A máme tu zase svátek (miluju svátky, hlavně proto, že je oficiální volno, a já se můžu flákat a mít pocit, že oprávněně).
A venku je vedro k zalknutí a já dřepím u počítače, místo abych chytala ultrafialové sluneční 
paprsky a klíšťata.
paprsky a klíšťata.
Ne, samozřejmě, nejsem proti sluníčku ani proti teplu, jen nevydržím na tom slunku moc dlouho.
Stejně mě akce míjí jak předloňské předsevzetí.
V
sobotu bylo oficiální otevření naší cyklostezky. No, nebyla jsem tam.
Proč? Chtěla jsem tam jít. Proč jsem nakonec nešla? Nevím.
Včera
byla v dědině malá oslavička pálení čarodějnic. Nevím, jaké ohně kde
hořely, ale pořádalo se to u místní hospody a bylo to spojené s opékáním
a rožněním. Masa dobytčího, nikoliv lidského...
A zase jsem
nešla, tentokrát z prozaických důvodů, protože mě třeštila hlava a
chytaly mě zimomřivky, jednoduše, lezl na mě nějaký prevít. Naštěstí
rozpustné Tři v jednom mě zachránilo.
Soptím,
když slyším, že supermarkety mají otevřeno i ve svátek. Vážně by to
měli zrušit. Proč by si prodavačky nemohly ve svátek nebo v neděli
odpočinout? V Rakousku mají nedělní prodeje jednoduše zrušeny, markety
jsou zavřené. Kdysi to tak bylo i u nás. Dnes? Obchoďáky nacpané k
prasknutí.
K dovršení všeho včera volala švagrová, že brácha pojede dnes do Penny, jestli něco nechci.
Chtěla jsem, jasně, potřebuji mléka, octy a sýry plísňáky, které u nás koupím za dvojnásobnou cenu.
Takže,
rozhořčení nerozhořčení, dnes, ve svátek, jsem si to kalila s bráchou a
švagrovou do marketu. Nojo, tak to dopadá... Vize je jedna věc a
realita druhá.
Blogu jsem dala nový kabátek a
po stopadesátém zmizení mého blogu a objevení záhadného nápisu, který mi
oznamoval, že se stala zřejmě někde chyba, jsem se namíchla a
odinstalovala Firefox. I s potvrzením ztráty dat a záložek. (Ale předtím
jsem si záložky překopírovala do Exploreru, jistota je jistota, a
adresy emailů a hesla mám zapsané v sešitku).
Takže Firefox odinstalovaný a znovu nainstalovaný, novější verze.
A vida, na blog se dostanu a bez problémů!
Na
šňůře schne vyprané prádlisko, kanár, tedy andulka, si spokojeně
vykládá sám se sebou (stojí přitom u zrcátka a kouká na svůj obraz),
dostal pampeliškové listí, nový zob a vodu na koupání, může být v
pohodě. Micky se vyhřívají na sluníčku, před chvílí jsem dokoukala
Sophiinu volbu a poobědvala báječné špagety se šunkou a česnekem. (Teď
mě mrzí, že jsem v tom Penny lapla jen jeden balíček, stály kolem deseti
korun a byly dobré, nerozvařily se!)
Měla bych
jít okopávat zahrádku, ale na co se zmůžu, je pomyšlení na motyku. Při
další představě, že v tom vedru budu mlátit do vysušené půdy, jdu do
kolen.
Zasadila jsem majoránku (nikoliv mariánku) a tak ji musím dnes zase zalít. Jestli mi nezvadne.
Pořád
mám rozečtený Zločin. Synoveček mi vrátil Děti z Bullerbynu, půjčil si
Lovce mamutů a měl srandu z toho, jak je knížka malá a jetá. (Takzvané
kapesní vydání, do kapsy, brožka.)
V neděli jsem viděla šílený film. Po životě, se to jmenovalo.
Asi na něj napíšu recenzi.
Zatím
mi hlavou pochoduje rota nápadů, které přijdou, nakouknou, řeknou -
jsme prima, ale mizíme! A já pak sedím a přemýšlím nad nesmrtelností
chroustů, protože ti jediní mi zbyli.
Jdu tam, nevím kam, chci to, nevím co, a dostanu... to, o co nestojím.
Šeříkové pobláznění
Narciskový pozdrav
Andělé s vámi.
7 lidí ohodnotilo tento článek.
Žádné komentáře:
Okomentovat