Směr finančák, hajdy!

Nechce se mi, ale musím. Konec března se blíží a každoroční povinnost s daněmi volá.

Ráno pořádná kosa a tak jsem raději vyměnila šusťák za zimní bundu. Dobře jsem udělala!

V Brně vše naštěstí mělo hladký průběh, jediné, kde jsem čekala trochu dýl, byla zdravotní pojišťovna.

Už cestou na finančák jsem to vzala přes park a neodolala několika krásně růžovým stromům. I jedna paní se zastavila a povídá - taky se na to ráda díváte? Taky, taky, přisvědčila jsem a vytahovala foťák.

Při focení jsem si popěvovala Bellu a Sebastiána od Kamelotu a byla ráda, že mě nikdo neslyší. Tedy, snad...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tentýž park, ale pohled z druhé strany.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ze zdravotní naskakuji na nejbližší šalinu a jedu na Českou, tam přestupuji na autobus a ještě jednu zastávku k sociálce. Na jízdence mi zbývá posledních patnáct minut, stíhám to tak tak. Na České, tedy na Čáře, jak se někdy říká, se to opět růžoví. Stromy vyparáděné, co si budem povídat, jak družičky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hned za sociálkou je park. A má jméno. A já je zapomněla... musím do příště zjistit! Ale i beze jména to tam krásně nakvétá. Lavičky, hřišťátko pro děcka, cestičky. Kousek rajské zahrady. A co teprve v létě!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tento pohled se mi moc líbil, ještě staré podzimní neopadané listí a už nové bílé kvítky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A pak už jen cesta zpátky. Pěškobusem, bo lístek už má po platnosti.

U silnice vykáceny dva stromy a na jejich místo zasazeny krokusky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nedaleko prodejna kvítek. Tedy květinářství. Vzpomněla jsem si na nedávnou historku u Mengano a pranýřské některé komentáře. Tady je těch narvaných kvítek daleko víc... ale zaujalo mě to bohaté cosi v truhlíku. Krásná kytička!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Staré domy se mi zkrátka líbí. Tento měl zajímavě zabarvenou fasádu, nahoře víc do růžova, dole odstín spíš starorůžovej.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na křižovatce se zuřivě svařuje. Je pěkné se koukat, jak to někomu jde od ruky... Ta vlasatice v záběru nekoukala, jen momentálně šla kolem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Parfumerie? Na mě to spíš působila jako Pohřební služba. Aspoň v ten moment...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklamní maxiplakát vypadá tak živě, jako by tam ona moderní zástavba skutečně stála.

Ale ne, je to plakát. Trochu velkej.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cestou míjím veselou čajovnu. Pardon, Veselou čajovnu. Zaujala mě ta okna, teď trochu nezřetelná, ale při večerním osvětlení je to určitě nádhera.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kam teď, do Knižního klubu nebo do Krčmy u třech čertů? Klubová odpovědnost vítězí. Odnáším si třetí díl Kroniky prokletých zaklínačů. (Teď s šestiletým odstupem,si uvědomuji, že jsem ji dosud nečetla a ani nevím, kde ji mám. To bude chtít revizi.)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nad Zelňákem pěkně barevná Husa na provázku. Pro neznalce, divadlo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A co mě nejvíc omráčilo, Zelňák bez stánkařů. Kde jsou všichni, hrome?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na závěr bych chtěla vypíchnout jeden reklamní poutač. Moc se mi líbil. Asi to chtělo vzít víc zepředu, snad příště.

Restaurace má legrační název.

 

Ještě jsem zabrousila do Ikea, kde jsem probrousila nohy, než jsem to všechno pochodila a našla sekci s rámečkama.

Ale pár kousků nábytku by se mi tam líbilo, stejně má Ikea bezvadnou ideu, dělat nábytkové sestavy pro normální lidi s normálníma pokojema a ne haciendama.

Jsem uchozená a mám dost.

Ale mám to z krku.