středa 27. října 2010

Starý dobrý přehrávač

27.10.2010

Před několika dny jsem se zmínila, že mi definitivně odešlo DVD. Přehrávač...
(článek jsem sem znovu nevkládala)
Dostalo se mi podpory od vás, vážení přátelé a moji drazí návštěvníci a blogoví hosté, a taky dobré rady - když jít do nové koupě, pořídit si DVD rekordér.
Tož jsem si zašpiónila na netu a chvilku studovala, co který rekordér dokáže.
A byla docela zděšena tím, co nedokáže.
Nebo spíš tím, co dokáže udělat proti vůli svého majitele...

úterý 26. října 2010

Kruh kolem Malého Chlupatého Stvoření

26.10.2010

Malé Chlupaté Stvoření je nejen hravé, ale vysílalo do okolního vesmíru svou výzvu.















Vyhlásilo před devíti dny zajímavou soutěž, která byla volná pro všechny.
Tři témata, na každé téma tři dny.
Celkem devět dní.

Témata zněla:

Ona a Stařec
Světle modrá pavučina
V hlubině mysli

Sešlo se několik lidiček, kteří se chopili nadhozené udičky a nažhavili mozkové závity a závitky.
Myslím, že si zaslouží své zviditelnění - a to zde:









































 Přes odkazy už se na ta dílka nedostanete, protože blog zanikne. Nebo v budoucnu bude zaniklý.
Ale Vendy z eumenidas blogu byla mazaná potvora, a tyhle soutěžní dílka si postahovala na počítač do wordu.
Takže, kdyby byl zájem, můžu je postupně, nebo hromadně, zveřejnit.





















Na toto původně bíle usměvavé logo, které už dobře známe, jsem zkusila zapsat všechny lidičky, kteří se zúčastnili oné vesmírné devítidenní soutěže.
Nebylo to lehké, jména jsem psala v programu malování, a protože nevlastním zázrak zvaný tablet, psala jsem jména myší. Docela obtížné a proto je písmo poněkud kostrbaté...
Snad se započítá dobrý úmysl!

pondělí 25. října 2010

V hlubině mysli

25.10.2010 (poetický koutek)

Další kousek ze soutěže, který pořádal malý alfacentaurský Chlupáč.
















V hlubině mysli

V hlubině mysli plavou ryby
modré žluté a červené
V hlubině mysli skrýváš tajemství
které nechceš odhalit ani sám sobě

V hlubině mysli vznikají zázraky
perpetuum mobile a rovnice relativity
Metamorfózy myšlenek.

V hlubinách mysli dochází ke zkratům
pak ruce svírají hrdla svých obětí
a jejich křik postupně přechází v ticho.

V hlubině mysli slyšíš tóny
v soumraku tančíš waltzové kroky
zpíváš si v dešti o zázracích.

V hlubinách mysli bledá luna
mdle kráčí noční oblohou
hledá své hvězdy, ukradené sluncem.

V hlubině mysli kvetou růže
nachem se rdí a brousí ostré trny
aby se ochránily.

V hlubině mysli se skrývají
hory a propasti výšky a pády.
A někde tam v hlubinách bloudí
ztracená
modře blikající
naděje.
 

neděle 24. října 2010

Pamatujete na den, kdy bych se sama nejradši zmlátila?

24.10.2010

30.června se mi povedl husarský kousek - domnívala jsem se, že jsem si zlikvidovala úchytku na cartridge.
Napsala jsem o tom článek.

pátek 22. října 2010

O malířce, která zabíjela pavouky

22.10.2010 (poetický koutek, myslím, že se dá zařadit)















O malířce, která zabíjela pavouky

Děsila se pavouků. Osmero noh, hrůzná kusadla. Děsila se pomyšlení, že by je vzala do ruky. Děsila se pomyšlení, že by jí přeběhli ve spánku přes tvář. Všechny horory o pavoucích škrtala ze svého programu. A zabíjela je na potkání.

Vzala tempery a štětec. Vzala barvy a představivost. Malovala loučku s tančícími muchomůrkami. Malovala motýly, ale ti jí umírali pod rukama. Malovala modravé vážky, ale ty odletěly k potůčkům a chřestivému rákosí. Pavouci se tiše chechtali.

Zůstaly jí bílé květy v dlaních. Rozsypala je do toho obrazu a zamodrala zvonečky. Pavouci upředli pavučinku, ale udělali ústupek. Zavolali na pomoc oblohu - pomoz, obloho, dej nám trochu své barvy.

I slitovala se obloha nad neznámou malířkou a pomohla osminohým tkalcům. Vzala trochu azurové modři a trochu běloby z obláčku.
A pavouci utkali malou světle modrou pavučinku.

Malířka se zarazila. To je krásná pavučinka, řekla si. A opatrně, aby pavučinku nepoškodila, vstala a po špičkách vycouvala do světa reality.

Malířka se pavouků nepřestala děsit, ale přestala je zabíjet.

Je jak rozkvetlá zahrada

22.10.2010 (téma týdne)

Neznámo, světy za vesmírem, hvězdy nad hlavou, neprozkoumané končiny naší mysli.
Někdo ji miluje, někdo nenávidí. Někdo ji nezná a někomu je fuk.

pondělí 18. října 2010

Ona a Stařec

18-10-2010 (poetický koutek)














Ona a Stařec

Dlouho na ni čekal.
Ukradla mu dítě a ukradla mu ženu.
Ukradla jeho otce i matku.
Ukradla jeho děda i bábu.
Kradla bez výjimky a bez výčitek.
Lhostejná a neúplatná.

Dlouho s ní tančil.
Ve válce i po válce.
Hráli spolu v kostky, kdo z koho.
Proklínal ji a rezignoval
a znovu ji nenáviděl
A ona mu šeptala tichá vyznání.
Věrná všem.

Věděl, že jí neunikne,
ale vedl s ní malou soukromou válku.
Bojoval životem a smíchem.
Bojoval pomocí každému potřebnému.
Bojoval sázením kytek a stromů
a pletením košíků.
Každé ráno otvíral okna dokořán
a vpouštěl dovnitř slunce.

Klopýtal na své cestě
a přemáhal zlou nemoc.
Tehdy sedávala u jeho nohou
a zpívala zádumčivé písně.
Nechceš vidět svou ženu
a své dítě? ptala se.

Bezhlesně plakal.
Jak můžeš být tak cynická,
ptal se.

Ona se usmála a řekla - nejsem cynická.
Prostě jsem.
A příště přijdu, když mě nebudeš čekat.


Dlouho na ni čekal.
A když přišla, tak ji nepoznal.

neděle 17. října 2010

Umělecká díla nebo sentimentální kýče?

17.10.2010 (téma týdne)

Nikoho nenapadne myslet na hřbitov jako na místo, kde se nachází vlastně přírodní galerie.

Vaříme zdravě, chutně a hospodárně

17.10.2010  (knihovnička)

Proč píšu mimořádně o něčem jiném než zajímavém románu? A zrovna o kuchařce?