5.11.
úterý, zaplacen mobil (a pořádně mě nakrkli), zakoupena nová měsíční
(od 7.11), cesta do práce, zbytečně, klientka se nedostavila ani ke mně,
ani k manikérce, ani ke kosmetičce, patrně jí to úplně vypadlo z hlavy
nebo měla úplně jiné starosti, znovu cesta k zubařce, pak zase zpátky a
znovu do práce, zkrátka, kmitočet. Večer padla vyčerpáním, jestli je to
počasím, nevím.
Přesto, byl neuvěřitelně krásný zlatý západ
slunce. Skutečnost byla krásnější než fotka, barvy byly jemnější a
zlatější a současně jakoby průzračnější.
6.11.
středa - dobrý den, všechno klapalo jak mělo, T mobajli mi volali,
automaticky, že pořád neobdrželi platbu a že jsem přešvihla termín.
Miluju mluvit s automaty, rudne mi před očima a plánuji přestoupit na
Tescomobil.
Navíc i bláznivé počasí, dopoledne úžasné nebe,
pak se zatáhlo, za dvě hodiny nádherné obláčkování (ano, fotila jsem jak
o závod), a do půlhodiny déšť. Nojo, bláznivej listopad.
Jednu
chvíli, trvalo to jen pár vteřin, mi prokmitl zvláštní úkaz. Vypadalo
to jako kousek duhy, ale nebyla to duha. Bylo to něco zvláštního a
krásného. Neodolala jsem.
Kolegyně mi donesla k přečtení Dobu jedovou 1 a 2. Mám se děsit dopředu?
8.11.
pátek - Brno, a páč jsem brala přeplatek za elektřinu, rozhodla jsem se
aspoň část utratit (ne všechno, jasně, jsou i další předpokládané
výdaje). A tak Knižní klub, Nádherné bytosti a Potok stínů, cestou pro
máslo do Grand Moravia (jsou přestěhováni o ulici, větší prostory a maxi
fronty, to jsem dlouho nezažila). Cestou ze Zelňáku zastavena poslechem
pouličního muzikanta, mimoto že to byl sympatickej kluk, tak i dobře
hrál a zpíval, poslechla jsem si asi dvě písničky (starý vypalovačky ze
70.tých, jako San Francisco a tak) a pak se ještě stavila v galanterce,
kde jsem měla v úmyslu nakoupit korálků a perliček tak za tři kila,
jenže to měli nepřehledný, cenovky někde ano a někde ne, a tak mírně
znechucena koupila jen dvoje a jedno atraktivní klubo za stovku.
Další fronta na nádraží! Ještěže jsem šla o kousek dřív. A taky to rychle odsejpalo, takže vlak jsem stihla.
Plus
jedna koláž složená z výkladní skříně, dvou knížek, oslnivého modrého
nebe znectěného špinavým sklem autobusu, klubka vlny, korálky a tří kusů
másel.
9.11.
sobota - venku prší a je hnusně. Takže pauzíruju. Přeskládávám knihy a
stěhuji fotoalba z místa A do místa B. Taky bych měla probrat tu hromadu
cédéček, co mám písničky v počítači, céda skoro neposlouchám. Jenže...
10.11. neděle - hnípáníčko, nicneděláníčko, ráno pečeníčko nasladko, v poledne pečeníčko na slano.
Kvete mi spatiphylie, nebo jak se ta potvora jmenuje.
11.11. pondělí - včera nečekaný telefonát od kominíka, zda by mohl můj komín poctít návštěvou. (Nehledejte žádné dvojsmysly!)
Jasněžejo. Předtím ještě pro Alveo a cestou jsem neodolala něžně bílým a
růžovým kvítkům. Kominickej přišel kapku později, než jsem čekala, ale
bylo to ještě za světla, hurá. (Potmě by se tam přizabil a koneckonců
počítám, že potmě už by ani nepřišel).
Jo a ty komíny byly nakonec dva, i ten uhlovej, i ten plynovej.
Moje ranné hokusy pokusy s vyráběním vlastních obalů.
Citát pro tento týden:
Bůh stvořil muže a ženu, ale zapomněl si to dát patentovat, pročež každý lepší hlupák může dělat totéž.
Shaw
Tak nevím, jak to bylo v jednom filmu - Milujte se a množte se?
Nebo raději ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat