neděle 22. ledna 2012

Neříkej mi knihomole! aneb knížky z časů malin nezralých

V minulém článku padl dotaz, jak dlouhý je seznam knížek, které už jsem četla.

Je dlouhý. Tak dlouhý, že se sem ani nevejdou. Měla jsem na to spoustu času, od chvíle, co jsem rozluštila první písmenka...

Dnes bych chtěla vytáhnout ze vzpomínek knížky, které jsem četla jako malá. Možná některé z nich znáte taky. Vzpomínáte si na svou první knížku, kterou jste četli? Nebo kterou jste měli oblíbenou? Máte ještě schované dětské knížky, nebo jste je všechny vyhodili, prodali či rozdali? Jste schopni takovou knížku ještě otevřít a zalistovat v ní?

Jako každé normální dítě jsem začínala pohádkami - a úplně první, na kterou si pamatuji, byl Vodník Česílko. Myslím, že to byla fotopohádka, jednotlivé obrázky byly zřejmě z jakéhosi večerníčku a doprovázeny povídáním pod obrázky, které jsem znala zpaměti a ještě než jsem se naučila vůbec číst, dokázala jsem odvykládat přesný text pod každou stránkou.
Maniak!

Nebudu tady vypočítávat všechny pohádkové knihy, které jsem četla. K základům patřily Pohádky Boženy Němcové a pohádky K.J.Erbena. Moje oblíbené byly také Bartošovy pohádky, nádherná knížka ruských pohádek s perfektními ilustracemi Krása nesmírná, česká pohádková sbírka na Honzovské téma - Hloupý Honza, Drdovy České pohádky a samozřejmě klasika - Pohádky bratří Grimmů, Pohádky z tisíce a jedné noci, Hauffovy pohádky, které vyšly pod názvem Karavana, směs pohádek z Číny Brokátový obraz a exotické Indické pohádky.
Posmutnělé pohádky-nepohádky od H.Ch.Andersena a Oscara Wilda přibyly později.
Z těch dětských a pohádkových knížek bych chtěla vypíchnout méně známé Chladné srdce od W.Hauffa, Modrý pták od d´Aulney (tato pohádka byla i zfilmovaná, se Sabinou Laurinovou a Michalem Dlouhým v hlavních rolích, ale napsaná byla lépe), Princeznu z kapradí od Schultze (putování pro záchranu princova kamenného srdce, až na kraj světa, do strašlivé propasti, kde sídlí děsivý upír) nebo zvláštní ruské pohádky Kamenný kvítek.

Na pořadí přišly dětské knížky. Nejoblíbenější byl knížky O.Sekory - Ferda mravenec, Brouk Pytlík, Čmelák Aninka, Kuře Napipi a jeho přátelé, Pošta v ZOO a skvělá knížka pro předškoláky a prvňáčky - Ferdův slabikář. Knížky Václava Čtvrtka šly taky na dračku - Rumcajs, Cipísek a Manka, Cesty formana Šejtročka nebo O víle Amálce a žabce Márince. Také Karafiátovi Broučci a mé oblíbené Světlušky od Maršíčka. I Povídání o pejskovi a kočičce, Mikeš, Malý Bobeš, Gabra a Málinka, Hanýžka a Martínek a Barunka patřily k mým milovaným dětským knížkám.
Z těch zahraničních Luisa a Lotka, Mikulášovy patálie, Děti z Bullerbynu nebo Baron Prášil. A málem jsem zapomněla na Neználka!
A když jsem u těch dětských knížek, ještě bych chtěla připsat knížky méně známé. Pěkná povídková sbírka Jarní. Neplač, muchomůrko (Mrázková) - povídání o malé holčičce, která bydlela v hájovně a lesní svět jejíma očima, Čimčirínek a chlapci (Těsnohlídek), Černuška (Voborník) - zajímavá forma popisu života včel, od narození ke smrti, Království květin (Careme) - krásné pohádkové vyprávění o holčičce, která se dostala do míst, kde žijí květiny a sleduje jejich cestu na svět, O statečném Cibulkovi (Rodari), O dvou sestrách a zemi démantového třpytu (Šagiňanová) a perfektní moderní pohádka psaná různými autory - Tajemství oranžové kočky.

