Často mě napadají pomíjiné a praštěné myšlenky, myšlenky, které jsou k ničmu, jsou ubližující, zničující a depresivní.
Zčásti
mě inspirovala Lucie na svém vánočním blogu, Lucie, která si léta vede
album fotek, zvaný Scrapbook, zajímavě tvořené albíčko, kde nejsou jen
fotky, ale i popisky, a ozdůbky, a celé to vypadá tak nějak parádně.
Taky
mě inspirovaly takzvané řetězáky. Jsou profláklé, ale v něčem zajímavé,
a když se dobře sestaví, jsou to vlastně osobní dotazníky.
Myšlenka
fotoalba je už známá a nic nového pod sluncem, scrapbook je už
vyparáděné fotoalbum. Ale ani jedno mi nevyhovuje, takže jsem se
rozhodla pro vlastní verzi. Něco lepšího než fotoalbum, něco lepšího než
scrapbook, něco lepšího než kroniku, která sice zaznamenává události,
ale je docela oficiální, omezuje se na popisy a data.
V
čem je ten nápad - chci zkusit vytvořit jakousi knihu o nás. O rodičích
a mně a mých sourozencích, když jsme byli malí. Místa, kde jsme si
hrávali. Co si pamatujem? Jaké události? Šaty, které jsme nosili.
Zvířata, která jsme měli. Věci, co jsme měli rádi. Co se nám povedlo? a v
čem jsme selhali?
Jaké plány jsme měli a co z nich se povedlo uskutečnit?
Kam jsme se chtěli někdy podívat a kde jsem ve skutečnosti byli?
Co nás v životě překvapilo, co nám udělalo radost, co nás zklamalo?
Zatím
mi to projíždí hlavou jak rychlík s odbočkami. Asi to bude na dlouho.
Začínám sbírat materiál a myslím,že to bude to nejlehčí. Fotky, staré
fotky, nafotit znovu místa, kde jsme byli doma. Jestli najdu fotky toho
samého místa z té doby, porovnat je.
Vytvořit sérii otázek pro mě, pro bráchy.
Vychytat každou vpomínku. I pitomosti, neb pitomosti dělají život.
Trochu do toho zahrnout i babičky a tetičky, strýčky, bratránky, sestřenice, zkrátka rodinu.
V
čem by byl rozdíl od scrapbooku a kronik? Právě v těch pitomostech,
které dělají vzpomínky osobními. Kolekce fotek, výstřižků, nafocených
oblečků (pokud nějaké najdu), staré sešity ze školy, přáníčka k MDŽ...
dopisy! Pohledy k vánocům. Staré vánoční ozdoby, které už leccos
pamatují...
A osobní otázky. Tady se inspiruji právě těmi řetězáky, které se dají tak pěkně rozvinout.
Deset věcí, které se ti povedly.
Deset věcí, které se ti nepovedly.
Na co jsi vůbec nejvíc pyšný ve svém životě?
Je nějaká věc, která tě nejvíc mrzí?
Deset míst, kam by ses chtěl podívat.
Na kolik z těch míst se ti už povedlo se dostat?
Deset věcí, které tě nejvíc štvou.
Deset oblíbených filmů... knížek.... jídel...
Osobní vzpomínka z dětství.
Nejlepší kamarádi z dětství.
Máš nějakého dobrého kamaráda i dnes?
A takto se dá pokračovat dál a vymýšlet další otázky.
Nechci,
aby ta kniha (sešit, scrapbook) byla jen běžným zaznamenáním událostí -
i to je dobré, ale mě to nestačí - chci, aby tam byly osobní věci.
Snad se mi to podaří a nevzdám to.
Počítám, že to bude práce aspoň na rok...
Prostě miluju koláže...
Žádné komentáře:
Okomentovat