Žijeme v jednadvacátem století. Předběhli jsme století páry a dostali se do století internetu a mikrovln.
Užíváme
nejvymazlenější výstřelky techniky. Televize LCD, televize LED,
plazmové televize. Robotické vysavače, které vysávají samy. Automatické
pračky, které stačí napěchovat prádlem, přidat několik pracích tablet a
zmáčknout pár čudlíků. Auta, která upozorní zvukovým signálem, pokud si
nezapnete pásy. Varné konvice, které ukážou, v jaké fázi se zrovna
nachází teplota vody. Inteligentní ledničky, walkmany s dotykovým
displejem, mobily, které nejen fotí, natáčí, ale dá se na ně ulovit i
připojení na internet, inteligentní dům, inteligentní hračky.
Oblékáme
se a máme na výběr. Můžeme navštěvovat divadla, kina, stadiony,
kluziště, posilovny, bazény, bowlingy, tenisové kurty. Sportujeme,
smějeme se, tančíme, bruslíme, jezdíme na kole a na online bruslích,
bavíme se a jsme k sobě milí, nebo aspoň zdvořilí.
Zdá se, že jsme hotoví zlatíčka. Civilizovaní lidé.
Ale jsme vážně tak civilizovaní?
Ohrnujeme
nosy nad přírodními lidmi, kteří neznají počítače ani internety a
oblékají se do kůže zvířat, které sami uloví. Kteří nevidí smysl života v
nekonečné dřině nebo vydělávání peněz. Kteří loví, když mají hlad,
jedí, když mají hlad a ve zbytku času odpočívají, připravují si
nástroje, hrají hry, a udržují ohně v pohotovostní poloze. Neznají
integrály ani dotykové displeje, nepřemýšlejí o nesmrtelnosti chrousta a
neřeší konec světa.
A my?
Jsme
vzdělaní, jsme učení a využíváme možností civilizace. Většinou se k sobě
chováme slušně a vycházíme spolu. Ale pořád, v každé době a v každém
období, se nachází několik převelice ctižádostivých lidí, kteří chtějí
výš a dál a neváhají šlápnout na krky všech ostatních. Lidi bezohlední,
kteří si jdou za svým jediným cílem - získat. Získat a získat.
Jejich
Bůh je Zisk a cesta k onomu zisku je omluvitelná. Pro tyto lidi účel
světí prostředky a jsou schopni užít všeho. Jsou schopni manipulovat s
lidmi, využívat je a pak odhodit. Jdou přes mrtvoly, jsou schopni kvůli
Zisku rozpoutat válku. Co na morálce, žejo. Morálka ať je pro ty
pitomce, kteří přežívají. Vytahují z dalších lidí to nejhorší, co se v
nich skrývá. A tak tu máme profesní vrahy, amatérské vrahy, nájemné
vrahy a další zabijáky v podobě vojska. I když vojsko a vojáky bych
přece jen oddělila - vojáci jsou normální lidé, kteří mají skutečné
problémy se zabíjením jiných lidí. Samozřejmě, k odstranění těchto
problémů a zmírnění morálních dilemat jsou trénovaní, vycvičení. A pak,
dušují se tím, že slouží zejména pro ochranu.
Exekutoři.
Nedívají se doprava ani doleva a zabavují majetky bez ohledu na to,
jestli majetek přísluší opravdu tomu pravému. A říkají: děláme jen svou
práci.
Jako bonbonek či raritku bych přidala kategorii sousedé.
Takový
soused, když se pomine, dokáže napáchat víc škody než pětadvacet
rotvajlerů. Takový zlostný a škodolibý soused vám škodí, kde může - a má
skutečnou radost, když se mu úskok povede. Takový soused nám může
udělat ze života peklo, o jakém se normálně žijícímu člověku ani nesní.
O čem to svědčí?
Jsme morální lidé, se sociálním cítěním a slušností v sobě zabudovanou?
Nebo jsme aspoň lidé, kteří si tuto masku slušnosti a ohleduplnosti každodenně nasazují, protože ví, že jen tak se dá přežít?
Nebo jsme skutečně jenom dravci, kteří se maskují pro denní přežívání v okolním světě, jen proto, abychom nebyli prokouknuti?
Někdy
mi připadá, že se vůbec nic nezměnilo. Lidé jsou pořád malicherní,
sobečtí, hádaví, ješitní, vzteklí a nenávistní. A tyto vlastnosti a
povahové rysy se ani trochu nezměnily.
Pod maskou civilizace jsme pořád jen zvířata.
Článek bych zakončila provoláním:
Od Adama a Evy
nosíme v sobě své hněvy!
Žádné komentáře:
Okomentovat