A uteklo to jako voda v potoce rozbouřeném. Ještě před chvílí
pátek, teď už pondělí v podvečer... tak se mi zdá, že ten čas je
zběsilej a zdrhá, jako by ho někdo naháněl. Třeba nějaký časový hlídač?
Nebo časový strážce? Možná že se čas vymknul normálu a zrychlil. Tudíž
porušil zákonitost rovnováhy. A proto je pronásledovanej, a proto
utíká...
Prostě, je pondělí večer... krásný víkend byl trochu narušen včerejší vzteklou a zuřivou bouřkou.
Naštěstí
netrvala dlouho a mimo prudkého a trochu delšího deštíku, zvaného
slejvák, nepřinesla nic horšího... i když několik kilometrů od nás prý
padaly i kroupy. Máme štěstí, že jsme tady zaklíněni v klidné oblasti a
nepadají tu ani větve, ani stromy, ani trakaře.
Velikonoce
pomalu dotikávají svůj čas. O jejich významu psát nebudu, myslím, že
jejich hlavní smysl známe, i když mnozí si je dnes už spojují spíš s
obrazem volna, případně pomlázky...
Bylo krásně, bylo i ošklivě, a škoda, že to nejde prodloužit...
Dnes
jsem byla nafotit přírodu, moudrou květenu (fotky budou) a stačila jsem
též nafotit velikonoční výzdobu našich školáčků, umístěnou v oknech
školy a ve vstupních dveřích. Děcka jsou šikovný!
A tak víkend
proběhl ve znamení pohádek, filmů, hudby, obrazů a focení... dnes jsem
konečně nechala doladit kolo (rozuměj, vyměnit duše, namazat, seřídit a
tak) a už se těším, jak s tou starou hyenou (kolem) konečně vyrazím
ven... a doufám, že nehodím držkovou hned za dědinou...
Na závěr pár foteček... všechny mírně upravené, přesto věrné skutečnosti.
První
tři jsou ze včerejška, kdy jsem náhodou vykoukla z okna a zděsila se
toho pohledu. Ve skutečnosti byla obloha ještě temnější...
Další
fotky jsou ukázkou výtvarných dovedností našich školáčků a ta poslední?
Je vlastně obměnou velikonočního přání, kolážová a prolínací a všelijak
vyšperkovaná...
Žádné komentáře:
Okomentovat