Co jsem povyrostla, propadla jsem dobrodružným knížkám, převážně od E.Štorcha. Lovci mamutů, Osada Havranů, U Veliké řeky, Volání rodu, Bronzový poklad a Minehava, to byly kousky, které mám dodnes - navíc s úžasnými ilustracemi Zdeňka Buriana. Dobrodružné putování v knihách pokračovalo romány Curwooda - Lovci vlků, Zlaté údolí, Vlčák Kazan a Barí, syn Kazanův. Dítě divočiny od Rawlinsonové (nikoliv Rowlingové), Dobrodružství Toma Sawyera (Twain), Kniha džunglí (Kipling), Tarzan (Burroughs), Emil a detektivové (Kastner).
A Foglarovky. Hoši od Bobří řeky, Dobrodružství v temných uličkách a Kronika Ztracené stopy asi byly moje nejoblíbenější.

Za Foglarovkami následovaly Mayovky. Přečetla jsem téměř všechny, i když ne všechny se mi líbily. Nejoblíbenější trilogie Vinnetou, těsně za ním nádherný dvoudílný Old Surehand. Od Maye jsem zvládla i jeho sérii arabských dobrodružství - už nevím, jak se všechny jmenovaly, ale první díl se jmenoval Pouští a poslední díl Žut.
(Ještě jsem časem zjistila, že také hodně záleželo na překladu - četla jsem dva rozdílné překlady Vinnetoua a bylo to nebe a dudy.)
Taky moje nejoblíbenější - Zálesák (Grey), Mezi zlatokopy (London), Robinson Crusoe, Švýcarský Robinson, Lassie se vrací a Příběh lvice Elsy. Co dodat?
Nesmím zapomenout na Julese Vernea a jeho svět protkaný dobrodružstvím, zámořskými cestami a technickými vychytávkami - Dva roky prázdnin, Tajuplný ostrov, Dvacet tisíc mil pod mořem...

K docela neobvyklým a neznámějším bych uvedla názvy jako Tygřík Vaska (povídky o zvířatech), Z myslivecké brašny (také povídky o zvířatech), V říši obrů (docela zajímavé téma, kdy se dvě děti zmenší a coby miniaturní človíčkové podniknou dobrodružnou cestu říší hmyzu), Poklad v jediné růži (příběh s téměř detektivním pátráním - Pearceová) a Liána smrti (Loukotková - tajemství amazonské rostliny, která léčí, ale přináší i smrt.)

Dívčím románkům jsem kupodivu přišla na chuť mnohem později, ale přece.
Neminuly mě a k mým oblíbeným patřil Metráček od S.Rudolfa se skvělou Jitkou Pažoutovou v hlavní roli, příběhy svérázné Bibi (Michaelisová), pikantně zápletková Alžběta a Babeta (Hársz), dojemný Dům u nemocnice (Stýblová), posmutnělá Lucilla (Svobodová), příběh mladé baletky Martina (Dědková), setkání s nemocí zvanou epilepsie v románu Maliny zrají v dešti (Syrová), prázdninový příběh Slovo proměny (Sokolovská) nebo Michaela (Klevis).
A z těch neobvyklejších kousků bych chtěla upozornit na Malé ženy (Alcottová, s mírnou úpravou a překladem od Evy Jelínkové). Královská dcera z Erinu, o které jsem už psala a kterou byste našli v Knihovničce. Socha vzdechů - od Szabové, přes trošku podivný název pěkný román o generálově dceři Gině, která je na počátku války "uklizena" v jednom strohém lyceu - když jsem četla Harryho Pottera od Rowlingové, některé věci mi připomínaly právě tento román. A roztomilý Dům drobných radostí od Colette Vivierové.

A myslím, že to by pro jeden úsek bohatě stačilo, stejně vám z toho jde hlava kolem...
I tady jsem knihy, které jsem přečetla, nepsala všechny...

Vlastně se divím, kde jsem při všem tom čtení vzala čas i na ostatní věci jako lítačky po venku, skákání přeš švihadlo, školky s míčem nebo skákání panáka. Hraní badmintonu, různé hry, skovávačky a letní výlety na rybník...
Naši se mi smáli, že jsem knihomol. Asi jsem četla opravdu moc, ale - když ono mě to tak bavilo.

(Možná se o jednotlivých knihách trochu rozepíšu. Jen nevím, jedná se o pohádky a dětské knihy, jestli to vůbec bude někoho zajímat.)








Žádné komentáře:

Okomentovat