To, co se nepovedlo před 14 dny, povedlo se dnes.
Dokonce v duo provedení, protože jsem nechtěla tento proces postupovat dvakrát, domluvila jsem se s veterinářem, že vezme obě.
Natlačit Bublinu do bedýnky přepravní byla malina, Bubllinka je kočička hodná, tvárná, melancholická a neprotestující.
Narvat
Čtvrtou do tašky už byl nadlidský výkon, neboť Čtvrtá má v sobě hodně
divoké geny a statečně se rvala o každý centimetr svobody. Měla smůlu.
Popisovat
celý proces nebudu, jen musím říct, že na tohle už vážně nemám nervy. S
těmi dnešními to je už pět kastrovaných kočiček v několika posledních
letech... a prožívat s nima jejich trápení před a po operaci, je hrozné.
Přes
veterinářovo ubezpečení, že obě budou ještě hodinu spát, se první
(Čtvrtá) vzbudila ještě na veterině, takže cesta zpět byla opravdu
zajímavá. Stejně zajímavé bylo sledovat, jak rychle z přepravky vylezla
(ta druhá ještě spala) a hned se začala potácet místností. Hernajs, já
na to opravdu nemám náturu... ta malá divoška se provrávovala rychleji,
než jsem stačila zareagovat, a v mžiku byla na dvoře, kde jsem ji
nelítostně dopadla, popadla a odnesla potupně zpět.
S
Bublinkou (to je ta černá kočinka) to bylo v pohodě - byla trochu
omámená a zkoušela chodit. Ale neměla tu zuřivou urputnost Čtvrté (to je
ta mourinka, která mimo Čtvrtou má jméno Baletka, Bajadéra, Žízala nebo
Kroutidlo...), takže uhlídat ji bylo daleko snažší.
Teď obě kočinky spí a nabírají síly. Spát budou zřejmě ještě zítra a pak už to bude jenom lepší...
A já doufám, že už nám nepřistanou na dvoře žádná koťata.
Jinak bych si musela pořídit psa.
Nejlíp pitbulteriéra.
Přikládám dvě fotečky z dnešního dne - můžou se jmenovat Kočičky odpočívající, ležící a spící.
Žádné komentáře:
Okomentovat