Představuji vám... blog Ebolin

11.12.2011

Po dlouhé době jsem zalovila mezi mými oblíbenými a rozhodla se představit zcela nový blog.

Blog Ebolin, představení šesté.

Proč jsem vybrala právě tento blog? Není na internetu moc dlouho, vlastně existuje jen něco přes dva měsíce - přesto mě však blogerka zaujala. A proč?

Je jí jedenáct let. A není bloghísková.

Ani nevím, jakou cestou jsem na její blog přišla (což je zajímavé, protože to nevím ani u jednoho

z blogerů.) Ale zaujala mě svým způsobem psaní, poměrně vyzrálým písemným projevem i velkými ambicemi. Na jedenáctiletou holku pozoruhodné!

Blog založila 13. a první článek napsala 17.října 2011. Přestože její instinkty jsou převážně krátkodobé, jak sama poznamenala, s blogem chce pokračovat, jak nejdéle to půjde.

Zatím hledá svůj styl, svou cestu, jakým směrem se bude blog ubírat a jakým způsobem ho povede. Má spoustu dobrých nápadů ohledně obsahu i vnější vizáže. Zkouší různé nastavení vzhledu a v dnešní době se ustálila na příjemné elfsky lesní zeleni.

Zdá se, že zelená je její oblíbená!

Nechce patřit mezi kopírky a v plánu má převážně vlastní tvorbu. Její blog má trochu deníčkový charakter, proložený občasnými literárními pokusy, povídkami, básničkami nebo i recenzemi o knihách nebo filmech. Také přispívá do Tématu týdne a naposledy se zapojila do projektu Kouzelná knihovnička, který našla na blogu u Abyss.

Nechce affíkovsky spřátelovat, obíhat ani žadonit o hlasy v nějakých pochybných soutěžích o SONB. Zároveň však není proti spřátelení nebo navštěvování blogů v normálním stylu.

Co se mi na Ebolin líbí?

Mimo základních myšlenek o způsobu vedení blogu také snaha psát normální češtinou bez nějakých pokroucenin, poangličťování nebo příšerného MuCk vypatlaného písmenkování. Do svého povídání se snaží dávat něco víc, vlastní úvahy, věci, kterých si všímá.

Je aktivní. Píše do AK, snaží se jít dál, prosadit se, získat si pozornost, upozornit na sebe a svůj blog - a to v dobrém slova smyslu. Navštěvuje další stránky a komentuje články - skutečně komentuje, nikde jsem od ní neviděla komentář typu Hezký blog, koukni na ten můj. Když ji článek zaujme a chce se k němu vyjádřit, svůj názor vyjádří.

Mimo ambice vést svůj blog autorsky, má ještě další cíle - dostat se do Autorského klubu a napsat knihu.

V článku Něco o mně na sebe napráskala několik zajímavostí, kdo chce o Ebolin vědět víc, může kliknout na obrázek.

Mimo obrázek na ni můžu zase napráskat já, že ve škole se učí dobře a má snahy být co nejlepší.

Že má ráda špagety, nerada zelňačku a ráda pije i minerálky.

Je také sportovní typ, ráda hraje míčové hry - vybíjenou, házenou.

A ráda čte, i když jí rodiče přílišné čtení zakazují...

Z jejich rubrik mě nadchnul název Veršovací kadibudka.

Veršovací kadibudka je náhodný nápad Ebolin, který se dobře ujal.

Na ukázku jedna z jejích básniček:

NAVŽDY V DĚJINÁCH

Mé poslání nesedí k jiným.

Ani k pracovitým, ani k líným.

Ani k bohatým ani k chudým,

jsem jiný člověk, když se nudím.

Když nemám co dělat,

začnu slova s rýmy hledat.

A pak píšu básničky,

jednu během chviličky.

Proto není můj úkol stejný,

ale je i dost nadějný,

třeba se v dějinách zachová,

Ebolin - co by slavná osoba.

Na závěr bych chtěla položit několik otázek pro autorku blogu:

1. Ebolin je zajímavá přezdívka. Můžeš nám prozradit, jak k ní došlo?

Když jsem si založila tenhle blog, přemýšlela jsem o hodně přezdívkách. První mě napadla Gigi, to je totiž má přezdívka i v realitě už od malička, i rodiče mi tak říkají. Ale uvědomila jsem si, že chci začít jako nový bloger s novou přezdívkou - ne s tou, kterou má mých X nezrušených blogů Taky jsem přemýšlela o jaké si dívce Jenomínek, ale to se mi taky moc nelíbilo.
No, řekla jsem si, že to zatím nechám být. Chtěla jsem si pro svůj blog sehnat nějaký layout, protože sama grafiku neumím. Již dávno jsem věděla o Blanch, která dělá úžasné volné laye. Jenže když jsem klikla na políčko stáhnout, objevila se mi tam místo stahovací stránky nějaká zpráva. Všimla jsem si velkého odkazu EBOLA.CZ nahoře. No, pak jsem různě přemýšlela a tak vznikla Ebolin. Když tohle zadáte do vyhledávače, objeví se vám spousta odkazů. Myslím ale, že jako blogerka na blog.cz jsem Ebolin pouze já.

2. Co tě vedlo k založení tohoto blogu?

Na blog.cz jsem narazila asi před čtyřmi lety s mou kamarádkou. No, založila jsem si ho. Později další a další - vždy s odstupem několika měsíců. Vždycky jsem si totiž (třeba) přečetla knížku - třeba zrovna Harryho Pottera a náhle mě to nějak nutilo o něm založit blog. Ale jakmile jsem ho založila a napsala první článek, už mě to přestalo bavit.
Tenhle blog na tom byl podobně. Jenže mě nelákala nějaká kniha nebo film, ale chtěla jsem propagovat sebe samu. Chci být spisovatelkou a musím nějak začít - blog je dobrá příležitost, jak se zdokonalit.

3. V jednom ze svých článků jsi zmínila, že už jsi měla dva blogy, ale ty jsi opustila a vytvořila třetí, odlišný.

Myslíš, že na svých bývalých blozích se dá najít i něco pozitivního? A pokud ano, co by to bylo?

No, ty dva blogy si jen tak pamatuji - bylo jich minimálně dvacet
No, možná by na nich mohlo něco pozitivního být. Na tom jednom (gigi-blogiss.blog.cz) toho nějak moc nevypozoruji, ale na tom druhém (my-boook.blog.cz) by se možná něco našlo.
I když ty článku do deníčku jsou krátké, tak nějak jsem se naučila psát trochu delší články. místo pěti řádků pět odstavců - třeba. Ale na těch blogách jsem byla taková neoriginální a jen jsem kopírovala. Teď se divím, čí ty blogy jsou?
Další pozitivita by (na tom druhém) mohla být ta, že jsem se alespoň maličko naučila dělat vlastní tvorbu - myslím přes blog. Můžete se na blogy kouknout a porovnat to - případně to nějak dopsat.

4. Je ti jedenáct let a na svůj věk jsi poměrně ambiciózní. Myslíš, že vydržíš blogovat i ve chvíli, kdy se ti třeba nebude dařit? Počítáš s tím?

Tak ano, je mi jedenáct. Je to docela málo, když se dívám, že si bloguji i s babičkami
Zatím mám dostatek času, školu tak nějak dobře zvládám, takže si vždycky najdu alespoň půlhodinku na blogování. Možná se někdy vyskytne nějaká chybička v mém životě a já budu třeba měsíc či dva (možná déle) neaktivní. Blog však nezruším a tak se na něj budu moct kdykoliv vrátit. Zatím nevím, co by můj volný čas, věnovaný blogu mohlo ohrozit. Možná to bude škola, možná rodina, možná kluci a nebo nemoc. Zatím však nic z toho neplánuji

5. Jsi aktivní a zapojuješ se do různých projektů a soutěží - píšeš na téma týdne, posíláš básničky do AK, kam by ses ráda dostala. Dostalo se ti už nějaké odezvy, reakce?

Snažím se účastnit hlavně těch soutěží, ve kterých si můžu zdokonalit a vylepšit své psaní. Píšu básničky pro Autorský klub a teď jsem napsala i pár povídek do různých soutěží.
Odezvy mám hned tři - v Mikulášské soutěži u Abyss (abyss-mystery.blog.cz) jsem vyhrála knihu Temné vize, ale to jsem jen propagovala její blog :-?
Druhá byla ta, že jsem napsala článek pro Krásná.cz a za to jsem dostala (ještě mi to nepřišlo) nějaké knihy. Vím, že v tom byly tři knihy z nějaké série, pak nějaká angličtina a snad sudoku? Asi tak.
A ta poslední byla, že se mi docela zvýšila návštěvnost po zasílání příspěvků do AK.
Momentálně se účastním soutěže o Hororovou povídku a pak Literární soutěže. Časem se možná ještě někam přihlásím.

6. Všimla jsem si, že nemáš ráda zejména pavoukovce a ostatní hmyz, ale máš ráda zvířátka jako psy, kočky a další podobné. Máš doma pejska nebo kočičku? Případně jiné, svoje, zvířátko?

A pokud by sis přála nějaké zvíře, jaké by mělo být?

