Krávy!

18.1.2010

Má kamarádka Petra sbírá krávy. Ne slony, delfíny, ubrousky, motýly, ani kluky, ale krávy.

Knihovny, neobvyklý kus nábytku. Dokončení.

17.1.2010

Co mě potěšilo v komentářích ke knihovnám?

Že všichni čtete!

Knihovny, neobvyklý kus nábytku

16.1.2011

V minulém článku jsem trochu chaoticky psala o knihách, knihovnách a absenci knihoven.

Knihovny, neobvyklý kus nábytku

15.1.2011

V tom šíleném světě, kde žijeme, se vyskytují i příjemné věci. Mezi těmi příjemnými se nachází i takové zajímavé útvary,které jsou z papíru, zpravidla obdélníkového tvaru, skládající se z jednotlivých potištěných listů a sešitých či slepených.

Pro doplnění jsou opatřeny obalem, tvrdými či měkkými deskami s názvem a jménem autora a říká se jim knihy.

Intenzita

14.1.2011 (knihovnička)  Dean Koontz

Tuto knížku jsem si nadělila pod stromeček, jen nevím, zda to nebyl dar danajský...

Anotace:

Hodnocení blogu... Labanda

11.1.2011

(dávám sem z nostalgie, Labi blog byl příjemný, a byla jednou z prvních, kterou jsem objevila.
A to hodnocení bych dnes změnila v - nech všechno, jak to máš. Protože závěr hodnocení přesně seděl a když pak svůj blog trochu upravila, už to nebylo ono)

Potkala jsem anděla

10.1.2011

Bylo to ve snu. Bylo a nebylo. Nebylo a bylo.

Hledala jsem a nevěděla co.

Šla jsem a hledala jsem.

Bloudila jsem lesem a vyšla v pustiny.

Cesta ztracená do neznáma...

Krvavě vzplál obzor.

Nebe zuřilo utajeným hněvem.

A když jsem se ohlédla, sestoupil měsíc do mých smutků.

Zavřete se nade mnou, cáry temnot, šeptala jsem do dlaní.

A z mlhy vzešel anděl. Hrozivý a teskný.

Ty chceš najít cestu? Proč mě nepožádáš?

Bojíš se?

Nevěřila jsem tomu, co vidím.

Ty nevěříš na anděly, osud ani zjevení.

A smutně stál s křídly schoulenými.

Byla mu zima z lidského sobectví?

 A potom vztáhl ruku

a dlaní rozžal světlo v temnotách.

Jak lehký plášť mě světlo pohladilo.

Jak lucernu v dálce by rozsvítilo.

A když jsem se ze snu probudila...

Byl tam.

A maloval úsvit modrým štětcem.

Se zlatou tečkou na obzoru...

(Původní fotka vyfocena několik dní před, při jedné procházce. Později vytvořeny prolínačky a celkově to ve mně evokovalo tento fantaskní minipříběh.

Jak si (ne)dávat předsevzetí

2.1.2011

K bilancování minulého roku patří většinou i novoroční sliby a předsevzetí.

Ve chvíli, kdy si je dáváme, sami tomu věříme. A věříme i tomu, že předsevzetí splníme.

A někteří už si snad ani předsevzetí nedávají...

Dělat bilance či nedělat bilance?

1.1.2011

Ze se ke konci roku bilancuje a na začátku nového roku se dávají předsevzetí, to už dnes není žádná novinka.

Bilance není špatná věc. Zviditelní se mi všechno, co jsem během roku udělala, co se mi podařilo a co nepodařilo, co jsem získala, a co ztratila. A najednou přestávám mít pocit, že ty týdny a měsíce uplynuly, aniž by se cokoliv stalo. Protože přece jen - stane se tolik věcí, a my nemáme čas, ani chuť je zaznamenat. Spoustu věcí totiž bereme úplně samozřejmě.

Jak na Nový rok, tak po celý rok

1.1.2011

Zdá se, že proti včerejšímu vlezlému mlhavému protivnému Silvestru je první den nového roku rozzářený, sluneční a usměvavý.

Nový rok je většinou jak stvořen pro bilancování - pro zajímavost jsem se šla podívat do svých loňských lednových předsevzetí.

Měla jsem prorockou vizi a předsevzetí jsem si nedala žádné.

Ale chtěla jsem se o pár věcí pokusit: