Dám
kočkám granule a jdu na révu vinnou. Už je příšerně přerostlá. Je
trochu pozdě, asi si zaplače. Ale nedá se nic dělat, tohle nemůžu
nechat. Však ona se probere, je to nezmar.
A v předzahrádce ořezaná vrbka. Konečně. Zakročil brácha s motorovou pilou. To je jiný kafe než ruční pižlání!
19.3.
středa. Módní obchůdek už se ladí do léta a já jsem tak unavená, že
když si večer otevřu knížku, probudím se o půl druhé ráno.
20.3.
čtvrtek. Venku nádherně. Vážně mi připadá, jako by bylo někdy koncem
dubna. Jdu do spořky, s úložkou a cestou fotím jeden nádherný růžový
strom. Ve spořce nepořídím, protože čekám, čekám, čekám a oba spořitelní
zaměstnanci mají plné ruce práce s klienty. Penízky chtějí zůstat
chvíli se mnou.
21.3.
pátek. První jarní den, jestli se nepletu... dnes v práci dobrý, přišli
úplně všichni, kdo měli a navíc se mi tam vsákla jedna, kterou jsem
neplánovala. Kupuju pytlík citronů, plánuji vytvořit domácí čisticí
pastu.
A když ne, budou dobrý do čaje.
22.3.
sobota. Peru a tento týden podruhé dávám prádlo na šňůry. Ještě sbírám
nastříhané větvičky révy, půjde do kamen. Stejně je to práce nevděčná,
se stříháním strávím skoro tři hodiny a ono to zfajruje do minuty.
Sametka má dnes pré. Běhá po dvoře a dostane se i na ulici.
23.3.
neděle. Obligátní moučníček, tentokrát dvě nohavice tvarohového štrůdlu
a pár kousků naslano.Venku oproti včerejšku dost hnusně, prší, je zima.
No kdo by to řek...
Koukám na pěknou pohádku. Jsem totiž pohádková. Taky brouzdám po blozích (nic nového) a dofocuji jednu starou kuchařku.
24.3. pondělí. Směr Brno, na finančák a sociálku a zdravotní. Každoroční kolečko, které mě nebaví, ale které musím.
Mohla bych to poslat poštou, to jo, ale raději si ověřím, jestli je všechno v pořádku a nedlužím někde něco na penále.
Citát týdne:
V nejlepším bychom měli přestat.
Žádné komentáře:
Okomentovat