Né, že bych neměla ráda, ale bojím se pavouků a mravenců. Když po mě lezl malý černý mraveneček, ječela jsem přes půlku světa - vy jste to neslyšeli?
Doma máme maltézáčka Bertíčka, kterému bude v květnu pět let. Je to pejsek celé rodiny, většinou spí ale se mnou, protože s ním často chodím na dlouhé procházky. Kočiček jsme také měli hodně a já je mám ráda. Teoreticky máme pořád dvě - Mášu a jejího kocourka Emánka. Oba nám však na začátku školního roku někam zmizeli - já však věřím, že se vrátí
Také mé obě babičky mají pejsky - jedna čtyři šitzu-maltézáčky a druhá dva jezevčíky. Samozřejmě mám zvířátka moc ráda a jsem proti jejich týrání!
Zatím mi stačí náš Bertíček. Moje sestra si domů pořád chce tahat potkany, myšky a rybičky, jenže mamka nechce. No, já se jí nedivím

7. Jsi soutěživý typ? V čem jsi soutěžila? Získala jsi nějakou výhru?

Takže jako jsem odpověděla v páté otázce, tak ano. Ale taky mám svůj život a v něm se taky něco konalo.
Bohužel jsem nikdy žádnou literární soutěž nenašla ve svém okolí, ale kdyby ano, zapojila bych se.
V páté třídě (minulý rok) jsem recitovala Polednici (K.J.Erben) ve městské recitační soutěži SLÁNKA (město Slaný) Nic jsem nevyhrála, vyhrávaly děti, které měli nějaký příběh a né báseň.
Hodně soutěžím i v knihovně, kde jsou soutěže, ve kterých odpovídáme na otázky z knih. Nejlepší je, když tam dají Harryho Pottera a já jediná mám všechny otázky za půl minuty zodpovězené (správně).
A pak ještě jedno - to není až zas tak výhra, ale je to docela dost úžasné pro mě.
Chodím do skautů (6 let) a minulý rok jsem měla přestoupit do vyššího oddílu. Jedna z mých bývalých vedoucí Lada mě měla moc ráda, i když jsem jí občas pěkně vytáčela. Je jí teď asi 18. Poslední táborový den jsem složila takovou básničku, jak jsem vyrůstala v našem oddílu, jak jsem měla ráda mé vedoucí a že jsem se toho hodně naučila. A Lada při ní brečela, to mě dojalo. Její slzy byly pro mě velká výhra.

8. Zaujalo mě, že mezi svými oblíbenými předměty máš kreslení a mezi neoblíbenými předměty výtvarnou výchovu. Připadá mi to trochu rozporuplné, jak je to tedy?

Je to možná trochu divné, ale ano, mám to tak uvedené. Je to tím, že o výtvarnou výchovu jsem tak nějak utěsněná. Nesmím kreslit co chci a čím chci a prostě je to divné. Děláme to, co mě nebaví nebo mi to vůbec nejde. Nemám ráda malování vodovkami, temperami a jinými mokrými barvami. Momentálně mám z výtvarné výchovy 2-3 na vysvědčení, přitom zas tak hrozně nekreslím. Když jsem doma, vezmu si ořezanou tužku a prostě si vyčmárám něco, co se mi potom docela líbí.

9. K předchozí otázce - ráda kreslíš. Co nejraději maluješ? Domy, lidi, přírodu - nebo nějaké náladové pocitové obrázky?

Já vlastně ani nevím. Neumím dělat lidem stejné oči a prsty, u zvířat neumím nohy, u přírody neumím detaily, ale přesto mě to baví. Ráda kreslím nějaké postavičky, docela i krajinu a troufám si tvrdit, že umím vyčmárat králíka.
Momentálně si kreslím postavičky do mé knížky - to je totiž docela dobrá pomůcka při popisu vzhledu.

10. Vědí o tvém blogu rodiče nebo kamarádi? Co na to říkají?

Lidí v mém okolí je hodně. Na Facebooku mám založenou blogovou stránku. Pár přátel jsem oslovila, jestli by se na ní podívalo. To bylo ale jen přes počítač. Nechtěla bych, aby mi koukali přes rameno a smáli se mi. Má sestra o blogu ví, ale tak nějak se o to nezajímá (tu zajímají kluci, móda a všechno to, co mě ne) a pak o tom ví mamka - to je trochu horší. Mamka se jednou podívala na můj blog a pak se celý den chechtala, takže víte (nebo si jistě dovedete představit, jak mi asi bylo trapně). Za blog se nestydím, ale lidé v mém okolí si nezaslouží na něj jít. Je to pro ně moc obyčejné, když nepíšu o kravinách.

Děkuji za milé odpovědi.

Zaujala vás Ebolin a chcete se podívat na její blog?

Bez dlouhého vypisování se k ní přenesete jedním kliknutím na obrázek...

Blogerka jménem Ebolin je teprve na začátku...

A já jí přeji pěkné blogování, kvalitní články, dobré návštěvníky a výstižné komentáře.

Ebolin, ať se ti daří!