Srpnový pelmel

Poslední týdny mám krizi. Dnes už se to zlepšuje.

Flákám se na dovolené, ale nikam jsem nejela.

Krize se projevuje i v nefocení a neprocházkách.

Jediné,co zvládám (mimo brouzdání po netu), je:

trochu vařit, což je nezbytné

ztratit zahradnické nůžky

ztratit velkou ruční pilu

trochu štrikovat

dočíst jednu knihu

a začít druhou.

Také sleduji nový seriál Orphan Black, který začíná nabírat dost slušné grády.

Nejvíc aktivní jsem po půlnoci, nejhorší je to přes den...

Zjistila jsem, že paní, co od ní beru vajíčka, krmí slepice myšmi.

Myslím, že vajíčka budu brát z jiných zdrojů.

Ztratila jsem staré obrázky prolínaček, o kterých zaručeně vím, že jsem je měla. Prolezla jsem asi 10 DVD se zálohami a nejsou tam. Možná bude na nějakém 11. DVD, ale už nemám sílu.

Třikrát se mi zdál sen o velké vodě. Jednou rozlité jezero, podruhé rozlitá řeka, třetí voda v tunelu. A ta třetí byla černá. Jako káva.

Koukala jsem do snáře a... jeden z významů těch zavodněných snů je, že jsem odvrátila podezření.

Takže jsem podezřelá... a to jsem ještě nic neudělala.

Trocha fotkového pelmelu

První a poslední letošní ibišek. Sametka sleduje dění venku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pořád ještě první a poslední ibišek letos - Sametka zmerčil, že tu skotačím s foťákem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po dešti - krásně orosené ibišky venkovní. Přestože pod mrakem, bylo zajímavé světlo. Květy ibišků působí velmi křehce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Slunečnicové mávání - tad hlavou zpívající drát a křídla havranů (slova z písničky od Kamelotů)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Slunečnice za bambusovým plůtkem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A naše Čička v krabici s chrástem. Volí zajímavá místa k odpočinku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Naše Čička s přímým pohledem. Pořád je to fešná kočička, i přes to lehce nakřáplé ucho.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jedno otravné video o jednom otravném pomeranči:

Několik aforismů

Včela: to se nadělá řečí o té mé pracovitosti! Co se mne týče, já si zakládám víc na svém

žihadle!

Ploštice: já, paní, mohu mít ze svých dětí radost. Jsou zdravé, nadané a dokonce už smrdí.

Chválabohu, ty se ve světě neztratí!

Hlemýžď: mravenci jsou sběř. Považte, oni nevěří, že svět řídí Veliký Plž!

Ropucha: pokrok? To se rozumí, že pokrok je. Například já jsem bývala pouhý pulec..

Štěnice: a co já vím všechno o lidech! Já bych mohla povídat věci!

Jepice: stoletá želva! Jak může být někdo tak strašně zaostalý!

Suchý list: příkaz doby? To známe! Ševelit ve větru.

Boleslav Ukrutný: s tím Václavem, to byla politická nutnost.

Mravenec: já neválčím. To válčí mraveniště.

Patník: slunce? Takový flákač! Pořád musí rejdit … Žádné pevné stanovisko.

Moucha na okně: už vím, kde jsou hranice skutečnosti.

Uschlá větev: udělala jsem se pro sebe.

Ovce: ať mne zabijí, jen když mě vedou.

Kapitalismus: já to nedělám pro sebe, ale pro peníze.

Odkaz: co nemůžeš udělat sám, pokaž aspoň tomu druhému.

Já už se měnit nebudu, řekl pařez.

Zpráva hlavního štábu Herodesa: naše pluky dobyly skvělého vítězství nad nemluvňátky

betlémskými.

Zpráva: na svém pochodu jsme spálili několik dalších vesnic. Zbytky obyvatel připravily

našemu vojsku nadšené uvítání.

Anonym: člověk má svou čest. Pod svým jménem bych to nepsal.

Ropucha: tydlety ptáky pozavírat. A zpívat budu já.

Rok 2200: největší vynález poslední doby! Nerezavějící pazourkové nástroje!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

(A nakonec jedna sváča v atraktivním balení).

Mějte se fanfárově a nezlobte se navzájem.