocení mi taky vadí.

A taky jsem ručně pracovala, aspoň chvílemi. Ale fotky dám až později.

Dnes zkusím přidat jakýsi fotkový pelmel.

Strom rostoucí před knihovnou. Zimně posmutnělý. V barevné i černobílé úpravě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zajímavá vánoční výzdoba

Jeden vánoční strom

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ranní námraza (minulou sobotu)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Světýlka v lucerničkách.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Trocha dárečků.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tuláčisko průzkumník

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tady bylo slunečnicové pole.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

U řeky... jak jinak.

 

  (foto chybí)