Po celkem příjemném vyladění ze sobotního otvírání cyklostezky (a
byla to fakt pěkná akce, lidi si to chválili!) jsem se nepříjemně
rozladila po včerejším otevření schránky, vyndání letáku a jednoho
důležitého dopisu.
To vlastně nebyl dopis, ale faktura za plyn a složenka.
Doplácím tři tisíce.
I
když jsem nějaký doplatek čekala, protože lidi z vedlejší vesnice prý
už tyto faktury a složenky obdrželi minulý týden a padaly tam cifry jako
7 a 15 tisíc, přesto jsem doufala, že to nebude tak hrozné.
Je.
Zaujal
mě rozdíl konečného počtu podle měřáku a konečného počtu podle jakéhosi
koeficientu. Ten koeficientní počet byl totiž o něco větší. V telefonu
mi vysvětlila operatérka, že se to přepočítává tak, aby lidi, co mají
dražší plyn (ono to je asi v každé oblasti jiné), na tom nebyli tak
hrozně. Takže jsem pochopila, že je to jakési zprůměrování. Jak
ušlechtilé.
Ale nabídla mi, že mi pošlou jakousi novou
smlouvu, s ideální nabídkou, podle které bych mohla udržet tuto skvělou
cenu po dobu dvou let. No není to paráda? O tom, že by byl nějaký tarif s
LEVNĚJŠÍM plynem, není samozřejmě řeči.
Večer
jsem se uklidňovala úpravami fotek (to je vážně kreativní zábava) a
poslechem muziky - keltské vánoční písničky tu zněly už v květnu,
vystřídány melodickou Colorfactory a nakonec doladěné klasickou hudbou -
Albinoni, Vivaldi, Mozart.
Spát jsem šla po
půlnoci (moje oblíbená hodina duchů) a ráno mě chytla pečicí nálada.
Vyhrabala jsem na internetu pár bezlepkových receptů (už jsem nechutně
dlouho nic nepekla), přepsala si je do sešitku a jala se tvořit těsta.
Tedy, jedno těsto bezlepkové, jedno těsto s ořechy klasické, upeču
sušenky nebo řezy. Sobě i holkám. A když už jsem měla tu mísu od těsta,
vyrobila jsem ještě rychlosměs dle hrnkového receptu. Ten je vážně
vděčnej! A protože jsem vytáhla konzervu s ananasem, nalila jsem do
těsta ananasový nálev.
V kuchyni to voní a vůně jde až sem.
Těsto už je upečené a chladne. Pokračování asi za hodinu nebo dvě -
natřít marmeládou, poklást kolečky ananasu a zalít buď pudinkem nebo
falešnou želatinou.
V pátek mám volno, tak
ještě plánuji upéct nějaké normální řezy (bezlepkové) a pak je s
fanfárami (nebo i bez fanfár) předat. S těmi sušenkami nebo řezy z
dnešní dávky.
Při pečení si ráda pouštím hudbu.
Tedy, tato muzika byla už řádně jetá, na starých kazetách, na starém
kazeťáku, který už tak trochu chrčí a hraje z posledních sil. Ani nevím,
odkud tu směsku mám a polovinu interpretů neznám. Ale jsou tam dobré
kousky od Queen, Sandry, Scorpions, a pár písniček rockových, které
neznám, i když jsou známé. Špatné nahrávky, sekané konce, ale ta kazeta
je nostalgická. Přináší totiž pocit deja vu a svým způsobem funguje tak
trochu jako stroj času.
Vedle mám nachystané kolo, ale jestli vyrazím ven, nevím. Zatím je obloha vymetena, tak možná po o.
Minulý
týden zařádila naše Čtvrtá a shodila ze skříně keramický obal na
květináče, takový pěkný červený. Byl na střepy a na vyhození.
O
dva dny později shodila z jiné skříně keramickou bílou vázičku s
umělými květy. Květům se nic nestalo, pravdaže, ale vázička byla rovněž
na střepy. A to už mě holka naštvala, tak jsem ji vymetla smetákem. Leč,
neviděla jsem pod troubu, kde se údajně schovávala a omylem jsem
vymetla Čičku, naprosto hodnou kočičku, a Čtvrtá se mazaně schovávala ve
skříni. Nespravedlnost!
Poté jsem se
rozhoupala k akci a poslední čajové šálky ze svatebního servisu mamky
jsem přemístila do vitrínky. Jasně, z vitrínky jsem musela vydělat
sklenice na víno, které jsem zas přemístila do linky a z linky jsem
musela oddělat pár hrnků, které jsem přemístila...zase jinam.
Kolo kolo mlýnský. A škatule, hejbejte se.
Ale šálečky, vlastně už památeční, jsou za sklem. Tam je ta čúza nerobije... a ostatní vem čert.
Dlouho
jsem si nedělala inventuru knížek. Když jsem zakládala poslední Hádkův
katalog (tělová kosmetika), zjistila jsem, že mi v polici trčí několik
knížek, o kterých ani nevím, kdy jsem je koupila. Nečtu!
Jsem nějaká zpomalená a poslední dobou nemám ani tolik chuti.
Vlastně mám rozečtené tři knížky - jednu autobusovou, jednu domácí a jednu záchodovou.
Záchodové čtivo dokáže totiž velice zpříjemnit čas.
A protože jsem došla od složenky za plyn k záchodovému čtivu, je čas skončit.
Jdu si udělat kafe a začíná Princ Bajaja, můj oblíbený hrdina.
Pěkný den vám všem.
(Nahoře
památeční zbytek svatebního servisu, čajové šálky. Konvičce a mlékovce
už chybí deklíčky. Porcelán je opravdu křehký, že přes něj téměř
prosvítá.
Dole též porcelán, ale to už jsou mé kousky, které
jsem postupně dávala dohromady. Motiv růžiček se mi tenkrát moc líbil a
líbí se mi i dnes.)
Žádné komentáře:
Okomentovat