Země váže mé nohy a ztrácím dech
Hlas ohně volá a spaluje mé sny
Nesmírné dálavy nebes přivádí k závrati
a kovový hlas zvonu zve k zešílení.
Jak jednorožec, který ztratil směr
Fénix s ochromenými křídly.
Poštolka bez dobrých zpráv,
zapomenutý cínový pohár.
Z hliněných džbánů zůstávají střepy
a z oblaků prší ubrečený déšť.
Jiskřičky v temnotách hledají naději
a kovové řetězy marně vážou sny.
Na stole zůstává trojice symbolů
jen kotva stříbrná, srdce a kříž.
Jak Sněhová královna chtěla bych odlétnout
do země, kde smutek nespatříš.
Ta první sloka se mi líbí nejvíce, četla jsem ji třikrát.
OdpovědětVymazat